Dva v jednom. Dva mistři v jednom baru. Karlovarský Becher’s Bar je patrně nejlepším podnikem svého druhu v republice, rozhodně v něm pracují dva nejlepší tuzemští barmani. A nejenom tuzemští. Posaďme se, zvolme drink. V nabídce je země, voda, vzduch i oheň.
Barmani? Ano, samozřejmě, těmi oba jsou. Ovšem nejen jimi. Vítězslav Cirok a Jan Šebek jsou též vypravěči příběhů. Takových příběhů, které se třpytí, tečou, voní a chutnají, ostatně pouze příběhy tohoto ražení jsou autentické a mají šanci zaujmout, ať je jejich forma jakákoli. V tomto případě jde o podobenství.
Tedy nikoli o rozmáchle popisné prózy, nýbrž o imprese. Není při nich třeba slov, a přesto – nebo právě proto – je věrně vystižena podstata. Tak například? „Vzal jsem likér, jehož chuť je hodně podobná kousnutí do karlovarské oplatky. K tomu jsem přidal fortifikované víno, whisky, čerstvou šťávu z vinných hroznů.“
„Nahoru jsem posadil olivu z bílé čokolády, která měla uvnitř parmazán, báječně to pasovalo. Přípravu nápoje jsem podbarvil hudbou z filmu se Scarlett Johansson, protože na prezentaci s hudbou a uměním vůbec hodně stavím. Tímhle způsobem jsem stvořil příběh Grandhotelu Pupp a zdejšího slavného filmového festivalu,“ líčí Vítězslav Cirok.
I tento drink přispěl k tomu, že na dosud posledním klání nejlepších světových barmanů Diageo Reserve World Class skončil Cirok v australském Sydney loni v září třetí, to je prozatím nejvyšší umístění, na které kdy český barman vyšplhal. „Těžko říct, s jakými ambicemi jedu na letošní ročník já,“ přemítá Jan Šebek.
„Jak těžko říct?!“ reaguje okamžitě Cirok a hladina decibelů v místnosti stoupne razantněji než hladina řeky po vytrvalých deštích. „Ty tam přece jedeš vyhrát!“ Vítězslav už dovítězil. Vítězslav Cirok se stal dvakrát českým barmanským šampionem, čímž se dvakrát kvalifikoval do globální nejprestižnější soutěže.
V Kapském Městě se vešel do nejlepší šestky, v Sydney byl třetí, přičemž na počátku všech národních kol bylo po celé planetě téměř osmnáct tisíc barmanů. V soutěži ovšem platí pravidlo dvakrát a dost, takže se s ní Cirok s lítostí rozloučil a nastává čas Šebka.
Foto Michael Tomeš
Sedmadvacetiletý mladý muž skončil už minulý rok v tuzemském kole World Class druhý právě za o deset let starším Cirokem. „Já mu říkal, ať do soutěže ani nechodí,“ kývne Cirok pobaveně hlavou směrem ke kolegovi. „Kdybych tam nešel, měl bys to moc jednoduchý.“
„To je pravda, Honza byl můj hnací motor. Musel jsem jít na hranu, abych ho porazil.“ Poté, co mu tento rok největší konkurent odpadl, získal Jan Šebek coby novopečený český král vstupenku do Sao Paula, kde se barmanský svět utká letos.
Do Brazílie jedu s nejvyššími cíli, s ničím jiným tam ani po Víťově triumfu jet nemůžu.
„Do Brazílie jedu s nejvyššími cíli, s ničím jiným tam ani po Víťově triumfu jet nemůžu. Minimální metou je postoupit do top deset.“ Deklarované odhodlání letí stejně jako všechny předešlé věty vstříc zlatým sloupům, které ozařují decentní, gentlemanské přítmí hlavního sálu Becher’s Baru, legendárního podniku a součásti Grandhotelu Pupp.
