Česká republika se brzy zcela zbaví závislosti na energetických surovinách z Ruska, řekl na senátní konferenci premiér Petr Fiala.
„U plynu je fakticky téměř hotovo,“ uvedl Fiala na půdě horní komory parlamentu s tím, že ruský plyn jsme nahradili díky LNG terminálům v Severním moři. Kaňkou na premiérově projevu ovšem bylo, že v jeho době do Česka proudila polovina importovaného plynu z východu, pravděpodobně také z Ruska.
„Nemá smysl zpochybňovat, že už na dodávkách plynu z Ruska závislí nejsme. Největší důkaz vidíte na trzích,“ brání jej v reakci na dotaz Forbes mluvčí vlády Václav Smolka. „Když jsme závislí byli, ruské hrozby, že sníží dodávky plynu, pak že je přeruší a pak že úplně vypne, hnaly v roce 2022 cenu plynu na do té doby nepředstavitelnou úroveň,“ připomíná.
Na to, že do Česka po několikaměsíční odstávce začal opět proudit zemní plyn plynovodem Transgas, který přivádí těkavou komoditu z Ruska přes Ukrajinu až do střední Evropy, upozornil jako první před dvěma měsíci ekonom Lukáš Kovanda.
Tehdy se plyn z východu na celkových denních dodávkách do Česka podílel v řádu nižších desítek procent, s přelomem roku se ale objemy znásobily. Naproti tomu přítok plynu ze západu v úvodu roku klesl až na desetinu svých loňských jarních objemů.
Od nového roku tak do naší republiky skrz propojovací bod Lanžhot na hranicích se Slovenskem v podstatě každým dnem přitéká více než polovina celkového denního importu.
Dle statistik provozovatele českých plynovodů Net4Gas k nám jen v úterý 24. ledna z východu přes Lanžhot přiteklo zhruba 80 milionů metrů krychlových zemního plynu, stejně jako přes Brandov, přivádějící plyn právě z LNG terminálů v Severním moři nebo z Norska.
Vláda v posledním roce a půl udělala hodně pro zbavení se závislosti na ruském plynu. Společně s ČEZ zajistila tři miliardy kubíků plynu ročně z LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, dojednala nové dodávky například z Norska a před zimou se jí podařilo zcela naplnit plynové zásobníky, které jsou stále ze tří čtvrtin plné.
Obchodníci se nyní ale orientují převážně na východ. Od nového roku k nám plynovody přiteklo dohromady přes tři sta milionů kubíků plynu. Z východu přes stanici v Lanžhotě to dělalo dvě stě milionů kubíků, ze západu sto milionů kubíků.
Export plynu z Česka do sousedních zemí je přitom marginální – pár milionů kubíků odteklo převážně do Polska. Česko je tedy v lednu ze dvou třetin zásobeno plynem z východu.
Logicky tedy vyvstává otázka, zdali se díky novým trasám, složitě dojednaným v posledním roce a půl, a dodávkám plynu opravdu skutečně zbavíme závislosti na ruském plynu – ve finále rozhoduje cena, čehož jsme nyní svědkem.
Stát nemá centrálního nákupčího plynu, dodávky do Česka zajišťují soukromí velkoobchodníci, kterým stát v rámci volného tržního prostředí nemůže nařizovat, od koho mohou či nemohou zemní plyn kupovat.
„Vláda pomáhá obchodníkům s dojednáváním kontraktů na dodávky plynu ze zahraničí se státy jako Alžírsko, Omán, Norsko nebo Spojené státy americké,“ vyjmenovává mluvčí Smolka.
Platné pro ně mohou být na celoevropské úrovni sankce proti Rusku, ovšem ty na nákupy plynu z Ruska zatím nemíří. Některé země se totiž, podobně jako my v případě ropy, zatím nedokážou bez částečných dodávek ruského plynu obejít. Je mezi nimi Maďarsko, Bulharsko a Rakousko, kam ruský plyn stále proudí.
Plynovodem Transgas nicméně do Česka nemusí proudit jen ruský plyn. Může jít také o plyn z ukrajinských zásobníků, které během léta plnily firmy plynem ze západu. Tehdy od nás naopak mířil plyn ze západu na východ. K tomu se koneckonců přiklání i Smolka
„Podle odhadů se jedná o dočasnou situaci, kdy se obchodníci snaží využít to, že dovoz plynu touto cestou je cenově výhodnější,“ konstatuje. Odkud plyn opravdu pochází, se veřejnost jen těžko dozví – velkoobchodníci své dodavatele a nakupované objemy nezveřejňují s odkazem na obchodní tajemství, a molekuly plynu na sobě pochopitelně nemají visačku.
Velkoobchodníci se většinou obracejí na dodavatele, nabízející co nejnižší cenu. A ruský plyn je nyní levnější variantou, minimálně v porovnání s plynem LNG. K němu se totiž ještě musí připočítat náklady na dopravu a takzvanou regasifikaci v plovoucích terminálech.
Pro domácnosti a firmy tak jde z finančního pohledu o pozitivní zprávu – dnes nakupovaný levnější plyn by jim v průběhu roku měl snížit účty za energie. Za cenu financování agresora.
