Na ledě se střetával s legendami, ještě mnohem lepší kariéru ale udělal poté, co mu tu hokejovou ukončily otřesy mozku. Kanaďan Mike McKee stojí nově v čele české IT firmy Ataccama – a paralel mezi úspěchem ve sportu a byznysu nachází víc než dost.
Podobnou památku nemá mezi CEO významných českých firem nikdo. Není ostatně známo, že by se kdokoli z nich utkal přímo na ledě s Jaromírem Jágrem. „Jen se na to koukněte,“ směje se McKee a ukazuje archivní fotografii, na níž tehdy ještě mladého Jágra drží rukama kolem pasu.
„Tohle vyšlo ve francouzských novinách a píšou tam, že NHL musí začít měnit pravidla, protože nejlepší hráči nemůžou pořádně hrát kvůli tomu, že je ti horší takto brání,“ vzpomíná.
Archivní momentka Mikea McKeeho z časů, kdy na ledě bránil Jaromíra Jágra
Dávno tomu – dnešní hokej podobné fauly systematicky vymýtil, „clutch and grab“ devadesátky jsou pryč. A stejně tak se totálně změnil i McKeeho svět.
Může vzpomínat na mnohé: první gól kariéry dal proti týmu Waynea Gretzkyho, nejlepšího hráče všech dob. Poslední asistenci si zase připsal proti Buffalo Sabres v brance s mladým Dominikem Haškem. Ale tím nic neskončilo, naopak.
Proto se nyní potkáváme v pražském Karlíně, kam McKee od podzimu létá jako nový šéf české firmy Ataccama, významného adepta na status jednorožce, tedy soukromé technologické společnosti oceněné minimálně na miliardu dolarů.
Ataccama se z původního vedlejšího projektu IT firmy Adastra vypracovala ve společnost, do které v roce 2022 majetkově vstoupil globální obr Bain Capital. Minoritní podíl získal za přibližně 3,6 miliardy korun, tehdy nejvyšší sumu, jakou tuzemská firma získala v investičním kole Series A. Hodnota celé firmy byla v době investice odhadována na stovky milionů dolarů.
Majoritním vlastníkem Adastry i Ataccamy je podnikatelské trio Jan Mrázek, Jan Červinka a Petr Jech. A loni na podzim Ataccama, mezi jejíž významné klienty náleží například T-Mobile, Avon či Heineken, poprvé změnila šéfa. Po patnácti letech ji opustil otec zakladatel Michal Klaus.
Místo něj přichází McKee. Vysoká postava a silný stisk ruky dávají nápovědu, proč v NHL za Quebec Nordiques v sezoně 1993-94 nastupoval jako obránce. Do Ataccamy přišel vyhrát.
„Nejlepší týmy jsou ty, které opravdu fungují týmově, ne ty složené z nejlepších hráčů,“ říká čtyřiapadesátiletý McKee v prvním rozhovoru pro česká média. V nejlepší hokejové lize světa potkal legendy a velké šampiony, rád vzpomíná i na českého spoluhráče a pozdějšího olympijského vítěze z Nagana Martina Ručinského.
Společně zažili časy, jimž se dnes už těžko věří. „Před zápasem jsme jedli steaky. Někdo chodíval kouřit o přestávkách,“ směje se McKee a zvlášť jeho ruští spoluhráči prý občas ve velkých severoamerických městech podlehli místním svodům natolik, že na ranní trénink dorazili rovnou z tahu.
Ale mělo to i méně úsměvnou stránku – jeho nejmenovaný spoluhráč z někdejšího Sovětského svazu se například rozplakal nad výplatní páskou. „Vůbec tomu nerozuměl, nedostalo se mu žádného vzdělání. Sověti si ty nejlepší vybrali už jako děti a oni byli celý týden až pětkrát denně na ledě. Pak přišla sláva a bohatství, ale za velkou cenu v osobním životě,“ vysvětluje McKee.
On jako absolvent Princetonu žil při hokeji hodně jiný život. Už za studií rozjel pizzerii, aby zaplatil školné. A hlavně: na ledě ho ničily otřesy mozku. První, druhý, třetí. Už to dál nešlo.
