Kdo bude po 1. lednu 2023 provozovat v Německu jaderný reaktor, dopustí se nelegálního jednání. Tak zní litera platného zákona, upravujícího odchod země ze sféry jaderné energetiky.
Ruská agrese na Ukrajině ale změnila mnohé, a možná povede i ke změně této normy. Němečtí politici spekulují o částečném návratu země k jaderné energetice, nicméně i samotné prodloužení životnosti posledních fungujících reaktorů by rozhodně nebylo snadné.
Ještě před katastrofou v japonské Fukušimě roku 2011 produkovalo jádro třetinu německé elektřiny. Nyní je to už jen necelých šest procent a v celkové energetické spotřebě země jsou to procenta tři. V provozu zbývají tři reaktory Emsland, Isar 2 a Neckarwestheim 2, které měly být uzavřeny koncem letošního roku.
Ještě zkraje letoška označovala německá vláda uzavření za neotřesitelný fakt, o kterém se nebude diskutovat. Jenže ceny elektrické energie dosáhly v Německu před několika dny historického maxima a největší evropská ekonomika se chystá na krizovou zimu bez ruského plynu.
Obrat minulý týden poprvé připustil i sám kancléř Olaf Scholz, když uvedl, že „delší než plánované fungování jádra by za současné krize mohlo dávat smysl“. V médiích se navíc spekuluje o nahození trojice reaktorů odstavených vloni.
Politickým rozhodnutím, které by pálilo zejména vládní stranu Zelených, zrozenou z lůna protijaderných protestů, by však německá dilemata neskončila. Obnovení provozu odstavených elektráren představuje kromě legislativního také obrovský technický problém. A obtížné by bylo i zajištění dalšího chodu reaktorů, které jsou doposud v provozu.
„Je to komplikované jak procedurálně, tak technologicky. Pokud by ty tři bloky měly zůstat v provozu, bude mít Německo velký kalup, jak změnit současný právní rámec, neumožňující provozovat od nového roku jaderné elektrárny,“ upozorňuje šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a jaderná fyzička Dana Drábová.
Dalším zádrhelem je podle ní palivo. „Musí se objednávat dlouho dopředu a než se dopraví, může to být i otázka měsíců, není to žádná rychlá akce. S tím současní provozovatelé elektráren nepočítali,“ upozorňuje, ale dodává, že Němci si palivo vyrábějí sami a nemusí ho tedy dovážet.
„Jen nevím, jaké má ten závod kapacity a zda s tím počítá,“ pochybuje Drábová. Do konce roku zbývá přitom jen necelých pět měsíců.
Se stávajícím palivem by mohly elektrárny podle Drábové fungovat maximálně o několik týdnů déle, ale není možné je prodloužit na delší dobu. „Není to tak jednoduché, že se prostě někdo rozhodne a prodlouží životnost elektráren, je to složitá operace,“ doplňuje expertka.
Podle německých médií by byly zásadním problémem také chybějící bezpečnostní kontroly, kterými musí elektrárny procházet. Zbývající totiž fungovaly jen díky slibu, že budou ke konci roku odstaveny. A navíc elektrárny musely zredukovat počet pracovníků.
„Provedení takové kontroly přitom může trvat řadu týdnů až měsíců,“ upozorňuje Drábová. Nároky na bezpečnostní kontroly jsou přitom v Německu velmi přísné. „Němci by ty bezpečnostní nároky mohli zmírnit, aniž by se tím snížila bezpečnost elektráren,“ domnívá se šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Udržet elektrárny v provozu je finančně nákladná operace, nicméně při dnešních i očekávaných zimních cenách elektřiny by se podle Dany Drábové určitě vyplatila. „Němcům by to pomohlo. Kdybych jim do toho měla co mluvit, tak řeknu, ať to zkusí, protože tyto jaderné bloky můžou bez problému fungovat až do roku 2035.“
Prodloužení životnosti německých jaderek může částečně uvolnit napjatý trh s elektřinou, ale nemůže zcela nahradit ruský plyn. Jaderné elektrárny například nejsou tak flexibilní jako elektrárny paroplynové – nemohou rychle měnit svůj výkon, a reagovat tak na výkyvy napětí v rozvodné síti v závislosti na tom, jak se daří vyrábět elektřinu ze slunce a větru.
I proto část politiků a odborníků vidí v německém obratu nevyzpytatelného žrouta peněz, které by bylo lepší investovat třeba do energetických úspor. Ty se mezitím podle dosavadních dat daří realizovat německému průmyslu.
Továrny u našich sousedů si od ruského plynu odvykají a dávají Německu šanci zvládnout nadcházející kritickou topnou sezonu – i kdyby na jejím konci nezůstal v provozu jediný jaderný reaktor.
