Energetická soběstačnost Česka počínaje rokem 2033 visí v nejistotě. Tehdy by se v tuzemsku měly vypnout poslední uhelné elektrárny, a když se dnes podíváme na nově vznikající energetickou koncepci, jistotou je pouze budoucí závislost na jádru a obnovitelných zdrojích (zkráceně OZE).
V jejich případě se bude jednat hlavně o vodní elektrárny. A ty nám ročně přispívají zhruba čtyřmi procenty z celkové výroby elektřiny v Česku. Už jen z níže uvedených statistik je jasné, že pokud budeme chtít za jeden a půl dekády svítit a topit elektřinou, musíme zabrat nejen ve větru, slunci a vodě, ale hlavně v rozvoji jaderné energetiky.
Zdroj ČEZ
„Analýzy ukazují, že ani masivní rozvoj OZE do desítek gigawattů neumožňuje použít tyto zdroje pro základní zatížení, a to zejména z důvodu jejich nízkého hodinového využití v porovnání s jadernými zdroji,“ vysvětloval v tomto týdnu David Hluštík z tiskového odboru ministerstva průmyslu a obchodu, proč stát ani do budoucna nepřehodnotí svou energetickou koncepci založenou na jádru.
Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany v Česku ročně obstarávají třicet šest procent výroby elektřiny a v budoucnu by jaderné zdroje měly zajišťovat více než polovinu. „Výstavba nových jaderných zdrojů je pro nás absolutní prioritou,“ uvedl v úterý šéf energetické skupiny ČEZ Daniel Beneš.
Ministerstvo průmyslu a obchodu poukazuje na zásadní fakt, že obnovitelné zdroje nejsou zdroji stabilními a nedá se na ně kvůli proměnlivým meteorologickým podmínkám denně stoprocentně spolehnout. Budou tedy sloužit hlavně jako doplněk řiditelných zdrojů, za které jsou považovány fosilní plynové, uhelné nebo jaderné elektrárny, zvládající vyrábět elektřinu kdykoli, kdy si operátor zamane.
A jelikož plyn a uhlí do budoucna kvůli změně klimatu škrtáme, musíme se soustředit na rozvoj jádra, na které evropská taxonomie nahlíží jako na zelený zdroj. Obzvláště v situaci, kdy Dukovany přesluhují a jen díky administrativnímu zásahu v podobě prodloužení životnosti nakonec mohou dodávat elektřinu až do roku 2047.
Zdroj ČEZ
ČEZ proto loni s posvěcením státu po letech váhání rozjel tendr na výstavbu nového bloku v Dukovanech, který má být hotový do patnácti let a ve finále má dosluhující reaktory v Dukovanech nahradit. Dostavba jaderné elektrárny je však z hlediska dodržování harmonogramu vždy značně nejistá a ČEZ se proto snaží proces výběrového řízení, kam se přihlásily francouzská EDF, jihokorejská KHNP a americká Westinghouse, co nejvíce zefektivnit a urychlit.
„Tento týden začínáme vyjasňovací jednání s uchazeči o stavbu nového bloku v Dukovanech. Jednání mělo původně začít v dubnu, ale chceme jim poskytnout více času na zpracování kvalitních finálních nabídek,“ uvedl v úterý Tomáš Pleskač, člen představenstva a ředitel divize Nová energetika ČEZ.
Přijetí finálních nabídek na dostavbu Dukovan očekává od uchazečů už v polovině září. Otázkou je pak i cena, která se odhaduje na minimálně dvě stě miliard korun.
Podle ČEZ ovšem Česko pro zajištění stabilní energetické bezpečnosti potřebuje nikoli jeden nový reaktor, ale ideálně rovnou čtyři. Na jejich výstavbu nicméně nejsou peníze ani kapacity, a proto se stále častěji obrací pozornost k malým modulárním reaktorům (zkráceně SMR).
Mezinárodní agentura pro atomovou energii tyto reaktory definuje jako jadernou elektrárnu s elektrickým výkonem do tří set megawattů. Pro porovnání, jeden blok klasické jaderné elektrárny dosahuje minimálně tisíce megawattů. Výhodou SMR je, že jsou menší, dá se jich snáze stavět více najednou a nestojí tolik peněz jako klasické elektrárny. Na druhou stranu elektřina z nich bude dražší, protože v porovnání s velkými jaderkami za jednu investovanou korunu přinesou méně energie. Počítá se také s tím, že budou stavěny blíže městským aglomeracím.
ČEZ už dříve v rámci svého „Programu SMR“ oznámil, že pilotní modulární reaktor bude umístěn v areálu jaderné elektrárny Temelín a spuštěn by měl být v roce 2032. Další chce v budoucnu spustit v sedmi dalších lokalitách, kde má své uhelné elektrárny: například v Tušimicích, Prunéřově nebo Dětmarovicích.
„Příležitost je to i ekonomická. Program má potenciál poskytnout významný přínos pro ekonomický rozvoj státu v oblasti s vysokou přidanou hodnotou,“ tvrdí jeho šéfka Silvana Jirotková.
Malé modulární reaktory dnes vznikají po celém světě, u nás například v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, kde aktuálně připravují projekt reaktoru CR-100 o výkonu sto megawattů. Jde ale o reaktor tepelný, které budou také velice potřebné – v současnosti vyrábíme v Česku více než polovinu potřebného tepla z uhlí, ale na začátku příštího desetiletí to bude už jen šest procent.
Posunout dále by nás měl právě CR-100, jehož příprava potrvá deset let a měla by vyjít na 2,5 miliardy korun. Koneckonců i pilotní temelínský modulární reaktor má být tepelný. Jakkoli se totiž o SMR hodně mluví a mnoho firem po celém světě se takový reaktor snaží vyvinout, v provozu zatím není žádná komerční realizace.
„Všichni chtějí SMR, ale nikdo nechce být první. Míra rizika je velká,“ přiznává Jirotková.
Šéfka SMR projektů ČEZ ale upozornila i na jeden zásadní fakt, který by mohl české plány zkomplikovat. Masivní rozvoj jaderné energetiky nejen v Česku zvyšuje hlad firem po kvalifikovaných pracovnících. A zde zřejmě bude úzké hrdlo dnešních představ.
„Nedostatek lidí je problémem, který nám už nyní dělá velké vrásky,“ uvádí Jirotková možné budoucí komplikace.
