Je to velmi temná představa. Doslova temná, poněvadž v případě blackoutu by se všude rozhostila tma. A nejen to, následovaly by události blížící se katastrofickým filmům. Klíčová otázka proto zní, jak je na blackout, tedy masivní výpadek elektřiny, Česko připraveno?
Nejprve přestanou jít běžné spotřebiče. Jste-li právě ve výtahu, je možné, že zůstanete uvězněni. Zhasnou semafory i signalizace na železničních přejezdech. Zastaví se tramvaje, trolejbusy, metro. Nic nekoupíte přes platební terminály, nenatankujete, nevyberete peníze z bankomatu.
Po několika hodinách bude přerušeno zásobování vodou, nebudou fungovat čističky odpadních vod a odpadní voda bude plnit potrubí. Zastaví se dodávky tepla a plynu, přestanou fungovat komunální služby. Telefonní sítě budou přetíženy. Školy, obchody, výrobní podniky i instituce budou uzavřené, nemocnice omezí provoz.
Potraviny v lednicích a mrazácích budou bez chlazení brzx nepoživatelné. V řádu desítek hodin bude narušeno zásobování potravinami, léky i palivem, komplikovaný bude i přístup k informacím.
Při naprosté závislosti dnešní společnosti na elektřině scénář toho, co by se dělo při její časově i prostorově rozsáhlé ztrátě, vypadá značně pochmurně. Už proto musí existovat další scénář, který navazuje na ten právě nastíněný. Tedy scénář toho, jak na případný blackout reagovat.
V Česku sice dosud k situaci, která by se dala označit blackoutem, nenastala a její pravděpodobnost je i do budoucna nízká. „Není ale samozřejmě nulová,“ uvědomuje si Lukáš Hrabal ze společnosti ČEPS, tuzemského provozovatele přenosové soupravy, který hraje v problematice blackoutu zásadní roli.
Hrabal ubezpečuje, že česká přenosová soustava je velice robustní. Ale co by se dělo, pokud by k blackoutu přece došlo?
V Česku definuje zásady řešení blackoutu Ministerstvo průmyslu a obchodu v typovém plánu. Jedním z prvotních úkolů je z logiky věci zajistit nouzové dodávky energie pro přesně stanovený okruh objektů a subjektů, jako jsou například zdravotnická a sociální zařízení, nouzové ubytovny nebo kritická infrastruktura.
Některé budovy – nemocnice nebo hasičské stanice – mají záložní zdroje, obvykle dieselagregáty, případně bateriová úložiště.
„Hasičský záchranný sbor Prahy má devět z deseti stanic osazeno náhradním zdrojem a průměrná délka provozu, zhruba dvacet šest hodin, může být ještě prodloužena doplněním pohonných hmot. Máme také k dispozici tři kontejnerové elektrocentrály, které lze poskytnout dalším subjektům k překlenutí blackoutu,“ uvedl Martin Kavka, vrchní komisař pražských hasičů.
Když už jednou v blackoutu jste, je potřeba se z něj co nejrychleji dostat zpět. Pro obnovení provozu elektrické sítě je vždy jednodušší, je-li možné ji připojit na funkční zdroj, kupříkladu zahraniční soustavu nebo třeba elektrárnu, která se udrží v takzvaném ostrovním provozu, tedy nezávisle na okolní elektrizační soustavě.
V ostrovním provozu pracuje třeba Elektrárna Počerady ze skupiny Sev.en miliardáře Pavla Tykače. „Díky tomu jsou Počerady za mimořádné situace schopny nezávisle zajišťovat elektrickou energii nejen pro vlastní provoz, ale také pro oddělenou část sítě, takzvaný ostrov, a předejít tím blackoutu,“ popisuje Petr Karafiát, v Sev.en ředitel pro ekologii a inženýring.
Další možností je start ze tmy – spuštění zdroje bez využití napětí ze sítě. „Teplárna Kladno má druhou výrobnu osazenou plynovou spalovací turbínou, která slouží jako záložní zdroj, takže je schopna v případě totálního blackoutu nastartovat bez vnějšího zdroje pomocí vlastního dieselagregátu a poskytnout obnovení zásobování energií a teplem přilehlé oblasti,“ říká Karafiát.
Už bylo řečeno, že při obnově provozu by se využilo i napájení ze zahraničních soustav. Na úrovni Evropské Unie totiž existují konkrétní scénáře pomoci.
„Všechny postupy dispečeři pravidelně trénují jak interně na trenažéru, tak s českými partnery, mezi něž patří elektrárny a provozovatelé distribučních soustav, a v neposlední řadě se zahraničními provozovateli přenosových soustav,“ prozrazuje Hrabal z ČEPS.
Obnovení provozu testují i samy elektrárny, „Například v Elektrárně Chvaletice jsme již několikrát pokusně vyzkoušeli, že by pomocí přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně či vodní elektrárny Orlík dokázala nahodit síť po blackoutu,“ prozrazuje Petr Karafiát.
Příčin blackoutu může být mnoho, většinou se jedná o jejich kombinaci. Typicky může jít o přetížení a nekontrolované výpadky prvků elektrizační soustavy, často vlivem přírodních katastrof. K blackoutu může dojít i v důsledku nevybalancované soustavy čili velkého rozdílu mezi výrobou a spotřebou elektrické energie. Kolaps může rovněž nastat po výpadku velké elektrárny nebo elektráren.
Specifickou kategorií je pak eventuální cílený útok na výrobny elektřiny nebo přenosovou soustavu, ať už fyzický nebo kybernetický.
Podle analýzy projektu Evropy v datech, z níž tento text čerpá, se v Česku nyní spotřebovává šedesátkrát více elektřiny než před sto lety a jen od roku 1983 vzrostla spotřeba elektřiny ze 45,5 terawatthodin na 62,9 Twh, tedy o 38 procent. Průměrný Čech nyní spotřebuje ročně přibližně 6,2 Mwh a odhad je, že do roku 2030 se závislost na elektřině zvýší ještě o dalších až třicet procent.
Že přitom blackout v Česku není jen teorie, naznačily dvě poměrně nedávné události v republice. V červnu to budou dva roky, co několik vesnic na jižní Moravě odpojilo od elektřiny ničivé řádění tornáda a o rok později postihl rozsáhlý výpadek energie i Prahu kvůli poruše rozvodny na Chodově.
Tehdy byl na desítky minut přerušen provoz některých tramvají a metra linky C, v jehož tunelu zůstali uvězněni lidé. Hromadná doprava se dala po desítkách minut opět do pohybu, protože se podařilo aktivovat záložní zdroje a přesměrovat dodávky elektřiny. I tak kolaps zkomplikoval život stovkám tisíc lidí v ranní dopravní špičce.
