Klidnější místo byste v rušné metropoli nenašli. Kavárnu Tout va bien si na pražských Vinohradech otevřeli manželé Kimovi před pandemií. Původně nenápadný podnik se od té doby stal ukázkou korejské pohostinnosti i kávové kultury. Teď ho ale čeká změna.
Jak říká název místa, jde o podnik, kde zkrátka všechno jde dobře. Respektive – šlo. Po čtyřech letech první kapitola kavárny končí, původní vlastníci ji předávají novému majiteli.
Podnik na konci Slezské ulice se v sousedství objevil zničehonic, daleko od míst, kde se ve čtvrti usídluje většina kaváren. Pan a paní Kimovi si ji po třiceti letech daleko od své rodné země otevřeli jako splnění svého celoživotního snu.
Rodilí Korejci dřív vedli stejnojmenné kadeřnictví na Praze 6, kde zaměstnávali vlasové specialisty z Koreje. O vlastní kavárně však vždy snili, tak vzniklo Tout va bien.
Nepředstavujte si však další rušnou kavárnu, kterých je na Vinohradech plno.
„Tady jsme chtěli udělat opak – tiché místo, kde si lidé mohou v klidu užít tu nejlepší kávu a také tu nejlepší obsluhu. Řídili jsme se jediným pravidlem, aby se každý, kdo do kavárny vejde, cítil, jako by byl náš první zákazník, jako by tady byl doma,“ vzpomíná paní Kim.
V podniku jako by se zastavil čas. Bez ohledu na to, v jak rušnou hodinu byste sem zavítali, na místě vládl klid a pohodlné přítmí, celým prostorem se nesla vůně čerstvě upečených japonských cheesecaků, matcha dobrot, kávy a nasládlého citrusového yuzu.
Pandemie paradoxně kavárně pomohla. V jinak klidném bloku se rozkřiklo, že právě tady pečou nejlepší zákusky a vaří skvělou kávu a před okýnkem, přes které Tout va bien dál fungovalo, brzy postávaly fronty zákazníků.
„První rok od otevření jsme počítali, kolik zákazníků ten den přišlo, a strachovali se, jestli je jich dost. Během covidu ale najednou začalo chodit mnoho lidí a nás už nezajímalo, kolik jich bylo. Důležité bylo, že to byli naši sousedé a byli to dobří lidé,“ říká majitelka.
Lidé nejen ze sousedství si sem tehdy chodili s laskavými majiteli popovídat a odpočinout si od svých domovů, kde je povinná karanténa uvěznila.
Proč tedy místo, kde je dobře, končí? „S manželem jsme si uvědomili, že nemládneme. A že je čas se rozhodnout, jestli strávíme konec svého života v zemi, která byla minulých dvacet let našim domovem, nebo se vrátíme ke svým kořenům. A rozhodli jsme se pro to druhé,“ přiznává paní Kim.
Podnik tak od února vedou noví majitelé. Ducha kavárny se však budou snažit zachovat dál. Manželé Kimovi zatím další podnikatelské plány nemají. Otevření další kavárny ale nevylučují.
Kdybyste tedy náhodou měli cestu do Koreje, hledejte místo, kde vám bude dobře. Možná tam narazíte na kavárníky z Vinohrad.
