Pokud máte probíhající fotbalové Euro alespoň v doslechu, nejspíš už jste o šestnáctiletém zázraku jménem Lamine Yamal slyšeli. Teenager válející za Španěly proti dospělým profesionálům předvádí na svůj věk neuvěřitelný fotbal. A zájem o něj tak samozřejmě roste.
Zakroutil to tam parádně. V šestnácti letech si v klidu navedl míč z pravé strany na střed hřiště, na svou fenomenální levou nohu. Proti němu stál Adrien Rabiot, francouzský devětadvacetiletý záložník na vrcholu kariéry. Španělský středoškolák si kolem něj míč jen lehce posunul a vzduchem švihla jeho levá noha.
Balon opsal příkladný oblouk, vyhnul se rukavicím ve vzduchu visícího francouzského brankáře Maignana a odrazem od levé tyče zapadl do brány. Semifinále Eura mezi Španělskem a Francií bylo srovnané na 1:1.
U takto mladých fotbalistů si většinou kluby kupují hlavně potenciál. V šestnácti ti nejnadějnější dorostenci nakukují na tréninky chlapského áčka a sem tam třeba vyběhnou na trávník v rozhodnutém zápase. To vše, aby sbírali zkušenosti – ve velké hráče mají teprve vyrůst. Lamine Yamal Nasraoui Ebana, jak zní celé jméno španělského záložníka, ale zavedenou praxi boří.
Na Euru odehrál za Španělsko prakticky celé vyrovnané semifinále proti Francii, a navíc vstřelil parádní gól, kterým se stal nejmladším střelcem v historii turnaje vůbec. Jak jinak. S sebou na turnaj si přitom přivezl domácí úkoly ze školy, kterou si dodělává.
„Viděli jsme génia, produkt geniality,“ nemohl si Yamalův semifinálový výkon vynachválit kouč Španělů Luis de la Fuente. „Je to hráč, o kterého se musíme postarat. Musím mu dál radit, aby pracoval tvrdě se stejnou pokorou a zůstal nohama na zemi.“
To se ale snadno říká, když sám de la Fuente nemá u svého jména cenovku přesahující čtvrt miliardy eur. Běžně citovaný server Transfermarkt cení rodáka z města Mataró nedaleko Barcelony na devadesát milionů eur. Nejspíš jde ale o hrubé podhodnocení.
Kolem Yamala totiž krouží pařížské PSG, které je díky svým arabským vlastníkům schopné zaplatit prakticky kohokoli. Ve Francii si vysnili, že by brzy sedmnáctiletý Španěl mohl nahradit odcházející megastar Kyliana Mbappého. Jejich nabídka ukázala, že to myslí smrtelně vážně: 250 milionů eur, tedy o 28 milionů více, než dosud nejdražší přestup Brazilce Neymara. Ten shodou okolností zamířil také z Barcelony do PSG.
Jenže v Barceloně už nejspíš ani nezvedají telefony s francouzskou předvolbou. Z katalánské metropole jasně zaznívá, že mladý fenomén zkrátka není na prodej. A jeho fantastické výkony na Euru toto přesvědčení asi jen těžko změní.
„Věříme v něj, je budoucností našeho týmu. Necítíme potřebu ho prodat. Jsme v procesu ekonomické obnovy a už vidíme světlo na konci tunelu,“ tvrdil novinářům na jaře prezident Barcelony Joan Laporta.
Narážel tím na dobře známé finanční problémy slavné Barçy, spojené s dluhem, který tamní média označují jako „monstrózní“. Situace je tak špatná, že v Barceloně ani nevědí, jestli při současných finančních regulích španělské nejvyšší soutěže zvládnou prodloužit smlouvy stávajícím hráčům, natož aby nakupovali nové.
Podle španělských médií by měl na Barcelonu kvůli dluhu platit roční platový strop 204 milionů eur. Pro srovnání: její hlavní rival Real Madrid bude nejspíš operovat se stropem 727 milionů eur.
Netřeba tedy zdůrazňovat, jak moc by se čtvrtmiliarda hodila Barceloně do krámu. Jenže Lamine Yamal je ve fotbalovém světě tak vzácný úkaz, že ani částka, za kterou byste si v Praze pořídili osm set bytů o velikosti 2 + kk či čtyři okresní nemocnice, na jeho supertalent stačit nebude.