Během tří let tři hotely. Je to až paradox, že zatímco pandemie covidu v této oblasti podnikání spíš tlumila, řetězec Pytloun Hotels během ní nejvíce rostl.
Na konci loňského roku otevřel jeho majitel Lukáš Pytloun boutique hotel na břehu Čertovky, letos, v polovině října pak v jeho blízkosti na Malé Straně zrekonstruovaný hotel Stará Zbrojnice. Ten patřil ještě donedávna do sítě Sivek Hotels a byl dokonce prvním, který začal její ředitel Viliam Sivek před třiceti lety provozovat. Ještě před pandemií prošel modernizací, jenže pak zůstal kvůli covidu uzavřený a Sivek už o jeho znovuotevření nestál.
Obci sokolské, které budova ze sedmnáctého století patří, vypověděl nájem a do výběrového řízení na nového provozovatele se přihlásil právě Lukáš Pytloun. „A vyhráli jsme. Jen jsem musel zaplatit odstupné za vybavení, protože hotel byl po rekonstrukci a v některých nových pokojích dokonce nikdo ani nikdy nespal,“ říká liberecký hoteliér a hrdě dodává: „Měsíc po otevření jsme v černých číslech.“
Kolik jste do Staré Zbrojnice investoval?
Jde o nižší desítky milionů korun. Nemohu přesně říci, za kolik jsem odkoupil vybavení, to bych musel mít souhlas od druhé strany. Nicméně díky rekonstrukci jsme mohli poměrně brzy otevřít. Udělali jsme jen pár úprav, třeba propojili recepci s barem, což je jeden z rozpoznávacích znaků našich hotelů, a v plánu je i zbudování nového hlavního vstupu do hotelu ve dvoře s přilehlou letní terasou na břehu Čertovky.
Původně jsem byl trochu rozpačitý z toho množství historických zbraní, brnění zbrojnošů, rytířů a mušketýrů, ale nakonec je ten netradiční design vlastně hezký a k tomu hotelu patří. Pro hosty je k dispozici 84 pokojů a zatím je téměř neustále vyprodáno.
Hotel Pytloun Stará Zbrojnice
Hotel Pytloun Stará Zbrojnice
Hotel Pytloun Stará Zbrojnice
Hotel Pytloun Stará Zbrojnice
Hotel Pytloun Stará Zbrojnice
Loni jste na konci roku otevíral na ostrově Kampa čtyřhvězdičkový boutique hotel, který sousedí s Werichovou vilou a nabízí výhled do zahrad francouzského velvyslanectví. Rok předtím jste k vaší hotelové síti připojil i menší penzion v Harrachově. To vše v době covidové, kdy se musela dodržovat vládní nařízení a utlumil se turismus. Takže má otázka se přímo nabízí – kde na to berete peníze?
Ale tak samozřejmě, že během covidu se nám taky nedařilo, takže jsme se zadlužili a museli si půjčit. Ale naštěstí nám banky věří a ví, že úvěry splácíme. Já jsem kluk z paneláku, neměl jsem nikdy rodiče, kteří by mi předali hotovost a já ji mohl vesele utrácet. Na první ubytovnu, kterou jsem otevřel v Liberci ve třeťáku na vysoké škole, jsem si taky musel půjčit. A stále funguje, akorát dnes jako penzion.
Ale zpět k vaší otázce. Já měl asi i štěstí, že jsem si nechal během covidu svůj tým, všech 150 kmenových zaměstnanců. Takže když se zase otevřelo, mohli jsme hned naskočit do plného provozu a nemusel jsem složitě shánět kuchaře a personál, který mezitím z této oblasti odešel do jiné. Dnes máme kolem tří set lidí.
A máte ztráty během covidu spočítané?
Ano, i po započtení všech kompenzací ze strany státu, což byly hlavně platy zaměstnanců, jsme přišli zhruba o sto milionů korun. Protože třeba živnostníky, kteří pro nás práci vykonávají na smlouvu, jsem platil já, na ty se příspěvek státu nevztahoval. Jenže já o ně nechtěl přijít. A myslím, že se to vyplatilo. Během pandemie jsme některé lidi přeřadili na jiné pozice, třeba z gastra vypomáhali na stavbě, recepční třeba zase v prádelně.
