Martin Loučka se stal v posledních letech hlavním tahounem oboru paliativní péče v Česku. A v úterý si za to odnesl cenu EY Společensky prospěšný podnikatel roku.
Před rokem si stejné ocenění přebrala Kateřina Šédová, ještě pod dívčím jménem Vacková. Ta se s organizací Loono snaží o šíření osvěty a medializaci tématu zdravotní prevence. Letos porota, jíž byla Šédová členkou, vybrala Loučku: muže, který pomáhá ve chvílích, kdy už je na prevenci pozdě. Muže, který se naopak snaží bojovat za důstojné umírání.
„Martin Loučka je hybatelem změny, díky které může stále více lidí prožít konec svého života důstojně a bez bolesti. Má vzácnou schopnost řešit komplikovanou problematiku citlivě, ale zároveň bez patosu a prvoplánových emocí,“ zdůvodňují volbu pořadatelé.
„Cena mi v mojí práci moc pomůže. Už samotná přihláška a proces soutěže pro mě byla zajímavá zkušenost a příležitost k reflexi věcí, na které jinak nemám dost času,“ říká Loučka. „Navíc se s výhrou pojí určitá publicita a možnost dostat se do komunity zajímavých lidí.“
O zajímavé zkušenosti nicméně Loučka nouzi nemá, studoval v Anglii i v USA, byl na stáži v Nizozemsku, působil jako psycholog dětského podpůrného týmu ve Fakultní nemocnici Motol a dospělého paliativního týmu ve vinohradské nemocnici. V roce 2014 založil Centrum paliativní péče s přáním, aby se u nás umíralo lépe.
Začal v něm řešit otázky, které jsou nevděčné, leckdy až tabuizované, přitom nesmírně potřebné. Jak zvýšit kvalitu života ve chvíli, kdy čelíte život ohrožující nemoci? Jak ji léčit, jak tišit bolest, jak si uchovat psychické zdraví v těžkých chvílích?
Vedly ho k tomu výzkumy, které mluví jasně: většina lidí se nebojí samotné smrti, ale toho, že budou na konci života sami a ztratí svoji důstojnost.
A tak se Loučka a jeho tým snaží zajistit umírajícím především prostředí, ve kterém mohou dožít důstojně. Takové, které jim bude co nejvíce připomínat to domácí, nemohou-li v něm setrvat. Kde o ně bude vytrvale někdo pečovat. Zároveň paliativní tým poskytuje i podporu příbuzným.
Loučka se snaží zavádět paliativní péči do nemocnic, kde dlouho nebyla – a mnohde stále není – běžnou součástí. Učí lékaře komunikovat závažná témata nemocným i jejich rodinám.
V poslední době se zaměřuje na paliativní osvětu v domovech pro seniory a pracuje i se členy záchranné služby, kteří mnohdy přichází do kontaktu s pacienty v závěru života. „Rádi by zůstali doma, ale děje se jim něco akutního, tak volají záchranku, která je vozí umřít do nemocnice,“ popisuje Loučka.
Mnohdy by přitom bylo efektivnější jiné řešení. „Učíme je, aby uměli nasměrovat pacienty efektivněji, aby lidi mohli dostávat péči, která odpovídá jejich hodnotám, o kterou stojí. Zůstanou třeba doma, stabilizují se jim symptomy a propojí se kontakt s mobilním hospicovým týmem.“
V Centru paliativní péče nyní pracuje dvanáct lidí, s další zhruba třicítkou lektorů centrum spolupracuje. Rozpočet na letošní rok je přibližně patnáct milionů korun, přibližně polovinu si projekt vydělává sám prodejem vzdělávacích programů, druhá je od dárců. Výhra v soutěži může možnosti týmu znovu posílit.
„Těším se, že nově nabyté kontakty nám přinesou další příležitosti. A další dobro,“ dodává Loučka.
