Vždy, když dánský architekt Bjarke Ingels mluví o Vltavské filharmonii, je z něj cítit, že je to pro jeho studio Bjarke Ingels Group (BIG) významný projekt. V novém kodaňském sídle ateliéru na něm ostatně intenzivně pracuje zhruba čtyřicetičlenný tým lidí, který doteď zpřesňoval a ladil podobu, fungování i detaily návrhu, se kterým v roce 2022 studio zvítězilo v mimořádně nabité mezinárodní soutěži na novou pražskou kulturní stavbu.
„V architektuře funguje takový začarovaný kruh, že dokud nepostavíte určitý typ budovy, nikdo vám ho moc nechce svěřit. Já se budu moci v roce 2032 prezentovat už i jako architekt filharmonie,“ žertoval Bjarke Ingels během večera v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP), kdy popisoval plnému sálu svoji vizi pro Vltavskou filharmonii i vizi studia BIG při tvorbě projektů po celém světě.
Další den pak médiím představil v budově Městské knihovny na Mariánském náměstí podrobnou architektonickou studii budovy. Tu jeho studio odevzdá v únoru a završí tím další etapu procesu, který by měl vyvrcholit otevřením nové Vltavské filharmonie v roce 2032.
V rozhovoru pro Forbes jeden z nejznámějších světových architektů popisuje například to, co pro něj bylo při dosavadní práci na projektu nejsložitější.
Po vyhlášení architektonické soutěže, ve které jste před více než rokem a půl zvítězili, byla patrná poměrně velká podpora veřejnosti. Sám jste o ní mluvil v rozhovoru pro Forbes v létě 2022. Cítíte tu podporu stále?
Řekl bych, že ano. Nedělal jsem si žádné průzkumy, ale včera večer jsme projekt prezentovali před zaplněným sálem CAMP a od lidí, kteří tam byli, jsme cítili nadšení. Mnoho lidí mi říkalo, že jsou hrdí na to, že se něco takového v Praze děje. A další zmiňovali, že je to pro město opravdu důležitý projekt. V tomto smyslu si myslím, že velká část obyvatel města ten projekt přijala za svůj.
Často máte jako architekt problém s tím, že nejbližším sousedům plánované budovy výstavba vadí, ale v našem případě mám pocit, že lidé, kteří žijí v okolí a kteří budou mít kolem bydliště na pět let staveniště, jsou i tak nadšení, že blízko nich tenhle projekt vzniká.
Co pro vás bylo při dopracovávání studie a obecně za celý ten rok a půl od vašeho vítězství v soutěži nejsložitější?
Jsme teď zhruba ve třetině celého procesu. A během té první třetiny bylo potřeba se soustředit především na to, aby veškerá náplň seděla a aby budova pasovala do svého okolí. Velmi složitá byla například celá ta logistika kolem zorganizování sjezdových a nájezdových ramp, protože část silnic je nad povrchem a tramvaje jezdí pod nimi. Takže i když to není dálnice, má to místo v mnoha aspektech podobu dálnice. A to poškozuje strukturu města.
Možná jsem si naivně představoval, že jelikož děláme něco, co městu objektivně pomůže, nebude to tak složité. Ale je tu mnoho historických důvodů a legislativních podmínek a norem, ze kterých vychází ten současný stav, že i když to celé měníte k lepšímu, tak se do těch podmínek někdy nevejdete.
Ve výsledku bychom rádi věnovali hlavní pozornost, čas i peníze vytváření co nejlepších prostor pro veřejnost a hudebníky. Ale to, na čem jsme zatím strávili velkou část času, se nachází někde mezi přízemím a třetím podzemním podlažím. Protože jsme to ovšem zvládli vyřešit velmi dobře, znamená to, že teď můžeme uvolnit část našich zdrojů na ty části budovy, které uvidíte a které budou sloužit lidem. Dopravní řešení je velmi důležitá práce, ale je to, jako když musíte nejprve doma uklidit, než pozvete hosty na večírek.