V roce 2018 jste poprvé vstoupil právě do Prahy, kde jste přímo na Václavském náměstí zrekonstruoval bývalý dům U Zlaté pšenice, v němž po revoluci sídlila Česká spořitelna. Dnes patří mezi nejlépe hodnocené pražské hotely. Máte s ním další plány?
Dotáhli jsme tam do zdárného konce rekonstrukci. Takže hotel máme teď nově rozšířený o tři patra. Původně jsme v nich měli nájemníky, ještě před covidem nám tam skončila Ikea, která tam provozovala pop-up studio. A než abych hledal během pandemie jiného nájemce, a musel jít dolů s cenou, řekl jsem si, že bude hotel z celého domu.
Tak jsem se tam byl podívat s projektovým manažerem Davorem Paliskou. A on se mě ptal, kolik na to mám. Tak mu říkám, že třicet milionů. To se chytil za hlavu, že je dost málo, protože tam bude potřeba vbetonovat celé jedno patro, udělat světlíky, aby bylo v pokojích světlo.
Tak jsme se dohodli, že nejvýše to může stát padesát milionů. Šel jsem do banky, část jsem přidal z úspor a minulý týden jsme nové prostory zkolaudovali. Přímo na Václavském náměstí tak teď máme sedmdesát pokojů. A ještě jsem si udělal něčím velkou radost.
Povídejte…
Máme tam vlastní gastro, které se bude jmenovat Talíř a půjde o koncept českého tapas. Na malinkých talířkách se budou podávat miniporce české kuchyně – třeba svíčková se dvěma knedlíčky a kouskem masa. Lidé se nebudou přejídat a turista tak bude moci ochutnat všechno z české gastronomie. Je to taková první vlaštovka, takový koncept jinde nemám. Přímý vstup do Talíře bude z Václaváku a restaurace není spojená s hotelem, takže tam bude moci přijít kdokoli. Moc se na to těším.
Pytloun Boutique Hotel Praha na Václavském náměstí
Pytloun Boutique Hotel Praha na Václavském náměstí
Pytloun Boutique Hotel Praha na Václavském náměstí
Pytloun Boutique Hotel Praha na Václavském náměstí
Pytloun Boutique Hotel Praha na Václavském náměstí
Máme za sebou pandemii covidu, teď na nás doléhá energetická krize. Nebojíte se otevírat hotely v takové době?
Když se to tak vezme, tak jsem vlastně všechny hotely otevíral v nějaké blbé době. Ten první v roce 2007 a vzápětí přišla celosvětová krize. Pak byl covid, během kterého jsme otevřeli tři pobočky, takže se dá říci, že paradoxně nejvíce jsme vyrostli právě za něj.
Ale víte co? Pokaždé si můžete stěžovat na to, že je blbá doba, protože nikdy to nebude ideální. Ale to by taky člověk nic nového neudělal. Jasně, současná energetická krize je velký problém a rozhodně to nechci zlehčovat. Zatímco před ní nám dělaly energie sedm procent nákladů, teď je to čtrnáct, takže ze zisku nám to určitou část ukrajuje. Ale nejsme ocelárna, u nás jsou stále největší položky mzdy a splátky půjček.
Jaký máte obrat?
Letošní je ovlivněný krizí doznívajícího covidu, ale příští rok se přiblížíme ke čtyřem stům milionů korun. Celkem máme čtrnáct hotelů, nejsme žádná obří firma, spíše rodinný podnik. Osm hotelů je v Libereckém kraji, dva na horách – v Krušných a Krkonoších. Mám radost, že jsme úspěšní v Praze, kde provozujeme čtyři hotely. Byl to vždy můj sen.
Původně jsem chtěl kupovat dům ve Wilsonově ulici, nakonec přišla šance s Václavákem, kde to funguje skvěle. Pokud je Praha zlatá loď, tak Václavák je diamantová. Kdo do města přijede, chce bydlet zrovna tam. Má to všude blízko, ke všem důležitým turistickým cílům a památkám. Pak jsem toužil po Kampě a to se mi taky splnilo. A dnes už Praha dělá na obratu padesát procent, stejně jako hotely, které mám v regionech.