„Po tom posledním jsem se vrátil na led – a najednou jsem hokejkou minul puk. Úplně jsem to promáchnul, přitom jsem ten pohyb předtím udělal milionkrát. Byl jsem mimo. Šel jsem do šatny a ani jsem nevěděl, kde v ní mám své místo,“ přiznává. „Naštěstí jsem pak byl u doktora z torontské univerzity, který mi upřímně řekl: Myslím, že bys měl skončit.“
Bylo to těžké? Ano i ne. „Pět let jsem se nedokázal donutit jít fandit na hokej na stadion,“ přiznává. Lepšilo se to ale tím, jak postupně končili kariéry někdejší spoluhráči. „Jen ten váš Jágr pořád ještě hraje! Tak jsem mu dal výjimku.“
Foto Michael Tomeš
Zároveň McKee cítil, že je předurčen k něčemu jinému. „V byznysu jsem poprvé mimo sport ucítil stejnou injekci adrenalinu. I byznys je týmová práce, jako hokej. Celé je to o vymyšlení strategie a jejím následném uvedení v život,“ konstatuje.
Zrovna IT je navíc podle něj oblastí, kde je týmová spolupráce naprosto klíčová. Každý správně odpracovaný detail přispívá celku. „Když někoho v hokeji dohrajete v útočném pásmu, na skóre to není znát, ale jejich obránce se příště zbaví puku o něco rychleji a může udělat chyby. Paralel s byznysem je opravdu hodně,“ dodává.
Úspěšně vedl řadu technologických firem – například společnost ObserveIT, kterou koupil v prosinci 2019 za pět miliard korun globální hráč Proofpoint. Když pak McKee přemýšlel, kudy dál, díval se na téměř padesátku potenciálních zaměstnavatelů.
Vyhrála Ataccama, i díky krásám Prahy, které znal z předchozích cest. Seznam důvodů byl nicméně mnohem delší a zahrnoval i večeři s bývalým CEO Klausem, neboť McKeeho zajímalo, proč z firmy odchází. Z původní hodiny byly čtyři a Kanaďan si ověřil, že ho místo zajímá.
„Hodně nahoře jsem na seznamu měl taky velikost trhu a příležitosti. A mimořádně důležití jsou pro mě investoři. Bain Capital dobře znám a jsou tu mimo founderů jediní, což je skvělé – víc investorů vždy znamená víc různých cílů a zájmů,“ líčí McKee. „Taky jsem se díval na velikost. Měl jsem tam firmy s valuací dvou tří miliard dolarů a věděl jsem, že tu jen těžko ztrojnásobím.“
U Ataccamy podobný potenciál cítí, ale jde na něj po svém. Ideálním příkladem je, když odpovídá na dotaz, jak běží jejich „mise unicorn“.
„To naše mise není,“ odvětí. „Být jednorožec by bylo úžasné. Ale nemáme pod kontrolou, jestli se multiply pro softwarové firmy nesníží z patnácti třeba na pět. Proto říkám: Pojďme vybudovat skvělou firmu,“ přibližuje.
„Naší misí je umožnit zákazníkům maximalizovat transformativní potenciál dat a AI. Když budeme zaměstnávat skvělé lidi a budeme mít spokojené zákazníky, pak se nám povede dobře,“ říká lakonicky a stejně to má i s dalším deklarovaným cílem Ataccamy: vstupem na burzu.
„IPO, IPO… Už jsem to v životě absolvoval, je to parádní milník a vzrušující věc, ale i našemu top managementu jsem řekl: Nemyslete na to. Už to nechci slyšet,“ tlumočí McKee.
Valuace firmy jako metrika, to mu nesedí. Ani přílišný důraz na vstup na burzu. „Když nevíte, odkud získáte příštích 100 milionů na tržbách, nedělejte IPO! Sedmdesát procent firem už po IPO víc nevyroste, protože to vnímají jako konečnou metu – a pak jsou v háji. Jestli věřím, že to jednou zvládneme? Ano. Ale je to jen milník, ne konečný cíl,“ zdůrazňuje McKee.
