Krásná země s divokými horami a tyrkysově modrými řekami. Hříšně dobré auto, za jehož volant se prostě těšíte. A jeden cíl – který leží až nad vrcholky horských štítů. Destinace: Nebe.
Prý je dobré žít život s hlavou v oblacích a nohama na zemi. Ale víte co? S hlavou v oblacích a nohama taky je to ještě lepší. Aspoň na pár dní v roce. A tak jsme sbalili výbavu na paragliding, do navigace dali směr Slovinsko a sedli za volant ochočené šelmy – Taycanu GTS.
Ale než šlápneme na plyn a rozjedeme tenhle roadtrip, prosvištíme si pro jistotu slovníček pojmů:
Paragliding, to je létání na padákovém kluzáku. Barevný padák, který sbalíte do batohu, vybalíte na vrcholu kopce, rozběhnete se s ním a jste ve vzduchu. Je to skoro jako letadlo do kapsy, instantní balíček volnosti (protože hlavně o tom létání je) a adrenalinu, který můžete mít sbalený v kufru autu a vytáhnout, když jsou dobré podmínky a vy potřebujete svoji dávku (ano, zde by měl být disclaimer: je to návykové).
Taycan GTS. Ten vám pomůže udržet tu správnou provozní hladinu adrenalinu kdykoli mezitím, když zrovna nemůžete do vzduchu. Porsche fanouškům nemusíme vysvětlovat, že GTS nejsou jenom tři písmena za jménem modelu, že je to ikona. Těm ostatním to nejlépe vysvětlí sám Ferdinand Alexander Porsche, který první Porsche GTS (byla to 904 Carrera přesně před šedesáti lety) navrhl tak, aby vládlo silnici stejně jako závodní trati. A téhle filozofii musí dostát každé další Gran Turismo Sport.
Taycan je čistě elektrické auto, první, které dostalo přívlastek GTS do vínku. Naplní očekávání? Rozhodli jsme se to otestovat na třech tisících kilometrech, v křivolakých serpentinách i na nejrychlejších úsecích dálnic. A nakonec i v tom nejpřísnějším porovnání – najdeme víc euforie za volantem Taycanu, nebo pod křídlem v mracích?
Foto: Žiga Koren
Itinerář znáte, tak teď už nezbývá než šlápnout na ten plyn. Tři, dva, jedna… teleport. Tahle skoro dvě a půl tuny vážící elegantní bestie to z nuly na sto vytáhne za 3,7 vteřiny a nezaváhá při tom ani na moment. Mít pod zadkem 598 koňských sil není jenom o zábavě na prázdných silnicích – je k nezaplacení vědět, že žádný nájezd na dálnici není moc krátký, jeho akceleraci a agilitu oceníte v hustém provozu.
U auta za bezmála tři a půl milionu by to nemělo překvapit, ale stejně si to užíváte s úžasem a radostí malého děcka – s Taycanem GTS jednoduše nikdy nemáte pocit, že vám chybí výkon, že byste potřebovali mít větší odpich, být rychlejší. Jestli nad něčím přemýšlíte, tak leda nad tím, jestli tahle šelma má vůbec někde limity…
Má – občas jí vyhládne. Ale když se nenecháte unést a nebudete šlapat na plyn víc, než je zdrávo, vystačíte si pohodlně se dvěma zastávkami u nabíječek, a ještě budete mít rezervu. O ty superrychlé s výkonem přes 300 kilowatthodin naštěstí není v Rakousku nouze, stačí si tu vaši vybrat na velkém středovém displeji Taycanu a auto při navádění k ní samo předehřeje baterii na optimální teplotu, aby se nabíjela rychleji.
Foto: Jošt Gantar, STO
Kafe, trošku se protáhnout, pokochat alpskou kulisou a za dvacet minut pokračujete v cestě se skoro plnou baterkou. Jasně, není to jako tříminutové tankování na benzince, ale vydržet se to rozhodně dá.
Taycan GTS má papírový kombinovaný dojezd přes 439 kilometrů – a příjemně překvapí, když s ním jedete přes půl Evropy a reálný dojezd víceméně odpovídá tomu deklarovanému, navíc se zapnutou klimatizací i rádiem. Elektromobilisté pochopí, že v cíli se vám chce vítězoslavně zvolat hallelujah. Že se realita dojezdu potká s číslem v techničáku, totiž za volantem aut na baterky pořád ještě nebývá standard.
Obzvlášť když za sebou máte osmnáct serpentin nahoru na Seebergsattel, neboli hraniční Jezerski vrh. Jeho 1215 metrů nad mořem pokoří Taycan elegantně, i když nahoře v sedle vás pohled na dojezd může vyděsit. Sjezd na slovinskou stranu do údolí Jezerska a rekuperací dobíjené baterie v podvozku ale vyženou to magické číslo zase nahoru. Dobrodošli!
Foto: Žiga Koren
O. k., Porsche teď připojit do zásuvky nepotřebuje, ale posádka si po těch sedmi hodinách za volantem zaslouží dobít baterky. A údolí Jezerska je tím nejlepším místem – malebná vesnička v lůně vysokých hor, kterou masový turismus zatím míjí. Ten kultivovaný naštěstí ne, a tak tu pod úpatím skal najdete boutique hotel Vila Planinka, kde vědí, jak rozmazlit znavené cestovatele.
