Esport, zábava budoucnosti. Spojení, které se veřejností nese roky. A to natolik silně, že zburcovalo řadu českých miliardářů i zavedených firem. Kdo ovšem za proměnou herního prostředí u nás stojí? Přinášíme přehled deseti lidí, kteří podle Forbesu ovlivňují vývoj esportu v Česku v posledních letech nejvíce.
Připomíná to party, od níž nevíte, co čekat. O co přesně jde, ví jen pár zasvěcených, ale všichni tak nějak nabývají přesvědčení, že na ní přesto nesmí chybět.
Tenhle esportový mejdan trvá už nějakých pár let, během nichž dokázal přivábit řadu elitních byznysových jmen, jako jsou třeba miliardáři Daniel Křetínský, Ivan Zach, Karel Janeček, Petr Dědek nebo Petr Syrovátko. Ti všichni nainvestovali nemalé peníze do herního prostředí s tím, že se jim jednou násobně vrátí. A kdyby ne, pořád by to byla menší škoda, než kdyby o tenhle večírek přišli.
Roky se totiž říká, že esport, tedy profesionálně řízená sféra gamingu, je odvětvím budoucnosti. Zábavou, která alespoň zčásti dosáhne významu, jaký má dnes ve společnosti fotbal nebo hokej.
Ostatně už dnes je byznysem, který podle odhadů analytické společnosti Newzoo generuje ročně téměř třicet miliard korun, z toho přibližně 150 milionů v Česku.
A tak se podnikatelé snaží, aby ten správný moment neprošvihli. A stejně jsou na tom firmy, mezi které už patří celá řada velkých a zavedených značek – například Tipsport, Prima, Vodafone, Sazka, Mastercard, Komerční banka nebo Samsung.
„V esportu vidíme velký potenciál,“ komentuje Martin Ptáčník, vedoucí oddělení sponzoringu a eventů Tipsportu. „Snažíme se dosáhnout na specifické a unikátní publikum, ale tím primárním zájmem je posunout celou českou scénu kupředu,“ pokračuje zástupce společnosti, která je v tomto ohledu vůbec tou nejštědřejší u nás.
Finančně totiž podporuje přední organizace, jako jsou Sampi.Tipsport, Entropiq, Enterprise, nejvýznamnější tuzemská agentura Playzone nebo i domácí šampionát ve hře Counter-Strike: Global Offensive.
Pravdou je, že esport zároveň platí za nejrychleji rostoucí sport z pohledu zvyšujícího se počtu sázek. Ročně Češi a Slováci prosázejí na elektronických sportech stovky milionů korun. U největší české sázkovky je tak motivace zřejmá.
Ale co ostatní firmy? Proč do videoherní scény pumpují miliony korun? Odpověď zní: těžko oslovitelná cílová skupina. Publikum, které příliš nečte noviny, nesleduje televizi a internetové reklamy často filtruje adblockem.
„Nejde jen o využití rostoucí popularity, zejména u mladší generace, ale především o přirozený způsob komunikace na specifickou cílovou skupinu, na kterou konvenční mediatypy tolik nefungují,“ potvrzuje Petra Kalužíková, ředitelka marketingu retailového řetězce Kaufland, který své jméno spojil s organizací Sinners.
Obrovským akcelerátorem byla koronavirová pandemie. Během nejvíce restriktivních období byl esport jednou z mála disciplín, které se daly nejen sledovat v televizi, ale také legálně provozovat.
To však také vedlo k přehnaným představám o hodnotě jednotlivých projektů, dynamice jejich růstu a ke vzniku velké konkurence. Doba po covidu a návrat k normálnímu životu tak přinesl vystřízlivění. Ukázalo se, že spoustu velkolepých slibů nebude možné rychle uskutečnit.
A nepomohla ani válka, s níž přišla krize, a kde je krize, tam se jako první sekají marketingové náklady. „Neřekl bych ale, že jsme v recesi,“ upřesňuje Lukáš Pleskot, zakladatel a spolumajitel agentury Playzone. „Jen se ukázalo, kdo projekty staví dlouhodobě a udržitelně,“ vysvětluje.
Srovnání esportu ve světě (vlevo) a v Česku, zdroj Česká asociace esportu
„Spousta investorů si myslela, že zainvestuje do esportu a během pěti let se jim investice zhodnotí. Jenže esport je hodně o dlouhodobém budování. Prostředí vyžaduje kontinuální práci, která se nedá zjednodušit tím, že do něj nasypete neúměrné množství peněz,“ přitakává Ladislav Dyntar, zakladatel nejstaršího a historicky nejúspěšnějšího českého týmu eSuba.
Nicméně i projekty, které skončily neúspěchem, byly podle Pleskota přínosné. „Zvýšily se zásahy, čísla sledovanosti výrazně neklesají a v ekosystému jsou partneři z mnoha různých oborů, nejen z IT, jak tomu bylo dříve,“ ohlíží se.
