Peněz v oběhu je pořád ještě příliš a vstup Apple na trh se spořicími účty je zajímavý koncept. Banku ani fintech to z něj ale nedělá, míní Kim Fournais, ředitel a zakladatel dánské Saxo Bank – a také jeden z nejbohatších Dánů.
V bance, kterou roku 1992 spoluzakládal, drží stále necelých 28 procent. Nadpoloviční většinu společnosti dnes vlastní čínská automobilka Geely – patří jí například švédské Volvo – a zbytek podílů připadá na Sampo Group a drobné investory.
Saxo Bank má sice banku v názvu, ve skutečnosti ale patří spíše k fintech společnostem. Mezi těmi evropskými dnes představuje pomyslný „blue chip“, tedy sázku na jistotu. V devadesátých letech poprvé zaskórovalo svou internetovou obchodní platformou, poté vzala útokem bankovní trh.
Dnes umožňuje firma jako plně licencovaná a regulovaná banka privátním investorům a institucionálním klientům obchodovat s více aktivy z jediného účtu na různých zařízeních. Vedle toho poskytuje bankám a dalším institucím přístup k makléřským službám a obchodní technologii.
Saxo Bank má přes dva tisíce zaměstnanců a vedle kodaňského sídla nalezneme její pobočky v Londýně, Paříži, Ženevě, Curychu, Singapuru, Tokiu, Marbelle, Pekingu a také v Praze.
Foto Saxo Bank
Co si myslíte o krizi s depozity na americkém bankovním trhu. Musela přijít a má dopad i na evropský trh?
Zaprvé je třeba zopakovat, že ve hře bylo více věcí, které k tomuto cíli směřovaly. Zažili jsme déle jak dekádu trvající období monetárního uvolňování, nekonečných programů kvantitativního uvolňování a záporných úrokových sazeb, což mělo plíživé, ale zato opravdu masivní účinky na strukturu společnosti a prohlubování nerovnosti.
Prvním faktorem byla samozřejmě zvedající se inflace. Na tuto hrozbu Saxo Banka upozorňovala již řadu let, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost, protože inflace se pomalu zvedala docela dlouhou dobu, aniž by to zdánlivě mělo dopad. Model z doby ekonomické prosperity byl natolik zajetý, že dokonce nikdo dlouho nevěřil tomu, že by se úrokové sazby mohly začít naopak zvedat.
Mezi další faktory patří kvantitativní uvolňování, záporné úrokové sazby a novým rozšířením od poslední finanční krize bylo pak pumpování likvidity během covidu. Základní model ale zůstává stejný, základní úrokové sazby neustále klesají, ale trh si to nemilosrdně žene stále vzhůru.
Pokud se podíváme na hlavní trend od poslední krize, trh šel nestále prakticky jen vzhůru bez ohledu na to, do čeho jste investovali. Ať už jste dali peníze do dluhopisů, nebo akcií, vydělávali jste.
Bylo to vidět na způsobu, jak různá průmyslová odvětví získávají obrovský investiční kapitál, ale i na retailové ochotě riskovat. Žádná beta nebyla dost velká, lidé pronásledovali stále rizikovější a rizikovější instrumenty. Došlo k masivnímu nafouknutí hodnoty všech aktiv, což zpětnovazebně vedlo k větší a větší ochotě riskovat.
Ve velkém se investoři vrhali například do kryptoměn. Řada z nich se ocitla v situaci, kdy najednou měla, alespoň papírově, tolik peněz, že již nemusela pracovat, což spustilo novou kulturu výpovědí. Bylo to děsivé, protože najednou byla ve vzduchu taková koncentrace špatných pobídek, že byl skoro nedýchatelný. Buffettův věrný pobočník Charlie Munger jednou prohlásil: „Ukažte mi pobídkovou strukturu a já vám řeknu, jak to dopadne.“
Když dlouhodobě trestáte lidi za to, že spoří a vyhýbají se riziku, může to časem dopadnout velmi špatně. Pokud ale k tomuto již tak dost problematickému prostředí ještě přihodíte nezodpovědně spravované finanční instituce, které v době nízkých úrokových sazeb vsadí většinu depozitů na vládní dluhopisy s nejdelší splatností, aby maximalizovaly zisk…
Je to jako smíchat glycerol s kyselinou dusičnou. Vznikne vysoce výbušná směs, načež stačí trochu nestabilní podmínky, jako když americká centrální banka začne zvyšovat úrokové sazby, a výbuch je na světě. To je problém, který potkal Silicon Valley Bank, ale také třeba banku Charles Schwab a papírově řadu dalších amerických bank.
