Sport přináší velké příběhy a generuje ještě větší peníze. Pro ty, které nebaví šajtle, bekhendy a smeče, ale zajímá je propojení sportu s byznysem, je tady nová rubrika Branky, body, dolary. Dnes o rozličných podobách sportovních miliard: těch, které někdo zdědí, i těch, které jiný nemá.
Jízda Red Bullu nekončí
Sport dokáže vyvolávat úžasné a silné emoce. Platilo to i ve formuli 1 o víkendové Velké ceně USA. Tentokrát šlo však o mix radosti z triumfu a velkého smutku za muže, který tvář tohoto sportu v posledních dekádách pomáhal změnit. Závody se totiž jely ve stínu zprávy o úmrtí Dietricha Mateschitze, nejbohatšího Rakušana a otce-zakladatele Red Bullu. Po energetickém drinku je ostatně pojmenovaná i jeho stáj F1.
Symbolika to bylo dokonalá, až z ní mrazilo: Red Bull si pojistil výhru v týmovém bodování zvaném Pohár konstruktérů, individuální prvenství slavil mistr světa Max Verstappen a všichni úspěchy dojatě věnovali zesnulému šéfovi.
Foto Mark Thompson/Getty Images
Mateschitz dokázal ve formuli prakticky totéž, co se svým energetickým drinkem – stvořil fenomén. Stáj Red Bull je nejlepší a hlavně by nejlepší měla zůstat. „Budoucnost je daná. Mateschitz položil pevné základy,“ ujistil šéf stáje Christian Horner, že ani dědické řízení nepřehluší řev motorů. „Jeho vize myslela na dlouhodobé plány. Právě jeho odhodlání nám umožnilo dostat Red Bull Racing do tak silné pozice.“
A neohroženou se zdá být i jeho finanční dominance. Ve formuli 1 platí rozpočtové stropy, které letos činily 145 milionů dolarů na sezonu, a Red Bull je jako jediná stáj překročil. Vedení F1 vyhlásilo, že šlo o „malé porušení“ do pěti procent a že Red Bull nebude pokutován. Jenže i pět procent znamená přes sedm milionů dolarů a Carlos Sainz z Ferrari nespokojeně prohlásil: „Každý víme, co ve vývoji dělá i milion dolarů navíc, natož pět.“
Stropy by se měly snižovat, pravidla snad zpřísňovat. V Red Bullu však podle Hornerových slov stále mají jistotu, že se i po smrti velkého šéfa budou pohybovat vždy na horní hranici utrácených peněz. A tím pádem nejspíš dál vítězit.
Měří-li se velikost podle toho, co po sobě zanecháte, byl v tomto směru Mateschitz dvojnásobně úspěšný. Kromě plechovek uspěl i s formulemi.
NHL, SAP, ESG. OMG?
Žádné lyže. Žádný snowboard. Žádný biatlon… Tak vypadají ty nejtruchlivější vize těch, podle kterých se planeta nezadržitelně otepluje a ze sněhu se stane vzpomínka na dávné časy. To pochopitelně pro zimní sporty zní až likvidačně. S výjimkou těch, které se hrají v halách, jako je například hokej. To ale neznamená, že by hokej v tomto směru spal. Naopak. Tedy aspoň ne ten nejlepší hokej na planetě.
NHL ohlásila spolupráci s globálním technologickým titánem SAP, jejíž cílem je sledovat uhlíkovou stopu jednotlivých týmů. Všech 32 jich dostalo za úkol zadat do nové platformy data z let 2018 až 2022. Probíhá to stejně, jako když SAP podobné záležitosti implementuje do firem – zaměří se na spotřebu energie i vody, na nakládání s odpady, na třídění, na cirkulaci…
Foto Andre Ringuette/Freestyle Photo/Getty Images
„Klíčovou zásadou pro strategii ekologické udržitelnosti je neustálé měření a analýza naší známé uhlíkové stopy, především v arénách, kde hrajeme zápasy,“ uvedl pro stránky soutěže viceprezident NHL pro udržitelnou infrastrukturu a iniciativy růstu Omar Mitchell.
