Dvojice uchazečů o Bílý dům se ve čtvrtek nezvykle brzo střetla v netradičně organizované prezidentské debatě. Joe Biden a Donald Trump se 5. listopadu po čtyřech letech znovu utkají o prezidentský úřad. Situace je ale oproti pandemickým volbám jiná a nasvědčuje tomu i debata pořádaná stanicí CNN. Co z ní můžeme srovnáním s předešlými vyvodit? A může tentokrát jednomu z kandidátů pomoct vyhrát volby?
Trump a Biden se po čtyřech letech chystají na opakování volebního střetu. A tradiční událostí prezidentské kampaně jsou už od roku 1960 televizní debaty kandidátů, kdy poprvé před kamerami vystoupili pozdější prezidenti Richard Nixon a John F. Kennedy.
Experti debatám, i přes pompéznost a více než půl století trvající tradici, nicméně nepřikládají valný význam. Přestože k obrazovkám přitahují miliony potenciálních voličů, zřejmě jen málokdy výrazně ovlivnily šance kandidátů na vítězství, jak upozorňuje například Scientific American.
Letošní, podle průzkumů velmi vyrovnané volby ale mohou být výjimkou. Ačkoli se po čtyřech letech vracejí stejní kandidáti, situace se výrazně změnila.
Před čtyřmi lety hrála do karet Joeu Bidenovi probíhající pandemie koronaviru, z ní vyplývající ekonomická krize nebo protestní hnutí proti systemickému rasismu Black Lives Matter. To všechno mohl vyzyvatel Demokratické strany používat jako argumenty, že Trump jako prezident při řešení krizí a společenských problémů selhává. A také to dělal, nejen ve dvou společných debatách.
Doba se ale po skoro čtyřech letech změnila stejně jako termín a formát debaty. Zatímco tradičně probíhaly nejdříve v září a organizovala je Komise pro prezidentské debaty, letos se týmy kandidátů shodly na předčasném datu 27. června. A také (alespoň prozatím) celkem pouze na dvou debatách.
Místo tradiční, ale kritizované komise organizaci debat převzala stanice CNN. Ta také přistoupila k vypínání mikrofonů tomu kandidátovi, který zrovna neodpovídá na otázku. Chtěla tím předejít tomu, aby se opakovalo skákání do řeči a překřikování, k němuž před čtyřmi lety docházelo zejména ze strany Donalda Trumpa.
Výhodné podmínky pro Bidena?
Prezident Biden tak šel do debaty s jasnou výhodou a mohl nejen pragmaticky vyvracet Trumpova lživá tvrzení (například o údajném zfalšování minulých voleb), ale také obavy o své mentální způsobilosti plynoucí z pokročilého věku. Že Biden přípravu na důležitou debatu nepodcenil, dokazují také zprávy o důkladném soustředění na základně Camp David, kde se svým volebním týmem poctivě cvičil odpovědi na otázky moderátorů a útoky oponenta.
Vzhledem k tomu, že oba kandidáti už nesčetněkrát představili své volební programy a odlišnosti, pozornost se soustředila zejména na dojmy z jejich projevů a na to, jak umějí své vize prodat.
Jakkoli Biden postupoval věcně a často používal konkrétní statistiky, v projevu jej Trump podle mnohých komentátorů, jak jsme už včera popsali, převálcoval na plné čáře.
Nachlazení, zadrhávání a porážka Medicare
Biden nejenže kvůli údajnému nachlazení zněl chraptivě, ale často také během Trumpových monologů nepřítomně zíral do prázdna. A přestože nijak výrazně nezamrzl nebo nemluvil z cesty, občas mu dělalo problém slova artikulovat do věty. „Vážně netuším, co na konci té věty chtěl říct. Myslím, že to ani on sám neví,“ prohlásil Trump po Bidenově zmatené promluvě o svém přístupu k migraci.
Biden také v jeden moment prohlásil, že „jsme porazili Medicare“ (systém zdravotnického pojištění pro seniory), což ani vzhledem k jeho politice nedávalo smysl, a Trump to proti němu znovu promptně použil. „Má pravdu, porazil Medicare, zmasakroval ho,“ reagoval exprezident.
Za problematickou také komentátoři pokládají prezidentovu neschopnost a nedostatečnou snahu vyvracet Trumpova zavádějící a lživá tvrzení. Nebo útočit na jeho slabiny – například postoje k interrupcím, jejichž omezování většina Američanů nepodporuje.
Naopak Trump zvlášť ve srovnání s Bidenem působil energicky a sebejistě, ačkoli často opakoval lži jako například tu o zfalšovaných volbách v roce 2020. Trump se také zřejmě poučil a držel nervy na uzdě poté, co v první debatě minulé volební kampaně často rozčíleně skákal Bidenovi do řeči.
Kritice je ale podrobována i CNN, jejíž moderátoři během debaty nevěnovali dost prostoru vyvracení Trumpových lží. Také se podle některých dostatečně nesoustředili na problematické oblasti Trumpova politického působení.