Jaké jsou rozdíly investičního bankovnictví ve Spojených státech a Evropě a byla krize Credit Suisse jen lokální epizodou, nebo poukazuje na hlubší bankovní problémy Evropy?
Mnoho středně velkých amerických bank má stejný problém jako Charles Schwab či Silicon Valley Bank – v době nízkých úrokových sazeb investovaly do dlouhodobých dluhopisů a v posledním roce, kdy Fed zvýšil úrokové sazby, se potýkají se ztrátami z těchto investic. Problém Credit Suisse je ale odlišný.
Potíže vykazovala dlouho, řadu let zde chyběla dobrá kontrola rizika a kultura dodržování předpisů. Je to ostuda, ale rozhodně spíše epizoda než systémový problém. Je možné, že to teď banky budou mít o něco těžší, protože regulátoři sledují situaci ostřížím zrakem a pravděpodobně budou chtít do budoucna od bank podrobnější majetková přiznání a větší investiční kapitál.
Jiná věc je, že čeho jsme zatím byli svědky, má ještě daleko ke krizi v plné síle. Pokud se projeví, a já myslím, že projeví, pak teprve bude zajímavé slovy Buffetta sledovat, kdo plaval nahý. Inflace je totiž navzdory energetické úlevě stále velmi vysoká, platy stoupají a zaměstnanost se stále drží na rekordních číslech.
Stále je také v oběhu příliš mnoho peněz. Jsou odvětví, kde se již krize začíná zhmotňovat. Vidíme to ostatně ve fintech sféře, kde společnosti zjišťují, že už není tak snadné získat další kapitál, a sahají k většímu propouštění.
Jak vnímáte vstup původně ryze technologických společností na bankovní trh? Co například znamená nedávný vstup Applu na trh se spořicími účty pro tradiční banky?
Myslím, že je to velmi zajímavý koncept, který zvyšuje tlak, abyste k provozu úspěšné finanční instituce musel mít zároveň velmi pokročilé technologické know-how. Řada tradičních bank toto stále nedělá, jsou totiž svázány svými core bankovními systémy, které jsou z dnešní perspektivy pravěké.
Důsledkem je, že nebudují mikroslužby, neběží v cloudu, nepoužívají správné datové struktury a nejsou schopny rychle inovovat a přicházet s lepšími produkty, které trh požaduje. Oproti tomu firmy z oblasti big techu mají obrovskou uživatelskou a fanouškovskou základnu a technologické know-how, které mohou ihned zužitkovat.
Problém často nastává v compliance a otázkou je také škálování. Když si vezmeme jako příklad uvedený Apple, jeho spořicí účet nabízí úrok 4,15 procenta, což vypadá ve srovnání s některými bankovními nabídkami super. Je ale Apple připravený nabídku škálovat? Dost možná ano, je to přece jen Apple. Chybí ale relevantní navazující produkty, banku to z něj zkrátka ještě nedělá.
Pokud k tomu časem dojde, bude to událost, která přepíše geografickou mapu finančního světa, zatím se to ale neděje. Na co však dnes čím dál častěji narážíme, je shadow banking. Tedy poskytování finančních bankovních služeb bez potřebných licencí a regulace. To je ale věc, se kterou se musí nějak poprat regulátoři.
Vnímáte Saxo Bank více jako banku, nebo technologickou společnost?
Řekl bych, že jsme technologická společnost s bankovní licencí. Fintechu jsme se věnovali dříve, než tento pojem vůbec vznikl. Oproti tradičnímu bankovnímu přístupu jsme vždycky byli více zaměřeni na klienty a jejich technologické potřeby.
Máte poměrně vysokou poplatkovou politiku, jak tato strategie zapadá do doby, kdy lidé mohou investovat či obchodovat doslova za pár haléřů s aplikacemi jako Revolut či Robinhood?
Nikdy jsme nikomu netvrdili, že nabízíme obchodování zdarma. Snažíme se ale dávat velmi férovou cenu v rámci toho, že nabízíme obchodní nástroje, které jsou technologicky na vrcholu. Pokud jde o Robinhood, ten si aktuálně nevede nijak zvlášť dobře, stačí se podívat na akcie.
Stále platí, že neexistuje oběd zdarma. Pokud za obchodování neplatíte vy, jste produktem – a platí za něj někdo jiný. Myslím, že v našem byznysu je dlouhodobě výhodnější strategie apelovat na lidskou inteligenci než na hloupost, jako to dělají podobné investiční aplikace.
