Má necelých sto tisíc metrů čtverečních zastavěné plochy, pracuje v něm tři tisíce kmenových zaměstnanců a v jeho útrobách se skrývají miliony předmětů. Sídlo dobrovízského Amazonu je obrovské.
U vchodu vám bezpečnostní pracovník zaeviduje elektronické přístroje a při odchodu musíte projít bezpečnostním rámem jako na letišti. Když se nad vámi rozbliká červené světýlko a ozve pískavý zvuk, následuje ještě rychlá prohlídka.
Distribuční centrum Amazonu v Dobrovízi kousek za Prahou je jednou z největších průmyslových budov v republice. Procházíme jednotlivými procesy, na pásu kolem projíždí jedna černá přepravka za druhou. Zboží v ní naložené za chvíli zabalí šikovné ruce takzvaných packerů.
Všechno hlídá počítačový systém. Podle toho, o jaký jde předmět, navrhne druh obalu – krabičku, obálku, papírovou tašku. Systém doporučí i tu nejvhodnější velikost, aby si dotyčný člověk nemusel lámat hlavu.
Přesné instrukce vidí balič na monitoru před sebou. Tohle je ale až třetí krok. Nejdříve musí zboží do distribučního centra dorazit, dozvídáme se, když míříme k nekonečným uličkám lemovaným regály.
Pracovníci naskenují každý předmět a tím ho pošlou do systému. Každý kus má svůj čárový kód, který se přiřadí ke konkrétnímu vozíku nebo paletě. V tu chvíli je předán skladníkům a ti pro něj najdou nejvhodnější místo.
Zdánlivě chaotické zařazování do polic je řádně promyšlené a řídí se danými pravidly. Třeba že těžké věci nepatří nahoru nebo ty neforemné by se měly dát do speciálního šuplíku.
Systém neříká zaměstnancům, aby uskladňovali věci podle velikosti ani podle toho, zda jde o stejný typ. Radí pouze objemově, třeba řeknou: Tahle ulička ještě není plná, jdi a zaskladni ji, anebo: Do této uličky raději nechoď, protože už se tam nic nevejde.
A pak už je na nich, jak si s tím poradí. Do regálů mohou dát cokoli, kromě jídla, krmiva pro zvířata, chemikálií nebo super drahých předmětů. Třeba nejnovější iPhone 14 tu nenajdete. Cenné zboží se skladuje odděleně.
„V okamžiku, kdy se věc dá do regálu a kód se spojí s lokací, objeví se předmět na webových stránkách Amazonu a zákazník si jej může koupit,“ vysvětluje mi generální manažer Michal Šmíd. Jakmile to udělá, nastupuje další tým pracovníků, kteří musí předmět najít, vyzvednout a dát do přepravky, která už po pásu zamíří k balicí službě.
Kdo rozhoduje o tom, které zboží půjde právě k vám?
Jde o dohodu s výrobci a prodejci. Na starosti to má celoevropský tým, který rozvrhne, kam které zboží pojede. Ne ve všech budovách Amazonu se může skladovat jídlo a třeba tady u nás nenajdete nebezpečné chemikálie.
Ani zboží velkých rozměrů, jako jsou například pračky nebo ledničky, neskladujeme. Nejbližší pobočka je v polské Vratislavi. Naše centrum patří už k sedmé generaci nerobotických budov, které dělíme na sortable – kde uskladňujeme předměty do patnácti kilogramů – a nonsortable pro ty větší.
Pokud byste měl tu cestu k zákazníkovi popsat, jak to funguje?
Předně je dobré si ujasnit, že jsme evropská distribuční síť – obsluhujeme stejný trh, akorát že ten roste a my potřebujeme dodávat zboží v požadovaném čase a kvalitě. To, co je podstatné pro zákazníka, je výběr a co nejbližší termín dodání.
V okamžiku, kdy si objednáte třeba mobilní telefon a k tomu pouzdro, začne vyhodnocování – v první řadě jde o to zjistit, kde je zboží k dispozici. A přijde se na to, že ho mají k dispozici tři budovy – ta naše dobrovízská, mnichovská a polská. Systém to dál propočítá – vezme v úvahu náklady budov a transportní náklady a řekne: Jsme to schopni dostat do zítra do téhle budovy a nejlépe vychází třeba Mnichov.
V ten okamžik systém zkontroluje, jestli má Mnichov kapacitu na to, aby tuhle objednávku odbavil, a pokud ano, tak se přesune do objednávkového mraku mnichovské budovy. Je ale možné, že tam bude třeba jen telefon a pouzdro bude u nás. Tak pak jsou dvě možnosti – buď pošleme dva různé balíčky současně, anebo, pokud to stíháme časově, vytížíme jedno z aut, které mezi těmi budovami jezdí, a pouzdro pošleme do Mnichova, kde ho společně s telefonem zabalí a pošlou k zákazníkovi.
Takže ne vždy je to tak, že když si budu objednávat zboží v Čechách, dorazí mi z českého centra, které ho má na skladě?