Znovu se tím dostáváme k jeho hokejové kariéře. Kanaďan vytahuje srozumitelný příklad: ve své první profesionální sezoně ho do tréninkového kempu Quebeku povolali, protože manželka jednoho z hráčů měla rodit a jiný hokejista se zranil. Kvůli otřesu mozku ale nejprve neuspěl.
„Za rok jsem si řekl: musím trénovat tvrději. Jsem otřesný plavec, ale strávil jsem spoustu času v bazénu a při fyzických testech se uklidňoval: Hele, tak těžké jako plavání to nebude. Měl jsem nejlepší výsledky ze všech, trenér na to hodně hleděl, dostal jsem šanci a NHL si zahrál,“ říká.
„Řešil jsem to, co jsem měl pod kontrolou. V byznysu je to stejné. Trhy taky pod kontrolou nemáme,“ shrnuje svůj přístup.
Foto Michael Tomeš
Byznys Ataccamy není snadno definovatelný, ale ve velké zkratce jsou jeho jádrem oblasti zvané data quality a data management. „Pomáháme firmám používat veškeré informace k tomu, aby byl jejich byznys lepší. A informace, to dnes znamená data,“ přibližuje McKee.
„Když rychleji uvidíte správná data, můžete udělat rychlejší a lepší rozhodnutí,“ připomíná, co je a bude základem práce Ataccamy. Firma vloni zažila v ukazateli AAR, tedy opakujících se ročních příjmů, růst na pomezí dvaceti a třiceti procent, což odpovídá nejlepším výsledkům veřejně obchodovaných firem z podobné oblasti.
Aby růst ještě akceleroval, hodlá se nový šéf zaměřit na specifické oblasti. „Loni jsme za pět milionů dolarů utracených extra za sales a marketing nezískali pět milionů dolarů od zákazníků navíc – což musíme umět, protože stavíme škálovatelnou firmu a tohle je esence škálování. Je skvělé si udržet zákazníky, zároveň je potřeba se naučit, jak získávat nové,“ zdůrazňuje McKee.
S tím souvisí fakt, že Ataccama prý umí skvěle reagovat na potřeby zákazníků, ale má rezervy v proaktivitě. „Také máme sedm různých příjmových vertikál a hodláme to zúžit,“ říká nový šéf. „Tak se dostaneme k efektivnějšímu růstu.“
I tím vnáší McKee do Karlína globální pohled na věc. Investice Bain Capital byla na české poměry mimořádná, on ale kontruje jiným úhlem pohledu.
„Jen v technologickém sektoru mají investice v dalších devatenácti firmách a celkově spravují 165 miliard dolarů. Určitě jim na nás záleží, ale nemají pouze nás, proto jsou trpěliví, dávají nám čas. Také navázali dobré vztahy s foundery, jimž stále náleží podíl a jsou na jedné lodi,“ popisuje.
Ostatně i osobní rozhovor s jedním z nich – Janem Mrázkem – ho přesvědčil, že tohle je šance, která bude Kanaďanovi sedět. „Jan je velmi český v dobrém slova smyslu, je to zábavný člověk – a řekl mi, že sem dobře zapadnu, co se týká kultury, soutěživosti i toho, že mám rád srandu a různé hecování. To mi vyhovuje,“ dodává.
Když česká firma s výraznou klientelou v Severní Americe a dalších anglofonních zemích vymění českého CEO za šéfa ze zámoří, nabízí se, že prochází „amerikanizací“. „Především jsem Kanaďan,“ zasměje se McKee, ale pokračuje vážněji.
„Nestává se z nás americká, nýbrž globální firma. Trh v oblasti dat a AI prochází fundamentální změnou, je to obrovská příležitost. Chceme zákazníkům pomoci, aby možnosti takové transformace maximalizovali,“ nastiňuje obecné výhledy.
A jestli bude z Ataccamy jednorožec dříve, či později? „Bylo by to cool, mnoha českým firmám se to nepovedlo. Ale stejně se tam dostaneme jen postupným plněním našich cílů,“ uzavírá McKee.
