Šéfkuchařská superstar Christian André Pettersen o gastronomické olympiádě jménem Bocuse d’Or, třech tisících hodinách práce ročně, úctě k tradici i o tom, proč žádné jídlo nepřekoná tresku ulovenou vlastníma rukama
Důležitou roli v tomto příběhu hraje oceán. Tropický i chladný, klidný i bouřící, s korály pod hladinou i drsnými fjordy nad ní, jin a jang spojené do jednoho celku. Kontrasty ostatně do harmonie propojuje také muž, který ve vzácné chvíli klidu pronese větu, již by si mohl dát do erbu: „Jídlo je život.“
A jeho život je jídlu zasvěcen. Christian André Pettersen patřil mezi porotce českého kola soutěže Bocuse d’Or, ne nadarmo se jí říká kuchařská olympiáda. Vítěz národního kola Dominik Unčovský pořád musí čekat, jestli se probojuje i do evropského klání, světového finále se naposledy v roce 2009 zúčastnil Jan Všetečka.
Síto je nemilosrdné a velmi husté. Jediným našincem, který kdy v Bocuse d’Or výrazně uspěl, byl Patrik Jaroš, ale jak si pozorný čtenář Forbesu pamatuje z jeho velké story z minulého čísla, světovou bronzovou medaili získal v roce 1995 v barvách Německa, kam emigroval.
Tolik náročnost soutěže. Christian z ní vytěžil dvě zlaté evropské sošky a dva světové bronzy. Ať to zazní naplno: dvakrát nejlepší na starém kontinentu, dvakrát na globálních stupních vítězů.