Nemusí to tak být. Třeba systém vyhodnotí, že na to není tady u nás kapacita, že počet objednávek, které tady čekají na odbavení, už je tak vysoký, že to nejsme schopni zvládnout a zákazník by musel déle čekat.
Kolik zaměstnává Amazon v Čechách lidí?
Tady v Dobrovízi máme tři tisíce kmenových zaměstnanců. V korporátních kancelářích v Praze jich je dalších více než tisíc a v listopadu budeme otevírat ještě jednu budovu, takovou malou, o velikosti patnácti tisíc metrů čtverečních, v Jirkově u Chomutova.
Ta bude mít na na starosti potisk reklamních předmětů, včetně triček. Podobná budova stojí už v polských Katovicích. My budeme zatím začínat s velmi úzkým sortimentem – s tričky, o která je velký zájem. My zásobujeme Evropu a od začátku působení v Čechách už Amazon proinvestoval kolem 26 miliard korun.
Na více než pět miliard korun vyšel také nový sklad Amazonu v Kojetíně, jehož výstavbu realizovala investiční společnost Accolade spolu s průmyslovým developerem Panattoni. Oproti centru v Dobrovízi bude ale robotické. Takže ušetříte na lidské práci?
Nejde ani tak o menší počet zaměstnanců, jako spíše o efektivitu. Robotika funguje tak, že vy jako skladník stojíte na místě a regály jezdí k vám a ještě vám „vysvítí“ šuplíček, kam máte zboží dát.
Budova je půdorysem menší, má 56 tisíc metrů čtverečních, ale zase má víc podlaží. Uprostřed je robotické pole ohraničené pickovacími a kvalitativními stanicemi. Dostaneme tam zhruba o padesát procent víc produktů, protože ušetříme prostor, třeba místo uliček pro zaměstnance, kteří tam nebudou muset chodit mezi regály.
***
Jdeme se podívat na proces balení. Packeři stojí v jakýchsi kójích, kde mají různé druhy obalů – od složených krabic po obálky, a také monitor. Vše je spojeno s počítačem. Z přepravky berou kus po kusu a každý musí zabalit. Předmět nejdřív naskenují a na monitoru se ukáže, jaký typ obalu mají použít. Když sáhnou po jiném, systém to nahlásí jako chybu.
Zaměstnance učí, jak pracovat s rukama, jak nejefektivněji složit krabičku. Zaměstnanci se mohou na jednotlivých odděleních prostřídat, a je to i žádoucí. U balení totiž stojí na místě, a i proto mají ergonomické balicí stoly a pod nohama měkkou podložku. Aby však práce nebyla monotónní a zaměstnance nebolely ruce, nohy či záda, je dobré na chvíli práci změnit a pracovat na jiném procesu ve skladu.
Postupujeme dál – zabalené věci míří po třídicím pásu k jednoduchému stroji, který na ně natiskne etiketu s adresou zákazníka. Tím, že se stále zboží skenuje, ví systém přesně, co v balíčku je, jaký má mít obal, kolik má vážit.
V okamžiku, kdy je vše v pořádku, pokračuje balíček dál a už s ním žádný člověk nemanipuluje. Pokud ho to z pásu vykopne, musí přijít někdo, kdo zkontroluje, jaká se stala chyba. Je to taková poslední bezpečnostní kontrola předtím, než balíček odejde k zákazníkovi.
V každé směně pracuje přibližně osm set lidí, a sehrát tak velké množství lidí na jednom místě může být výzvou. Velký důraz tak manažeři kladou zejména na bezpečnost provozu, firemní kulturu a na podporu diverzity.
Při vstupu do distribučního centra jsme museli projít poměrně důkladnou kontrolou…
Podobná opatření najdete i v jiných provozech tohoto typu. Skladujeme zde hodnotné věci, a navíc v minulosti jsme evidovali nějaké pokusy o vynesení předmětů z budovy, i proto tato bezpečnostní opatření.
Jakou máte fluktuaci zaměstnanců?
Máme spoustu velmi loajálních zaměstnanců, kteří jsou s námi už více než pět let, někteří tu jsou od začátku. Od prvního října nabízíme základní mzdu 190 korun za hodinu, plus až deset procent bonusu a tříleté schéma navýšení. Dalším bonusem je doprava zdarma pro zaměstnance, čehož využívá více než devadesát procent z nich.
Svážíme je autobusy z padesáti procent ze středních Čech, z dalších padesáti ze severu – z Chomutova, Ústecka. Tam teď s tou novou budovou v Jirkově část hlavně seniorních pracovníků ztratíme, protože jsme jim dali přednost, aby nemuseli dojíždět.
Zaměstnáváme 61 různých národností a momentálně se snažíme pomoci i ukrajinským uprchlíkům. Máme ukrajinsky hovořící manažery i školicí personál.
Amazon byl nicméně v minulosti kritizován za to, že pracovní tempo řídí algoritmy, a někteří zaměstnanci si stěžovali, že se normy nedají dodržet.