Spíte ve svých hotelech často?
Spím v nich rád, ale nejen v těch našich. Rád poznávám i konkurenci a nechám se inspirovat. Líbí se mi takové menší, rodinné, designové, které v sobě mají nějakou přidanou hodnotu. Dnes už jsem víc headhunter a mentor než hoteliér a snažím se, aby se manažeři našich hotelů chovali jako jejich majitelé. Aby jim na tom, co dělají a jak to dělají, záleželo. A myslím, že to funguje.
Pytloun Boutique Hotel na Václavském náměstí
A ještě stále máte chuť kupovat nové hotely?
Určitě, baví mě to a i mí kolegové chtějí růst. Ale není to tak, že bych chtěl pokrýt co nejvíce regionů, abych si mohl zabodávat špendlíky do mapy, kde všude jsme. Spíš to mám tak, že když objevím něco zajímavého, rád se na to podívám. Ale ne vše si mohu dovolit. Což se možná do budoucna změní, už teď mám pár nabídek od potenciálních investorů, takže možnost, že do nějakého podniku půjdu i s někým jiným, tady je.
Sešli jsme se spolu v hotelu Imperial v Liberci, ve městě, odkud oba pocházíme a kde jste své podnikání rozjížděl. Jak se hotelu daří?
Výborně. Je to taková vlajková loď v Liberci. Hostům se líbí a má skvělé hodnocení. Nabízíme přes stovku pokojů, přičemž 38 z nich je designových, od osmadvaceti architektů. Mezi nimi byl třeba David Vávra nebo Bořek Šípek. Zbytek pokojů je ze studia Vrtiška – Žák. Rekonstrukce proběhla před sedmi lety a zatím jsme nemuseli dělat žádný velký redesign. Jen teď plánujeme zvětšit kuchyň a ve dvoře další výstavbu. Bude tam wellness a dvacetimetrový bazén. To tady ještě chybí.
Hotel Pytloun Imperial v Liberci
Loni jste investoval do Lesní vily, známé také jako Wolkerovo sanatorium. Budova, která má zajímavou historii, jelikož mimo jiné sloužila v minulosti třeba jako zotavovna NSDAP nebo plicní léčebna, dlouhá léta chátrala. Už víte, jak s ní naložíte?
Nevím, vymýšlíme různé varianty, máme asi tři směry, kam bychom se mohli ubírat, ale nic dopředu říkat nechci, abych se k tomu zbytečně nezavázal. Nicméně bude to veřejný prostor. Koupil jsem ji z volných prostředků, protože jsem si říkal, že by byla škoda, kdybych ji neměl. Ale nechci nic uspěchat. Ten dům v sobě má určité kouzlo, je tam taková křivda, která na něm byl v minulosti spáchaná. Budova je dnes zasanovaná, vyčištěná, vyklizená. Na začátku září tam proběhl i menší hudební festival, památkáři v ní uspořádali komentované prohlídky.
Když začala válka na Ukrajině, dal jste uprchlíkům k dispozici zdarma pokoje v jednom z libereckých hotelů. To stále platí? Stejně jako to, že nepřijímáte ruské hosty?
Ano, akorát, že dnes už ukrajinským uprchlíkům ubytování platí stát. Ale stále k tomu mám jeden objekt vyčleněný. Ze začátku jsme ubytovali v hotelech asi padesát rodin, dnes jich tam je kolem deseti. Spousta žen s dětmi se na Ukrajinu vrátila ke svým rodinám, ke svým mužům.
A co se týče ruské klientely, pak stále platí, že je u nás neubytujeme. Přišlo mi to jako logické gesto, nebylo by přece lidsky vhodné, aby takového hosta obsluhoval ukrajinský personál. Stejně tak jsme vyřadili z našeho sortimentu některé ruské výrobky – kosmetiku, alkohol, kaviár. Na zbraně nepřispívám, nechci, aby granát se jménem Pytloun kohokoli zabil, tak se snažím pomáhat jinak.