NHL se byznysově daří skvěle, její viceprezident Bill Daly minulý týden oznámil, že ligové příjmy v poslední sezoně vyskočily na 5,4 miliardy dolarů, čímž o téměř půl miliardy převýšily očekávání. Bez ohledu na ekonomickou zdravost ale šéfové vědí, že se základním kritériem stávají i ESG ratingy. Zpoza Atlantiku je to další jasný vzkaz do Česka, že kdo bude otálet, ten prohraje. Sport nebude výjimkou.
Zavřete oči, nepřicházím
Filmový Kristián odcházel, fotbalový Cristiano nepřichází. Tedy ne tam, kam ho volalo srdce. Jeden z nejlepších fotbalistů dějin a třetí nejlépe vydělávající sportovec planety (115 milionů dolarů ročně) Cristiano Ronaldo je ve sváru s vedením Manchesteru United a jeho odchod by patrně prospěl oběma stranám. Jenže kam?
Podle Forbesu jeho roční gáže činí šedesát milionů dolarů, přibližně 1,5 miliardy korun. Mimochodem, když ho lanařili šejkové ze Saúdské Arábie, nabízeli mu až čtyřnásobek. Ale i „pouhých“ šedesát milionů dolarů je mimo realitu naprosté většiny fotbalového světa, zvlášť pak Sportingu Lisabon. Byl by to přitom krásný příběh, právě zde totiž kdysi mladíček Cristiano s fotbalem začínal, v klubu debutoval v sedmnácti letech. Uzavřít po dalších dvaceti letech kruh…
Ve Sportingu se snažili. Dokonce zvažovali variantu, že Ronalda budou platit tak, že mu dají akcionářský podíl. „Každý z nás o jeho návratu sní. Ale realita je taková, že na jeho plat prostě nemáme,“ pronesl lisabonský kouč Ruben Amorim, čímž pohádková varianta skončila.
Ronaldo však mezi fotbalisty v platu není jedničkou, Brazilec Neymar pobírá v PSG ročně dokonce sedmdesát milionů dolarů. Portugalec ho ale trumfuje v celkových příjmech, a to zásluhou svých sponzorských aktivit. Díky nim se ostatně před dvěma lety stal prvním aktivním sportovcem současnosti, jehož celkově výdělky přesáhly miliardu dolarů. Rovnice peníze = štěstí však u něj momentálně neplatí.
Odcházení tenisových miliardářů
Prvnímu je 37 let, druhému jen o dva roky méně. Ubíjejí je zranění, pochyby – i nová generace soupeřů. Mužský tenis konečně jede na vlně talentovaných mladíků, kteří v žebříčku střídají staré pardály. Ale krátkodobý a dlouhodobý úspěch, to jsou dvě zcela odlišné kategorie.
Zmíněnými veterány jsou Švýcar Stan Wawrinka a Andy Murray, oba velcí grandslamoví šampioni, kteří však kariéry, při vší úctě, už spíš dohrávají. Pochroumaná těla jim víc nedovolí, proto je teď nostalgicky dojemné, že oba došli do čtvrtfinále turnaje v Basileji. „Nemládnu, do toho všechny potíže, operace… Ale kvůli tomuhle pořád hraju,“ líčil dojatě Wawrinka, když porazil Nora Ruuda, jednoho z nových nadějných tenisových mušketýrů.
Andy Murray | Foto Dan Mullan/Getty Images
Jakou roli Murray s Wawrinkou v tenisu 21. století sehráli, nejlépe ukazuje historický žebříček výdělků. V prize money je Murray čtvrtý v dějinách (přes 63 milionů dolarů) a Wawrinka šestý (přes 35 milionů dolarů), což z nich v součtu se sponzorskými příjmy činí bez potíží korunové miliardáře.
Peníze se mohou zdát být povrchním kritériem, jenže v tenisu, kde jsou odstupňovány podle výsledků, naopak platí za spolehlivý ukazatel toho, jak dlouho, či naopak jak krátce kdo pobyl ve špičce. A tak osmimístné cifry v dolarech naznačují, kolik toho ještě nadaná mládež oproti potlučeným a odcházejícím šampionům musí dokázat, aby se jim jednou vyrovnala.