Ale to není spojené se zaměstnanci. My se snažíme hlídat produkt, potřebujeme vědět, v jakém stavu je. Pokud se zavazujeme k tomu, že zákazníkovi dodáme zboží do zítřejšího dne, tak potřebuji přesně vědět, kde je.
A v případě, že vidím, že se to nestíhá, tak to potřebuji urychlit. Jsme schopni proces urychlit na jednotlivých krocích výběrem dopravce. Ale když v Mnichově budou čekat na pouzdro k telefonu, tak musí vědět, zda ten produkt už někdo vybral, jestli už je na cestě, jestli ho už vyskladnil.
A normy mají všichni a věřte mi, v automotive jsou daleko přísnější. Tam, když si chcete odskočit na toaletu, musí za vás někdo na tu linku nastoupit. Tady za sebe náhradu hledat nemusíte.
Ano, chceme po zaměstnancích, aby zabalili určité množství produktů za hodinu. Ale to množství je plovoucí podle toho, o jaké zboží jde. Pokud půjde o prací prášky, určitě po mně nebude chtít systém stejný počet, jako když to budou třeba knížky.
A trestáte je za chyby? Třeba když dají knížku do obálky jiné velikosti, než kterou doporučil počítač?
Když se taková chyba stane, snažíme se zjistit proč. A třeba se dozvíme, že dotyčný zaměstnanec zkoušel tu knížku do obálky dát, ale nevešla se tam. A tak použil větší.
Máme všechny produkty změřené, zvážené, abychom věděli, jaké zabírají místo ve skladu. A může se stát, že je 3D sken udělaný špatně. Takže se musí předělat, protože na stejnou chybu pak narážejí i v ostatních centrech.
Nebo když člověk řekne, že vzal jinou obálku, protože ty správné velikosti mu došly, tak to pak musí jít zase za někým, kdo má doplňování obalů na starosti. Jde o komunikaci. Není to o tom rozdávat pokuty, ale o tom vše správně odbavit.
Amazon je obchodovaný na burze, uvádí, že tržby za druhé čtvrtletí letošního roku vyšplhaly na 113 miliard dolarů. Nicméně podle analytiků byl zisk o necelých osm miliard dolarů nižší, než očekávali. Co myslíte, může za to i útlum pandemie covidu? Protože právě během ní byl zájem o služby e-commerce enormní.
Jsou podmínky, které nemůžeme změnit a stejně ovlivňují ekonomiku. Covid nám na jednu stranu zvedl objemy. Amazon rostl ve dvouciferných číslech a pandemie ještě tento růst urychlila. Ale objem, který vzrostl, nebyl plánovaný, takže kapacity, které jsme měli nastavené, tomu zdaleka neodpovídaly.
Kapacity budov se právě kvůli covidovým opatřením redukovaly. I proto jsme ještě zrychlili investice do růstu a do budov. Teď po pandemii sice rosteme stále, ale je pravda, že už ne tolik. A zase se nám uvolnily kapacity, které jsme měli omezené kvůli tomu, abychom ochránili zaměstnance.
Je v Česku prostředí e-commerce hodně konkurenční? Neztrácíte trochu tím, že nemáte vlastního dopravce?
Je pravda, že v Čechách dopravu ani čas dodání negarantujeme. Existuje Amazon Logistic, náš dopravce, který vznikl ve Velké Británii jako reakce na to, že Royal Mail nebyl schopný reagovat dostatečně rychle.
Tuhle službu zatím v Čechách nemáme, protože jsme ještě nedorostli do takové velikosti. Ale pokud porovnáváme výběr, tak u nás jde o miliony položek, které mají zákazníci k dispozici. A co se týče budoucnosti – určitě nějaké nové možnosti chystáme, ale víc říci nemůžu.
Jak jste se ocitl v Amazonu vy sám?
Vystudoval jsem inženýrství, pak jsem pokračoval ve studiích ve Švédsku, kde jsem i pracoval. Mé první zaměstnání v Česku bylo v Karlovarských minerálních vodách, kde jsem měl na starosti údržbu plnicích linek. Tam jsem byl dva roky a nakonec skončil na deset let v automotive. A z něj jsem přešel do Amazonu.
Pokud bych mohl srovnávat – tak v automotive je vše o normách, jde o ISO a různé certifikáty. Dlouho trvá, než se tam něco změní.
Tady u nás sice vznikne nějaký postup, který je platný, ale jednoduše se dá vylepšit, aby byl efektivnější. S nápady přicházejí také samotní zaměstnanci. Třeba když vymysleli barevné odlišení zón, aby se skladníkům co nejlépe hledala volná místa.
Červená zóna značí, že v té dané sekci už je plno a místo se bude hledat obtížně, zelená zase znamená, že je v ní prostoru mnohem více. A tento nápad zaměstnanců se stal standardem ve všech našich budovách. I proto se mi tu líbí, každý jednotlivec zde může věci skutečně ovlivňovat.