Takže teď vás čekají radostnější aspekty návrhu…
Už teď jsme měli možnost objevovat architekturu budovy daleko více než během soutěže, ale v další fázi se můžeme konečně vydat do kamenných lomů vybírat kvalitu a texturu nejrůznějších druhů kamene, do lesa s dřevaři vybírat a zpracovávat dřevo tak, abychom dosáhli textury, kterou hledáme, nebo do skláren, kde budeme vybírat lité sklo, jeho kvalitu, barvu.
Další třetina práce bude zkrátka spočívat v tom, že se ponoříme do českých materiálů a řemesla. A budeme se tím bavit.
Co dalšího vás v tuto chvíli čeká? V Praze jste teď odprezentoval téměř dopracovanou podrobnou studii, co bude dál?
Studii odevzdáváme v únoru. Pak se do ní zapracují ještě nějaké připomínky, což bude další měsíc či dva. A pak nás čeká přímo projektování. To znamená, že teď máme nějakou základní představu o návrhu a jeho detailech a pustíme se do ještě větších detailů už přímo s výrobci, techniky nebo konstruktéry.
A také se více budeme věnovat interiérům. Když trávíte nějaký čas v historické budově, jako třeba my teď v budově městské knihovny, vnímáte promyšlené a pečlivé řemeslo, které se do budovy otisklo a které bohužel zas tak často u současných staveb nevidíte. My ale Vltavské filharmonii dlužíme, aby na člověka působila podobně výjimečně jako historické stavby.
Co jste se během dosavadního procesu dozvěděl o projektu a jeho umístění nového? Začal jste nad něčím přemýšlet jinak než při tvorbě soutěžního návrhu?
Hodně jsme se snažili zapracovat zpětnou vazbu od veřejnosti. Byla tady třeba velká poptávka po tom, aby veřejné prostory byly co možná nejzelenější. Samozřejmě je mnohem jednodušší umístit stromy tam, kde je přirozeně půda. Tento pozemek je teď ale hlavně velkou dírou plnou tramvají, aut, silnic a metra. Takže jsme se snažili vytvořit co nejvíce přírody i přesto, že základy jsou kompletně vytvořené člověkem.
A také bych řekl, že jsme si zpočátku možná mysleli, jak moc jsme radikální tím, že jsme navrhli budovu, kterou můžete celou obejít po terasách, dojít až na střechu. Protože hodně institucí tohoto typu by něco takového odmítlo. Ale tady mi přijde, že každý chápe význam toho, aby byla budova co nejvíce přívětivá a otevřená pro širokou veřejnost, nejen pro lidi, které zajímá vážná hudba.
Byli jsme příjemně překvapení tím, jak ten aspekt otevřenosti a přístupnosti každý přijal za své a posouvá ho ještě dál dopředu, abychom vytvořili budovu, která bude odlišná od běžných symfonických hal.
Na přednášce v CAMP jste kromě Vltavské filharmonie prezentoval také řadu vašich dalších projektů. Na nich mě zaujaly prvky, které nejenže vypadají zajímavě, ale jsou i funkční z hlediska snižování dopadů změny klimatu. Ať jde o střechy, které odvádějí vodu do nádrží a zároveň využívají energii ze slunce, nebo třeba práci se zastíněním, aby skleněná fasáda nebyla rozpálená. Můžeme podobné prvky čekat i na filharmonii?
V procesu, který nás teď čeká, se rozhodně chceme věnovat uhlíkové stopě budovy. Čím víc dokážete využít lokální a přírodní matriály, tím menší je uhlíková stopa budovy. Proto chceme využívat český kámen a české dřevo, co nejvíce je to možné. Nejenže pak bude budova více česká, ale také více udržitelná.
Samozřejmě řešíme i co nejlépe izolující sklo a díky tvaru budovy máme k dispozici zastínění, které poskytne přirozený stín, abychom předešli přehřívání. Takže na co nejlepší výkon v oblasti udržitelnosti se teď budeme soustředit.