Denně jich vyrobí sedmdesát tisíc kusů, ročně prodá kolem patnácti milionů. Nenápadná firma z Liberce si drží už více než třicet let v Evropě svou výjimečnost a unikátnost. Do více než patnácti zemí světa dodává masovou sekanou. Donedávna měla továrnu i v japonském Tokiu, letos se chystá prorazit na skandinávský trh a v budoucnu i do USA.
Celý příběh firmy Ravy CZ začal v roce 1992, kdy se dva kamarádi Ivo Najman a Jiří Mališka rozhodli, že spolu začnou podnikat.
„S manželkou jsme se tehdy zajímali o zdravou výživu, tak jsme si otevřeli fitcentrum a sami jsme si vymýšleli a vařili racionální stravu. Zjistili jsme, že lidé o to mají zájem, a když jsme se potkali s Ivem, tak jsme to začínali nabízet i jako polotovary do školních i závodních jídelen a také do obchodů,“ přibližuje Jiří Mališka.
Ve zdravé výživě podnikali společně zhruba tři roky, než přišel ze dne na den konec. V komerční televizi tehdy odvysílali pořad, jehož hlavním námětem bylo, že sója je karcinogenní.
„Druhý den volali zákazníci a objednavatelé, že už od nás nic kupovat nebudou. Televize sice zprávu dementovala, protože se týkala jen asi jednoho případu někde v Polsku, my jsme ale de facto s podnikáním s racionální výživou skončili,“ poznamenává Jiří Mališka.
Vzdát se ale nechtěli, zbývalo jen vymyslet, jaký jiný produkt začnou vyrábět. Během pár dní dali dohromady recepturu na masovou sekanou a začali nanovo. „Ekonomika nás přinutila jít z čistě racionální výživy do masové, abychom mohli náš produkt rozšířit mezi větší počet zákazníků,“ podotýká Ivo Najman.
Začátky byly místy až punkové. Výrobnu měli v bývalé výměníkové stanici, kam umístili pece a hnětače. S příchodem vstupu do Evropské unie na ně ale vyvíjeli veterináři i státní zemědělská inspekce stále větší tlak, aby se přestěhovali do jiných, vyhovujících prostor.
A tak doslova na zelené louce, v okrajové části Liberce, vybudovali novou továrnu. Jenže asi za půl roku zjistili, že jim je malá.
Na scénu totiž vstoupily obchodní řetězce. Nejdříve supermarket Delvita, jejíž nákupčí zakladatele firmy Ravy CZ oslovili, zda by jim sekanou nedodávali do jejich obchodů. A tím, že se s Delvitou najednou dostali za hranice kraje, do jiných měst v republice, poptávka se několikanásobně zvyšovala.
„Původně jsme vyráběli čtyři až pět tun sekané denně, novou továrnu jsme postavili na deset tun, a za pár měsíců to bylo zase málo. Tak jsme si pronajali bývalé drůbežářské závody v Příšovicích, které jsme částečně zrekonstruovali, abychom tam na chvíli převedli výrobu, než naši fabriku rozšíříme,“ podotýká Jiří Mališka.
V té době už věděli, že se chtějí soustředit jen na jeden specializovaný výrobek. Proto začali investovat do jeho výroby. Současná továrna se rozkládá na třinácti tisících metrech čtverečních.
V jedné budově probíhá proces výroby – míchání, tvarování, pečení a zchlazování, v té druhé, která je s první propojena chlazeným tunelem, jsou sklady a expedice. Firma má vlastní kamionovou dopravu, plus využívá externí logistické společnosti, které zboží rozváží po celé Evropě.
„Maso nakupujeme ve vybraných státech v Evropě, kde jsou schopni s námi uzavřít celoroční kontrakty, a držet tak cenu, protože toho nakupujeme hodně. Takové podmínky nám v Čechách nikdo nedá,“ vysvětluje Jiří Mališka.
Recepturu, kterou vymysleli na začátku svého podnikání a nechali se inspirovat i dobovou kuchařkou Magdaleny Rettigové, dodržují dodnes a pečlivě si ji střeží. „Přidáváme klasicky česnek, majoránku, ale pak máme své směsi, které neprozrazujeme a které tvoří naše know-how,“ dodává.
Denně vyrobí zhruba 38 tun sekané, asi sedmdesát tisíc kusů. A když jsou různé akce a výroba je potřeba navýšit, jde do prodeje téměř sto tisíc kusů denně. Nabízejí až osm druhů – klasickou, se zeleninou, sýrem, s kmínem, česnekem, bylinkami nebo nově i s chilli. Odebírají ji téměř všechny řetězce, pod svou vlastní značkou. Co země a obchod, to jiná etiketa i chuť.
