Tuzemskou krajinou velkého byznysu, v níž doposud panoval alespoň zdánlivý klid, se začínají rozléhat varovné signály. V tom smyslu, že může být hůř. Mnohem hůř.
Krize přinášející výrazné zvýšení vstupních nákladů dosud vrstvila spíše zprávy o dopadech na menší či střední firmy, které z logiky věci nemají tak robustní zázemí jako giganti. Bylo by však nelogické, aby postupem času nezačala ohrožovat i obry, jejichž problémy mohou mít samozřejmě – a o to je vše horší – dominový efekt.
První pomyslný kámen, který značně rozčeřil vodu, patrně hodil Jan Czudek, generální ředitel Třineckých železáren. Ten před pár dny prohlásil: „Každý má strach přiznat nějaké potíže. V momentu, kdy řeknete první negativní zprávu, tak se od vás odvrátí potenciální zaměstnanci, banky a také zákazníci. Proto to všichni zatím tlumí pod pokličkou.“
Tahle poklička však může brzy vyletět do vzduchu. V hrnci, který podle všeho čím dál obtížněji tlumí, se nebezpečně rozpaluje časovaná bomba. Je přitom známá i nejpravděpodobnější doba, kdy může explodovat – v počátečních měsících příštího roku.
