Během poslední inflační vlny se v éteru často objevovala varovná přirovnání k sedmdesátým letům minulého století, kdy se inflace po první vlně vrátila v plné síle ještě dvakrát. Tehdy zabralo celou dekádu, než se ceny konečně stabilizovaly. Nemalým dílem k uklidnění přispěl americký Fed, který na popud tehdejšího guvernéra Volckera prudkým zvýšením sazeb vyvolal menší recesi.

Pokaždé, když se ale toto přirovnání objevilo, skepticky jsem poznamenal, že se tehdy inflace neobjevila ve třech vlnách jen tak sama od sebe. Pokaždé k tomu byl specifický důvod.

Například úplně první vlnu, kdy se inflace vyšplhala na šest procent, vyvolal mimo jiné pád Brettonwoodského systému měn vázaných na zlato. Kotva, která měnám určovala hodnotu, byla najednou pryč a do toho ještě Američané devalvovali dolar.

K vyvolání druhé vlny, s inflačním vrcholem zhruba na dvanácti procentech, bylo zapotřebí embarga arabských zemí na vývoz ropy do Spojených států (takzvaný první ropní šok). Cena ropy, do té doby víceméně fixovaná mezinárodními těžaři, se zničehonic zčtyřnásobila na dvanáct dolarů. Věcem nepomohla uvolněná monetární politika, která měla za cíl podpořit ekonomický růst.

Třetí a největší inflační vlnu, s vrcholem téměř na patnácti procentech, vyvolala Íránská revoluce a opětovné narušení dodávek ropy (takzvaný druhý ropní šok). Cena černého zlata se následně zdvojnásobila až na třicet osm dolarů. Podtrhuji, že v průběhu jedné dekády se cena ropy dostala v dnešních cenách z dvaceti dolarů až na sto padesát dolarů! Takovýto nabídkový šok si těžko dokážeme představit.

Podpůrným faktorem pro inflaci byly čerstvé vzpomínky na poslední dvě vlny (inflační očekávání se pohnou hodně rychle, když si tu dvanáctiprocentní inflaci moc dobře pamatujete) a prvotně pomalá reakce Fedu.

Proč to všechno říkám? Protože nyní se na obzoru rýsuje důležitý faktor, který by skutečně mohl vyvolat druhou inflační vlnu. Řeč je o námořních přepravních sazbách, které se po zklidnění v roce 2023 opět daly do pohybu.

Důvody jsou dva.

Na prvním místě jsou určitě pokračující útoky Hútíů, kteří napadají lodě proplouvající přes Rudé moře k Suezskému průplavu. Především kontejnerové lodě volí delší, ale bezpečnější cestu kolem Afriky. To ale způsobuje, že na vodě je nyní výrazně vyšší počet kontejnerů, které naopak chybějí v přístavech.

Na druhé straně stojí pokračující silná poptávka po zboží v Evropě a ve Spojených státech. Spotřebitel je silný, nadále utrácí (i když čím dál víc spíš na dluh) a prodejci tuto chuť nakupovat vidí. Před zimní nákupní sezonou proto horlivě naskladňují.

Vyšší přepravní sazby se zatím týkají jen spojení s Dálným východem, odkud ale samozřejmě proudí většina zboží. Také se jedná o spotové sazby, zatímco přepravní ceny jsou často fixovány delšími kontrakty. Spotové sazby jsou sice nyní jen na polovině hodnot, na něž se vyšplhaly během covidu, jenže tempo jejich růstu je snad rychlejší než během pandemie.

Vysoké sazby po delší dobu se postupně začnou přepisovat do prodejních cen zboží, a čím déle přetrvá nedostatek kontejnerů, tím víc se opět naruší dodavatelské řetězce. A stejně jako v sedmdesátých letech mohou i nyní inflační očekávání poslat rychle nahoru čerstvé vzpomínky na poslední inflační vlnu. Jak se tomu pocitu říká? Déjà vu?

Vydání Forbesu American Dream!

Než však začneme panikařit a vyprodávat akciová i dluhopisová portfolia v očekávání scénáře roku 2022, zmíním tři faktory, které hrají investorovi do karet.

Zaprvé, ceny energií jakožto hlavního vstupu jakékoli výroby jsou stabilizované. Brent se vytrvale drží v cenovém kanálu mezi sedmdesáti a devadesáti dolary a výš se navzdory snahám Saúdů a Ruska nechystá.

Zadruhé, úrokové sazby jsou pořád utažené a ekonomika dle makrodat konečně zpomaluje.

Do třetice jsou tady akcie samotných námořních přepravců, které na rostoucí sazby vůbec nereagují, nebo dokonce reagují negativně. Akcie Maersku ztratily od začátku měsíce sedmnáct procent hodnoty, konkurenční firmy Hapag-LLoyd šestnáct procent a ZIM Integrated Shipping Services, který je nejvíc exponovaný na spotové přepravní sazby, jde dolů dokonce až o pětadvacet procent.

Tímto třetím bodem se tak nějak vnitřně uklidňuji, že možná je nyní něco jinak, než tomu bylo na začátku roku 2021. Možná něco nevidím. Snad se mi to potvrdí.

Ján Hladký působí jako portfolio manažer v J&T Investiční společnosti, kde se zaměřuje na alternativní investiční aktiva a na zahraniční akcie.