Vzkřísil největšího českého okenáře, rozvedl bývalého předsedu vlády a teď si užívá slunce na Floridě. I proto, že dobře ví, proč do sebe příliš nepouštět negativní energii. Tohle je příběh Ondřeje Davida, právníka a investora, o němž jste možná neslyšeli, ale rozhodně byste měli.
Závory padají, auta zpomalují a most táhnoucí se přes zdejší vodní kanál se pozvolna zvedá. Místem, které před malou chvílí křižovala vytížená šestiproudá silnice, záhy spořádaně proplouvá jedna luxusní jachta za druhou.
Vyladěná scéna, opakující se na východním okraji floridského Palm Beach Gardens několikrát do hodiny, působí impozantně. Obzvlášť si ji musí užívat obyvatelé přilehlého bytového komplexu Solera, z jehož vrchních pater se rozevírá výhled i na nedaleké soukromé mariny.
Nevšední zážitek, který jim zevšedněl. A kdyby snad za něj chtěli někomu adresně poděkovat, museli by své psaní nadepsat slovy Czech Republic. Komplex 136 bytů s privátním bazénem, restaurací či fitness centrem nechal vybudovat český investor.
Původně si objekt v atraktivní lokalitě chtěl ponechat jako nájemní aktivum průběžně generující zajímavé výnosy. Pak ale přišla neodolatelná nabídka, rozhodnutí nemovitost prodat a inkasovat skvělý výdělek.
„Solera je po všech stránkách povedený projekt,“ pochvaluje si Ondřej David, jehož investiční skupina ICP za prémiovým rezidenčním bydlením obehnaným palmami a precizně střiženým trávníkem stojí.
„Přestože se dokončoval během covidu, dokázali jsme ho postavit v čase a budgetu, neboť jsme měli veškeré náklady zasmluvněné a zaplacené. Valuace projektu už se ale svezla na pandemickém boomu,“ usmívá se při vzpomínkách na transakci, která se přiblížila sedmdesáti milionům dolarů, zhruba jedné a půl miliardě korun.
Foto Michael Tomeš
Sumě přesahující původní představy ICP o prodejní hodnotě objektu bezmála o polovinu. „Uvědomujeme si, že to ziskovostí byla bezprecedentní investice, která se už nikdy nemusí opakovat. Je třeba si přiznat, že to nebyl žádný um, ale pořádná klika.“
Ve vysokém byznysu se dvaapadesátiletý muž pohybuje takřka čtvrt století, když coby úspěšný advokát poskytoval (a stále poskytuje, byť v menší míře) své služby největším tuzemským firmám i politickým špičkám.
Teď do těchto pater pozvolna šplhá sám jako investor a velkou zásluhu na tom mají právě zaoceánské projekty. V oblasti Palm Beach Gardens přitom nejsou situované náhodou.
Ani ne tak kvůli skutečnosti, že do padesátitisícového města, vzdáleného hodinu jízdy od metropole Miami, se stahují bohatí z celých Spojených států, ale kvůli golfu, jímž je proslulé.
Kde jinde by se měl na část roku usadit vášnivý golfista z Prahy než v místě, kde se nachází dvanáct prvotřídních hřišť a sídlo golfové asociace PGA? To byl rok 2015 a nákup první nemovitosti pro ryze soukromé účely. Proč si ovšem s rodinou a zálibou nepřivézt z Evropy i kus práce?
Dnes, necelou dekádu poté, co si právě v tomto okresu Ondřej David zřídil druhý domov, drží na Floridě portfolio v hodnotě přes 3,5 miliardy korun. Dosud se jím ze sta procent vlastněná ICP Group zapojila do šesti realitních projektů, čtyři z nich jsou budovány na zelené louce.
Ještě před Solerou se čeští investoři podíleli na výstavbě 45 rodinných domů na Key Westu, jihovýchodním cípu USA. V současnosti na západním pobřeží nedaleko Tampy finišují Lakewood Ranch, dům určený především lidem nad 55 let, a ve středu poloostrova, konkrétně v Orlandu, brzy dokončí do této chvíle největší projekt Altamonte Springs.
Ten by měl téměř na pětadvaceti tisících metrech čtverečních podlahové plochy nabídnout 268 bytových jednotek za více než osmdesát milionů dolarů, tedy skoro dvě miliardy korun. A další plány už se spřádají.