Nakonec tedy paradoxně z debaty a jejího netradičního nastavení těžil Trump. „Ne. Je těžké debatovat s lhářem,“ odpovídal Biden novinářům na dotaz, zda nemá obavy ze svého výkonu a z výzev některých podporovatelů k odstoupení z voleb.
Projev současného prezidenta částečně omlouvá nachlazení a také jeho problémy se zadrháváním trvající už od mládí. Biden se svým týmem si ale slibovali, že napraví jeho image, jak se to prezidentovi nakrátko povedlo po zdařilém projevu při Zprávě o stavu Unie v letošním březnu. Biden během hodinového projevu několikrát trefně reagoval na bučení opozičních Republikánů v obecenstvu Kongresu a jeho vystoupení mnozí hodnotili kladně.
Může tedy katastrofický výkon, jak jej mnozí komentátoři hodnotí, Bidenovi prohrát volby?
Říct to s jistotou by bylo zavádějící. Debata se konala místo měsíce či dvou asi čtvrt roku před volbami. Navíc průzkumy předpovídají velmi těsné rozložení sil, ač si oproti minulé kampani Trump výrazně polepšil a v mnoha z nich mírně vede v klíčových státech i celostátně. V žádném z nich ale kandidáti oponenta neválcují a jejich vedení je většinou v rámci statistické chyby.
Biden už však nejspíš jen těžko setřese obavy odpůrců i stranických podporovatelů ze svého věku a zhoršené mentální kondice. Podle březnového průzkumu New York Times / Siena College čtyřicet sedm procent dotazovaných voličů silně souhlasilo s tím, že je Biden příliš starý na to, aby byl efektivním prezidentem.
O Trumpovi si to naopak myslelo jen dvacet jedna procent voličů. Ještě hůře současný prezident z průzkumu vychází, pokud ke skupině „Silně souhlasí“ přičteme i „Spíše souhlasí“ – dohromady to činí sedmdesát procent respondentů, kteří si myslejí, že je na nejvyšší americkou funkci už příliš starý. V případě Trumpa to je jen čtyřicet dva procent.
Bleskový průzkum diváků provedený CNN ukázal, že Trump v debatě předčil Bidena podle dvou třetin sledujících. Ovšem osmdesát jedna procent registrovaných voličů uvedlo, že po debatě nezměnili své voličské preference. Jen pět procent údajně přiměla změnit svou volbu.
Kromě empirických dat se ale můžeme poučit z anekdotických příkladů z historie, s nimiž tato debata sdílí překvapivé paralely.
Upocený Nixon a oslnivý Kennedy
V první americké televizní prezidentské debatě z roku 1960 mezi pozdějšími prezidenty Nixonem a Kennedym se ukázalo, nakolik je televize vizuálním médiem, kde je důležité, jak kdo vypadá a jak působí. Nixon se před kamerami objevil v nevýrazném šedém obleku a na obecenstvo působil bledě, skoro až nemocně. Nejenže si neustále otíral pot z tváře, ale také často kontroloval hodinky.
Kennedy se svým týmem naopak do studia přišel hodiny před začátkem na kontrolu osvětlení a teploty v místnosti.
Kennedy a Nixon v první prezidentské debatě. Foto: Wikimedia Commons, Public Domain
Později se nicméně ukázalo, že Nixon byl v první debatě už velmi vyčerpaný z dlouhé kampaně. V dalších debatách už působil vitálněji, ale „nevyhrál je“ a podle analýzy Purdue University už další vystoupení kandidátů diváci hodnotili minimálně jako remízu.
Důležitost vizuálního dojmu dokládají i tvrzení, že v debatách přenášených rádiem údajně více zaujal Nixon než Kennedy.
„Nixon prohrál televizní debatu a prezidentství s Johnem F. Kennedym v roce 1960 kvůli upocenému hornímu rtu,“ zhodnotil v roce 1994 editor New York Times Max Frankel. „Kennedy nakonec těsně vyhrál volby, o nichž většina tvrdí, že by v nich nikdy bez první televizní debaty neměl šanci,“ poznamenal časopis TIME. „Nixonova osudová chyba byla v selhání uvědomit si moc vizuální stránky.“
Novější historický příklad, v němž dojem z projevu zřejmě znamenal více než jeho obsah, lze vysledovat do debaty kandidátů George W. Bushe a Ala Gorea v roce 2000. Demokrat Gore během debaty opakovaně vzdychal, čímž si vysloužil posměch. Také narušil Bushův osobní prostor, což později vedlo k vymezení prostoru kandidátů na pódiu.
Ačkoli jsou tyto příklady anekdotické a nelze vyvodit, že by byly hlavní příčinou volebních porážek, dokazují důležitou roli řeči těla nadsazenou obsahu projevů a jejich faktické správnosti. Biden už nyní v tomto ohledu patří mezi tyto nechvalné příklady. Na spojitost s výsledkem voleb si ale bude nutné počkat.