S nárůstem supermarketů firma stále více expandovala za hranice. První zemí bylo Slovensko, pak následovalo Lotyšsko, Rumunsko, Maďarsko, Litva. Letos by zemí mělo být kolem dvaceti, do léta se přidá Německo, pak Anglie a dobýt chce firma postupně i Skandinávii, kde začne s prodejem v Dánsku.
Před zhruba šesti lety navíc česká sekaná pronikla i do Japonska. V Tokiu otevřeli výrobnu a z ní pak dodávali také do obchodů ve Vietnamu, v Jižní Koreji, nebo i na Filipíny.
„Byli jsme tam tehdy na veletrhu. A tamním nákupčím sekaná zachutnala. I proto jsme se rozhodli, že tam zkusíme rozjet výrobu a ono to fungovalo. Receptura je stejná, jen menší balení, a při konzumaci dávají přednost studené úpravě,“ přibližuje Ivo Najman s tím, že továrnu nedávno prodali.
V plánu byla také expanze do USA, kdy dostala firma nabídku od obchodního řetězce, který chce ve Státech otevřít pobočky. Stejně jako v Japonsku, i tady by ale museli otevřít vlastní výrobnu.
„Tím, že děláme v podstatě čerstvý výrobek, který má nějakou expirační dobu, nemůžeme dovážet hotový masný produkt. Nedovolují to ani veterinární předpisy, ono už dostat zboží na veletrh je velký problém. Ale uvidíme, my se chceme předně věnovat Evropě a tím, že máme spíše převis poptávky a občas nestíháme, nemáme ani potřebu se výrazněji rozšiřovat,“ upřesňuje Jiří Mališka.
Do některých zemích přitom nebylo zpočátku jednoduché proniknout. Příkladem je Polsko, kam si český produkt našel cestu až po několika letech. „Naráželi jsme tam na bariéru nacionalismu, nedůvěry v zahraniční výrobky. Občas se také stane, že nákupčí chce spíš oslovit místní firmu, která nás pak začne kopírovat. Co do tvaru, gramáže i balení. Jen ta chuť je jiná,“ zmiňuje.
Tu určuje hlavně postup při zpracování. Není to o tom, že se do míchačky naházejí všechny suroviny najednou. Je to o jejich odpočinutí, bezchybném odvažování. Některé se zpracovávají deset vteřin, další půl minuty, záleží i na pořadí, v jakém se do směsi přidávají. Během pěti minut je pak stroj schopen namíchat přes tunu sekané.
„Promíchání je velmi důležité, také záleží, jaké maso se zpracovává, i na to musíme umět zareagovat. Suroviny mohou přijít jiné, ale výsledek musí být vždy stejný,“ popisuje Jiří Kalfeřt, výrobní ředitel.
Firma Ravy CZ má zhruba sto zaměstnanců, kteří pracují v třísměnném provozu. Výjimečně musejí do práce i v sobotu, o víkendu je ale pravidlem, že se celá výroba musí kompletně vyčistit. Do strojů šly už stamilionové investice, každý rok se za další desítky milionů obnovují, zlepšuje se zařízení.
„Začínali jsme s trojtroubou, pak jsme přešli na otáčecí, teď máme plně automatizovanou linku. Vše hlídají a kontrolují počítače, co nejvíce tak eliminujeme možnou lidskou chybu,“ přibližuje Ivo Najman.
Se svým společníkem jsou pyšní na to, že firma každým rokem roste. Před dvaatřiceti lety začínali na nule, dnes mají obrat kolem 330 milionů korun, a to i přesto, že přežily několik krizí.
„Loni jsme měli rekordní rok, dostali jsme se až na hranu kapacity. Jsme schopni nabídnout výrobek na trhu za bezkonkurenčně nejlepší cenu a kvalitu. A máme výhodu, že lidem to chutná,“ dodávají s úsměvem.
V šuplíku mají přitom připravenou i veganskou sekanou, odbyt takových výrobků je ale zatím i v obchodních řetězcích slabý. Pro zákazníky jsou stále ještě několikanásobně dražší, a její výroba tak zatím nedává příliš ekonomický smysl.
„Museli bychom třeba dvakrát za směnu nastavovat nový proces, čistit stroje, a to se nám zatím nevyplatí. I když výzkum a vývoj si děláme neustále, máme připraveno hodně věcí, jen zatím nebyl důvod je uvést do života. Ale tím, že děláme jen jeden produkt, můžeme se výrobě věnovat na sto procent, neustále je pod drobnohledem a uhlídáme si kvalitu. Úspěchem firmy je její specializace,“ shodují se oba společníci.
V minulosti měli několik nabídek na prodej své firmy. Zatím ale vždy odmítli. Dokud je bude práce naplňovat a bavit, chtějí v ní pokračovat.
