Umělecké dílo, jaké nemá obdoby, zahrada pro opylovače a výzkum empatických schopností digitálních technologií v jednom. To vše je Pollinator Pathmaker britské umělkyně Alexandry Daisy Ginsberg.
Na první pohled byste si řekli, že se jedná o klasickou zahradu plnou levandulí, bodláků a rozkvetlých trvalek. Jenže na estetice lahodící lidskému oku tady v první řadě nezáleží. Ginsberg ji pomocí algoritmu navrhla tak, aby si na ní mohli smlsnout spíše včely, motýli nebo brouci.
Když si vzpomenete na své dětství, možná se vám vybaví obraz čelního skla auta na dálnici pokrytého rozmačkaným hmyzem. Jakkoli je tento výjev tragický, zamysleli jste se někdy nad tím, kdy jste tolik hmyzu viděli naposledy?
Hmyz je sice zdaleka nejrozmanitější a nejhojnější živočich na Zemi, čítá miliony druhů a sedmnáctkrát převyšuje počet lidí. Jenže jeho populace v Evropě i mimo ni klesají závratným tempem.
Čísla se různí, ale celkově v posledních desetiletích naznačují pokles o nejméně sedmdesát procent. Opylovači jsou oběťmi mnoha překrývajících se hrozeb, jako je ničení jejich přirozených stanovišť, intenzivní zemědělské praktiky, urbanizace, používání pesticidů nebo světelné znečištění.
Jejich úbytek zasahuje nejen světovou ekonomiku, ale je také strašidelnou představou pro budoucnost lidského zdraví. Podle nedávného výzkumu Harvardovy univerzity má klesající počet hmyzu za následek snížení nutriční hodnoty ovoce a zeleniny a současně přispívá k narůstajícímu výskytu nemocí mezi lidmi.
Loňská studie francouzského Národního výzkumného centra CNRS potom odhalila, že rostliny se v reakci na krizi opylovačů evolučně adaptují tak, aby byly pro něj méně atraktivní. V důsledku tohoto procesu hrozí, že hmyz bude mít méně potravy, což ještě urychlí jeho mizení.
Před pár lety dostala Alexandra Daisy Ginsberg nabídku vytvořit umělecké dílo, které mělo upozornit právě na krizi opylovačů. Místo toho ji ale napadlo vyrobit něco pro opylovače samotné.
Vznikla tak série živých uměleckých děl, v němž Britka propojila konceptuální umění, technologie a spoustu rukou umazaných od hlíny. Ptá se na jednoduchou otázkou: kdyby opylovači navrhovali zahrady, co přesně bychom viděli my, lidé?
Realizaci projektu předcházel podrobný výzkum toho, jak způsob vnímání a vzhled hmyzu ovlivňuje jeho interakci s okolním prostředím. Z něj například vyplynulo, že včely si zapamatují polohu políček s květinami, která za den navštíví, a dokážou provést složitý matematický výpočet, aby mezi nimi optimalizovaly trasu.
Opylovači také obecně vnímají barvy jinak než lidé. Proto zahrada navržená speciálně pro hmyz vypadá dočista jinak než ta podřízená lidským estetickým preferencím.
Ve spolupráci s interdisciplinárním týmem potom Ginsberg vymyslela jedinečný algoritmický nástroj. Ten založila – poněkud netradičně – na hodnotě empatie. Zakódovat lidskou emoci do algoritmu se jí podařilo skrze funkční definici, kterou podle svých slov navrhla jako podporu co největšího počtu druhů hmyzu.
Výsledkem operace, kterou sama nazývá algoritmický altruismus, je databáze asi sto padesáti rostlin pro různé geografické regiony. A ke každé z nich existuje seznam opylovačů, kteří je navštěvují nejraději.
Premiéru měl Pollinator Pathmaker v roce 2022 v botanické zahradě Eden Project v britském Cornwallu, kde Ginsberg vysadila stálou instalaci o rozloze 55 metrů čtverečních. Dalších jedenáct záhonů se potom objevilo v Kensingtonských zahradách v Londýně na objednávku galerie současného umění Serpentine.
Nejnovější přírůstek byl postupně vysazen loni v Přírodovědném muzeu v Berlíně, kde vznikl na zakázku LAS Art Foundation. Téměř sedm set metrů čtverečních rozlehlá plocha také slouží pro vědecký výzkum, který identifikuje bzučivé návštěvníky pomocí platformy iNaturalist.
Ale abyste se pokochali tímto unikátním počinem, nemusíte jezdit do sousední metropole. Navrhnout si vlastní zahradu a umělecké dílo v jednom můžete z pohodlí obývacího pokoje.
Na webových stránkách projektu si jednoduše vyberete zeměpisnou polohu, světelné a půdní podmínky a o několik kliků později se před vámi objeví vizualizace „vaší“ nové lahodné pastviny.
Každý vytvořený návrh je zároveň unikátní edicí uměleckého díla, ke kterému dostanete i vlastní certifikát. K tomu si můžete zdarma stáhnout plán výsadby nebo se políčkem virtuálně proletět a vyzkoušet si, jak svět vnímají včely, vosy, motýli, můry nebo brouci.
Nejedná se ale jenom o hmyzí hostinu: tři čtvrtiny světových plodin vyžadují opylení. Americký Forbes odhaduje, že na opylovačích závisí roční světová produkce potravin v hodnotě 235 až 577 miliard dolarů. Zapojením se do projektu tak nepřímo podpoříte potravinovou bezpečnost i globální ekonomiku.
Společenský přesah unikátního počinu zdůrazňuje i samotná umělkyně. Vzdělávací kampaň nyní míří i do škol a zasazuje se o poznání potřeb opylovačů, jejich role v našem společném ekosystému i toho, co pro ně mohou lidé udělat.
Cílem je podle Ginsberg také přemýšlet o zahradách ne jako o samostatně navržených objektech, ale jako o uzlech jedné velké sítě s potenciálem posílit mnohem více než zarostlý trávníček.
Alexandra Daisy Ginsberg tak chce vytvořit největší umělecké dílo s pozitivním vlivem na klima na světě. Kromě zahradnického náčiní a trochy internetových dovedností je k realizaci zapotřebí především změna myšlení.
Antropocentrické vidění světa prokazatelně neprospívá ostatním formám života a v konečném důsledku ani nám, lidem. Proč tedy nezkusit přemýšlet s ohledem na vkus hmyzu, ne ten náš?