Aktivní je však ICP rovněž v Česku, kde se hodnota jejích nemovitostí blíží ke dvěma miliardám korun. Kromě administrativní budovy Na Rybníčku a kanceláří ve spodní části Vinohradské ulice, kde vedle investiční skupiny sídlí i Davidova advokátní kancelář DBK Partners, jí patří také několik pozemků po republice, na nichž chystá developerské projekty.
Například v Jihlavě by mělo vyrůst velké logistické centrum, u Hrdějovic na Českobudějovicku nová rezidenční čtvrť s veškerou občanskou vybaveností – od retail parku přes služby po lékaře.
V minulosti skupina vlastnila rovněž třeba Technopark v pražských Stodůlkách, jejž loni za stovky milionů prodala špičkovému světovému oftalmologovi Pavlu Stodůlkovi, který do něj plánuje přesunout jednu ze svých očních klinik Gemini.
„Naším cílem je skrze ICP přinášet přidanou hodnotu, a to nejen pro sebe nebo firmu, ale i pro okolí a lidi, kteří naše domy užívají,“ říká otec dvou dětí, jenž ze zásady nepije alkohol, nekouří a ve volném čase se vedle hraní golfu a běhání na lyžích připravuje na přijímačky na jednu z prestižních amerických univerzit spadající pod Ivy League.
Ne že by musel nebo si chtěl něco dokazovat. Jen potřebuje ventil, jak rozvádí v obsáhlém rozhovoru.
Jak se z právníka stane podnikatel a investor?
Jako právník jsem se často zabýval odkupováním bankovních i nebankovních pohledávek předlužených firem, které byly mnohdy jištěny nemovitostmi. Měl jsem možnost dělat pro zajímavé klienty, sledovat, jak uvažují, a učit se od nich.
Časem jsemproto nabyl dojmu, že bychom s kolegy předlužené firmy mohli sami skupovat, provést je restrukturalizací, ozdravit je a se ziskem prodat.
Nebyli jsme bůhvíjak významní hráči, kteří kupovali velké balíky pohledávek. Byli jsme ve druhé třetí vlně. Zato jsme byli kreativní a velmi často jsme dokázali dlužníkům pomoci. Tahle strategie ale částečně narážela na skutečnost, že v několikačlenném týmu můžete takto řídit dvě až tři firmy.
Nemovitostí oproti tomu můžete se stejnými kapacitami vlastnit podstatně více, tak jsme se čím dál více začali soustřeďovat na ně.
Úspěšných právníků, kteří se časem začnou věnovat vlastnímu byznysu, kde se jim daří ještě více, je poměrně dost, namátkou Daniel Křetínský nebo Tomáš Otruba. Jaká byla vaše motivace? Řekl jste si jednoho dne, proč to, co umíte a děláte pro klienty, nedělat taky pro sebe a mít z toho více peněz?
Předně bych si nedovolil se s lidmi jako pan Křetínský srovnávat. Pamatuji si na naši pracovní schůzku na jedné z konferencí, kterou si on patrněnebude pamatovat. Tou dobou zrovna dělal velkou akvizici, nevzpomenu si teď jakou, a já mu říkal, že nechápu, jak může spát, když má tak velké úvěry. On mi odpověděl, že v byznysu je třeba riskovat, a někdo z dalších lidí kolem posléze dodal, že když tohle neudělám, nikdy ze mě nebude miliardář.
Proč to říkám: lidé jako pan Křetínský museli v jednu chvíli udělat velký krok do nejistoty, prokázat velkou míru odvahy a mít trochu štěstí. Já tohle naopak nikdy neudělal. Vydal jsem se cestou, kdy jsem byl nadále právník a vedle toho dělal menší byznysy, které se postupně zvětšovaly a nabalovaly na sebe další příležitosti.
Nikdy jsem nepřestal provozovat takzvaný family office. Možná kdybych se na to v jednom okamžiku vybodl, vsadil jsem vše na jednu kartu, mohl jsem mít podobný nástup a vydělat víc, jenže mně to takhle přišlo přirozené.
Foto Michael Tomeš
Takže proč vlastní byznys?
