Seriál Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera na Netflixu láme rekordy sledovanosti. Přitom líčí hrůzný příběh sériového zabijáka. Byznys postavený na vyprávění o skutečných vrazích ovšem není nový. Krvavé romány minulosti prokazují, že zločin se možná nevyplácí, ale rozhodně prodává.
18. století
Poprava je trendy. Veřejné věšení zločinců, případně stínání jejich zlovolných hlav, je společenská událost. A stejně jako chce u opery člověk vědět, o čem se tam zpívá, tak chce u popravy vědět, za co se to děje.
Za Francouzské revoluce se při popravách z nedostatku jiné zábavy běžně štrikovalo (dámy štrikující pod gilotinou se nazývaly „les tricoteuses de la guillotine“), v Británii se ale oblibě těšily především letáky, které publiku popisovaly spáchané zločiny popravovaných.
Ty hrůzy tam byly přitom vykreslovány tak barvitě, že po nich lidé začali prahnout, i když se zrovna nevěšelo – a protože se s rozvojem industrializace a vzestupem gramotnosti začali pídit po nových typech zábavy, rozjel se byznys s tiskem příšerností za penny, tzv. penny dreadful čili šestákových románů.
Už od počátku v nich přitom publikum přitahovali jak fiktivní zločinci, tak ti skuteční.
Rok 1924
Americký vydavatel (a zarputilý nadšenec do fyzické zdatnosti a kulturistiky) Bernarr Macfadden začíná vydávat magazín True Detective Mysteries, zaměřený na smyšlené kriminální příběhy. Svaly mu však začnou pořádně nabývat až ve třicátých letech, kdy se časopis začne soustředit na vyprávění o zločinech, které se skutečně staly.