Pětichodové menu šéfkuchaře Blaže Derlinka je famózním začátkem, to víte od první sekundy, kdy se vám rozplyne na jazyku slaná makronka jako amuse bouche. Potom je tu spa se saunou s výhledem do lesa. A hlavně komodita nejdražší: božský klid.
Údolí skryté mezi štíty Kamnicko-Savinjských Alp nemá moc obyvatel a domů je tu poskrovnu, zato si hýčká bohatou historii a můžete tu obdivovat usedlosti zachovalé už od 16. století. Kterýmkoli směrem se od Planinky vydáte, do tří minut jste v lese. A Jezersko je skvělým výchozím bodem na treky po okolních horách.
Zamiřte třeba pod Grintovec na nejstarší turistickou chatu v zemi, Češku kuču, kterou tu v roce 1900 postavili naši krajané a dodnes funguje jako ubytovna a útulna pro horaly. Trek nahoru vám zabere něco pod dvě hodiny, stačí sednout do Taycana a za tři minuty jste v sousedním údolí Ravenska kočna, které je nejlepším výchozím bodem.
Zpátky v Jezersku, obklopení pětihvězdičkovým luxusem butikového hotelu, si pak můžete u sklenky biodynamického oranžového vína, které si slovinští vinaři považují jako národní poklad, počíst o historii českého odboru slovinského planinského družstva.
Historie Jezerska je totiž tak trochu i naše historie, čeští krajani si ještě za habsburského mocnářství vybudovali k místním horám silné pouto, pomáhali o ně pečovat a před víc než sto lety vybudovali v okolí řadu horských tras a kilometry turistického značení.
Jedinou vadou na kráse je, že náš plán podívat se na ty krásné štíty Kamnicko-Savinjských Alp taky ze shora, musíme odložit. Paragliding je boží sport, bohužel taky závislý na vrtkavosti počasí – a když pánbůh zrovna nenadělí ideální meteo podmínky, nezbývá než vyrazit o pohoří dál.
Oblíbené letové terény Ambroz a Krvavec i startovačku nad jezerem Bled musíme minout, není tam letovo, nefouká ze správného směru. Naštěstí Slovinsko je země padáčkářům zaslíbená, a tak stačí popojet sto kilometrů do údolí Soči, do Tolminu.
Tohle místo má všechno, co si neskromný paraglidista může přát. Skoro tisíc metrů převýšení, výhledy na Julské Alpy a Triglavský národní park na straně jedné, zelené údolí s hradem a zátočiny té nejmodřejší tyrkysové řeky na straně druhé a hlavně: na startu vítr na komoru.
A tak Taycan nedočkavě požírá výškové metry, v serpentinách nahoru drží jako přibitý, a když zmáčknete kouzelné tlačítko a přizvednete podvozek, doveze vás klidně rovnou na start. Tohle Porsche sice vypadá jako elektrická závodnička, kterou vypustili na vyjížďku rovnou z okruhu, nelekne se ale ani štěrkové silnice v horách.
Vezme vás až na vrchol, a tak nezbývá než… ano, roztáhnout křídla. Oproti dvěma tunám muskulatury Taycanu vypadá ten ani ne dvoukilový padák skoro legračně. Když ho nafoukne vítr a vy se rozletíte, pověšení pod ním jen na tenkých nylonových šňůrách, vypadá to jako zázrak.
A zázrak to vlastně je – jen vy a hory okolo, tiché svištění větru kolem helmy, ladné zatáčky ve vzduchu, který je teď vaším hřištěm. Když na louky v údolí posvítí jarní slunce, utrhne termiku a vy můžete díky vzdušným proudům nastoupat nahoru k mrakům a doletět k horám na horizontu. Tohle, tohle je nebe.
Na začátku roadtripu jsme vám slíbili to nejpřísnější porovnání – zvítězí v tomhle adrenalinovém závodě Porsche nebo padák, který vás vezme do nebe?
Výsledek? Pro tentokrát 1:1.
Taycan GTS očekáváním rozhodně dostál, je to šelma, která přírodní habitat najde v provozu velkoměsta i na opuštěných horských silničkách, navíc za každého počasí. Jedno šlápnutí na plyn a do žil vám vlije dávku instantní euforie (ano, tohle Porsche je návykové stejně jako paragliding). Jen létat, létat ještě neumí.
Článek je součástí projektu Nabitá jízda, který vzniká ve spolupráci Forbes Česko a značky Porsche v ČR. V následujících měsících vás budeme na 16 cílových destinacích ve čtyřech jízdách směřujících na jih od Česka inspirovat, abyste necestovali pouze po dálnici, ale nebáli se odbočit do krajiny. Nepůjde o rychlost, jak by se dalo čekat. Půjde o prožitek z cesty.
Jak probíhá cestování elektrikou mimo hlavní tahy Evropou? Kde a jak na cestách v horách a průsmycích načerpáte energii vy i vaše auto? Trvá nabití baterie opravdu tak dlouho? Každý měsíc vás pozveme do dvou nových destinací, které jsme dobyli elektrickým Taycanem. Díky nabitým jízdám zjistíte, proč má někdy smysl odbočit z cesty.
