Děti od útlého věku pozorují, jak jejich rodiče zacházejí s penězi. A ptají se: Jsme bohatí? Jsme chudí? Kolik vyděláváte? Proč mi to nekoupíte?
Mnozí rodiče takové rozhovory o penězích odmítají. „Existuje obava, že když budeme o penězích příliš mluvit, děti jich budou chtít dostávat více nebo se na ně budou příliš soustředit,“ říká Ron Lieber, autor knih o dětské finanční gramotnosti.
Lieber si uvědomil, že pokud chceme děti penězi nerozmazlit, musíme je o financích něco naučit. V době, kdy se bezprecedentně rozevřely nůžky mezi bohatými a chudými, jsou tyto lekce důležitější než kdy jindy. Zvláště pokud jsou děti vystaveny novým vlivům – například sociálním sítím.
Zároveň kvůli slábnoucí střední třídě budou dnešní děti v dospělosti čelit finančnímu tlaku, který jejich rodiče neznali. Lieber proto ve své knize uvádí sedm způsobů, které vám pomohou vychovat finančně zdatné a nerozmazlené potomky.
1. Používejte kapesné jako učební pomůcku
Studie Amerického institutu ekonomie z roku 2012 uvádí, že 89 procent rodičů dávajících dětem kapesné po nich vyžaduje, aby udělaly alespoň hodinu domácího úkolu. Lieber je však zastáncem toho, aby se kapesné dávalo nezávisle na domácích pracích.
Děti by podle něj měly dělat domácí práce ze stejného důvodu jako my – protože je to nutné. Kapesné považuje za učební pomůcku podobnou výtvarným potřebám nebo hudebním nástrojům.
„Také je dětem nebereme, když nedělají domácí práce nebo něco spletou,“ připomíná a popisuje inovativní způsob, jak vytvořit hybridní kapesné: „Dítě nedostává peníze za základní domácí práce, ale pokud vyřeší další problémy v domácnosti, dostane prémii.“
2. Představte dětem tři pokladničky
Konkrétně pokladničky na dávání, spoření a utrácení. Vycházejí z rozpočtu dospělých: obvykle utratíme osmdesát procent toho, co vyděláme, ušetříme patnáct až dvacet procent a případný zbytek darujeme.
„Utrácení je otázkou úspornosti a rozvážnosti – děti mohou utrácet za věci, které jim dělají radost, a zároveň se vyhnout bezhlavému utrácení, které často praktikujeme v dospělosti. Spoření obnáší trpělivost, kterou si děti budou muset osvojit, aby mohly odkládat peníze a spořit na důchod. Dárcovství zahrnuje štědrost a také vděčnost,“ vyjmenovává Lieber.
Studie ukazují, že trpělivost je spojena s dobrými finančními výsledky v dospělosti. Dospělí, kteří se v dětství naučili ovládat, častěji spoří a mají zavedené penzijní spoření i vlastní nemovitosti. Abyste toto chování u dětí podpořili, můžete dětem vyplácet úroky ze spoření a darování.
3. Nechte děti rozhodovat, za co budou utrácet
Pokud chcete, aby vaše děti dělaly správná finanční rozhodnutí, potřebují nezávislost. „Nevyhnutelně udělají chybu nebo utratí peníze za drobnosti, kterých budou později litovat, protože nebudou mít peníze na věci, které opravdu chtějí,“ konstatuje Lieber. „Ale nechte je dělat i velké chyby – poučí se z nich,“ dodává.
Kolem třinácti let si také mohou zkusit sestavit rozpočet na školní rok. Poskytněte jim jednu částku vypočtenou na základě nákladů na jejich potřeby během těchto deseti měsíců. Můžete například dítěti říci, že bude pravděpodobně potřebovat osm kusů spodního prádla a že jste ochotni mu dát částku odpovídající jeho ceně v některém z levnějších obchodů.
Protože jako rodina rádi chodíte na túry nebo lyžujete, dáte dítěti zároveň několik tisíc na kvalitní bundu. Sečtěte částku dohromady a dejte ji ratolesti najednou. Můžete jim samozřejmě pomoci rozhodnout, za co peníze utratit. Například v jedné rodině, která je v Lieberově knize představena, si procvičují, kolik hodin zábavy lze získat za dolar.
4. Učte je rozlišovat mezi přáními a potřebami
Každá rodina má své hranice a je důležité vysvětlit dětem jejich nastavení. Lieber doporučuje napsat si přání a potřeby na papír do dvou sloupců. Například holínky jsou nezbytné, ale je třeba vědět, že není nutné koupit ty několikanásobně dražší. Proto by gumáky za pár stovek měly být zapsány v položce nezbytností, ale módní holiny za patnáct set v položce přání.
5. Zapojte děti do rozhodování, kam jako rodina přispíváte
Připravte si rozpočet na dobročinné účely a zeptejte se dětí na jejich názor. Lieber se svou ženou použili symbolickou stovku fazolí představující jejich celoroční dary. Spolu s dcerou rozdělili fazole pro různé charitativní organizace podle svých zájmů a priorit.
Inspirativní může být i Lieberem popsaný příběh rodiny, kde dcera při pohledu na bohatého muže v luxusním automobilu a zároveň na bezdomovce sedícího nedaleko u chodníku začala nahlas přemýšlet, kolik takové auto stojí a co by daná částka znamenala pro muže bez domova.
Následoval hovor rodičů s dcerou o charitě, který vedl k myšlence, zda by se sami neměli přestěhovat do méně honosného domu a utržené peníze darovat. Dcera řekla, že ano – a tak to rodina udělala.
6. Nechte děti vyzkoušet si práci
Lieber strávil hodně času v rodinách na americkém venkově, aby poznal život dětí, od nichž se od útlého věku očekává, že manuálně vypomůžou dospělým. „V pěti letech umí řídit traktor, v deseti zvládnou připravit večeři,“ popisuje.
„Práce na částečný úvazek koreluje se zvládnutím vysokoškolských nároků a dobrými známkami, pokud tedy nemluvíme o více než patnácti hodinách týdně,“ rozhání Lieber rodičovské obavy, že podobná práce děti okrádá o čas ke studiu. Důležité je děti nevytěžovat a samozřejmě v žádném případě nepoužívat jako dospělou pracovní sílu.
7. Cvičte je ve vděčnosti
Lieber a jeho rodina cvičí děti formou přípitku na začátku společného jídla: připíjejí na osobu, věc nebo instituci, která je učinila šťastnými. Děti tuhle „dospěláckou“ činnost milují, cinkání skleniček je baví. Zároveň jim přípitek pomůže uvědomit si, co vlastně mají – a nechtít tolik dalších věcí.
Četné studie zjistily silnou souvislost mezi vděčností a lepšími známkami, životní spokojeností a sociální integrací. Takže i tento malý každodenní okamžik vděčnosti může vést k dalšímu rozvoji vašich potomků.
