Česká věda je plná mimořádně úspěšných žen. Zde přinášíme rozhovor s jednou z nich, matematičkou Lucií Augustovičovou, o jejímž posledním objevu se hovoří jako o adeptovi na Nobelovu cenu za fyziku.
Drobná žena rychle vykročí vstříc, podá ruku na pozdrav a její stisk je tak silný, že si ho člověk pamatuje dlouho. Široký úsměv a veselý hlas hned následují. Jako z příručky, jak správně pozdravit. V první vteřině člověk pochopí, že tuhle ženu není radno podceňovat. O tom by ostatně mohli vyprávět i její kolegové z vědecké sféry.
Lucie Augustovičová totiž dokázala něco, co se dlouho považovalo za nemožné. Přišla na to, jak ochladit molekuly k extrémně nízkým teplotám. Pokud se to potvrdí, může její objev vést k vývoji nových kvantových počítačů a stát se i adeptem na Nobelovu cenu za fyziku.
„Kolegové mě na začátku varovali, ať zkoumám raději něco jiného,“ vzpomíná Augustovičová na začátky, když se do výpočtů pustila. Jak tahle usměvavá dáma vesele říká, jen tak se nedá odradit. A když se do něčeho pustí, jde si za svým. „Mám buldočí povahu,“ říká žena, jejíž objev nyní testují vědci na Harvardu.
Víte, jak jsou s tím daleko?
Usilovně na tom pracují, ale ještě nejsou zdaleka hotovi. Před dvěma lety se jim podařilo zrealizovat schéma předchlazení pomocí několika laserů. Loni už dosáhli teploty desetitisíciny stupně nad absolutní nulou, což už se blíží k oblasti, kde by měl začít fungovat právě ten navržený chladicí mechanismus. Bude velmi zajímavé, jak to bude pokračovat.
Zapojujete se přímo do jejich práce?
Čtu jejich články, co o tom publikují, a potkáváme se na vědeckých konferencích, ale do samotné realizace zapojená nejsem, jejich práce je ryze experimentální a moje teoretická. Až se dostanou do situace, že budou schopni začít mé řešení zkoušet, tak spolu pravděpodobně budeme jednotlivé kroky více konzultovat.
Jak se vám podařilo domluvit spolupráci zrovna s vědci z Harvardu?
Vzhledem ke složitosti celé problematiky není na světě moc míst, kde by pro takové testování měli dostatečné vybavení. Naštěstí tamní kolegy mé výpočty zaujaly, protože chlazení molekul je téma, kterým se dlouhodobě zabývají.
Se skupinou z Harvardu mě seznámil kolega, já jsem v té době pracovala ve Spojených státech na JILA (Joint Institute for Laboratory Astrophysics, pozn. red.), zkoumala jsem tehdy srážky chladných molekul v souvislosti s jiným experimentem v Nizozemsku.
Jak dlouho jste se výzkumu chlazení molekul věnovala?
Když už jsem byla na stopě, samotné výpočty mi zabraly něco kolem roku. Předtím tam bylo hodně cimrmanovského prošlapávání slepých uliček.