Co se ale prozatím příliš nedaří, je rostoucí povědomí byznysově vytěžit. Esport dnes v našich končinách peníze primárně bere, přičemž většinu příjmů klubů, sedmdesát až osmdesát procent, představují příspěvky od sponzorů. To je obrovský podíl, který znamená jediné – bez partnerů by profesionální hraní u nás už dost možná ani nefungovalo.
Zbytek financí pochází z prize money či merchandisingu. Absolutně pak chybí prostředky z veřejných rozpočtů nebo prodejů televizních práv, což naopak u tradičních sportů představuje zásadní část klubových pokladen.
Udržitelný rozvoj, zmiňovaný Lukášem Pleskotem, tak nyní převážně stojí na vlastním kapitále investorů, což ovšem také není optimální. Vždyť kdo by chtěl donekonečna dotovat byznys, který by se mu finančně nevracel?
„Přes několik pokusů v současnosti neexistuje žádný dobře fungující monetizační model fanouška esportu, který neustále dostává online obsah zadarmo a týmům ani organizátorům prakticky nic neplatí. Naopak utrácí za mikroplatby u vydavatelů oblíbených her, kteří ale nemají motivaci tento problém řešit,“ přibližuje Miroslav Bodnár, který má v EC Investments Daniela Křetínského a Patrika Tkáče na starosti oblast gamingu.
Co by se tedy mělo změnit? Na jedné věci se shodnou všichni: chybí hráčské podhoubí, ekosystém pod esportem, které však tvoří pouhé jedno procento celého gamingového trhu.
Bude-li více zapálených a vzdělaných amatérských hráčů, bude s velkou pravděpodobností i více zarytých diváků. „Jak se lidé stávají fanoušky fotbalové Sparty nebo Slavie? Dost často tím, že ten sport sami hrají,“ podotýká Pleskot.
Nutno ovšem zmínit, že provozovat herní tým jako ziskový projekt se rovná velmi složitému úkolu. Ve světě byste takové organizace spočítali na prstech jedné ruky.
Ostatně i v mnohem populárnějších sportech, jako jsou fotbal, hokej nebo basketbal, existuje velké množství značek, které rok co rok končí rovněž v červených číslech. Ne nadarmo se říká: Jak se stát milionářem? Stačí být miliardářem a pořídit si sportovní klub.
Jak jsme vybírali?
Pokud je esport skutečně mainstreamovou zábavou – a možná i byznysem – budoucnosti, pak není od věci vědět, kdo jsou lidé v jeho popředí a pozadí. Proto jsme se ve Forbesu rozhodli poprvé představit tváře, které se na jeho rozvoji a směřování podílejí nejvíce.
Ať už systematickým budováním herního ekosystému, organizací turnajů a jiných eventů, schopností přitáhnout nové partnery a přivést do esportu pro rozkvět nezbytné peníze, nebo tím, že svými aktivitami a úspěchy přibližují stále poněkud stigmatizovaný obor široké veřejnosti.
Vybrat z desítek až stovek lidí, kteří se významně angažují na domácí esportové scéně, pouhých deset osobností nebylo jednoduché. Tím spíše, když se nejde opřít o tvrdá data, která by kandidáty objektivně porovnala. Upřímně, šlo o úkol vpravdě nevděčný. U nejednoho člověka znalého prostředí bude nejspíš přetrvávat pocit, že na seznamu někdo přebývá či chybí.
My se ale na výběr, sestavovaný nejen na základě veřejně dostupných informací, ale zejména konzultací s předními tuzemskými odborníky na esport, snažili podívat s odstupem, bez emocí. Tak, aby zrcadlil co nejvíce oblastí a byl maximálně komplexní.
Výsledkem tak není přehled deseti lidí, kteří disponují největším kapitálem nebo schopnostmi a kontakty, které jim umožňují za každé situace dosáhnout svého cíle, nýbrž desítka, která den co den, dílčími či výraznějšími kroky, pomáhá posouvat tento obor dopředu, do pozice, kde si jej všichni přejí vidět – jako běžnou součást života většiny společnosti.
Vedle často skloňovaných investorů jsou tak v našem výběru zastoupeni i mediálně méně viditelní manažeři, ale rovněž jeden veleúspěšný hráč, populární influencer nebo zástupce sponzorů, bez nichž by to v Česku nešlo.
Kdo na seznamu naopak chybí, je žena. Ne snad, že bychom je cíleně opomíjeli nebo se dokonce v esportu nepohybovaly. Například tým Sampi od loňského léta vede Klára Ottomanská, výraznou pozici má také oblíbená streamerka a analytička Ljudmila „Miley“ Mikitová.
Absence něžného pohlaví nicméně zcela reflektuje skutečnost, že tuzemský esport – v těch nejvyšších i nižších patrech – je momentálně výsadou zejména mužů. Finální desítku vyobrazenou na těchto stránkách jsme seřadili dle abecedního pořadí.
