Vítejte v Turecku! Pořiďte si levný internet bez nečekaných výdajů s balíčkem 300 MB jen za 495 Kč. Pokud si deaktivujete Chytrou ochranu, budou data účtována za 240 Kč za 1 MB. Přejeme příjemný pobyt. Vaše O2.
Podobnou textovku dostanete od českých operátorů pokaždé, když vyjedete do zahraničí. A když víte, jaký mají na roamingu zisk a kolik za něj platí zákazníci v okolních státech, může vám to docela zvednout tep. Záleží, jak moc jste citliví na svůj účet za telefon.
Češi mají jedny z nejvyšších roamingových poplatků v Evropě. Proč? Operátoři se ohánějí tím, že jejich náklady spojené s roamingem jsou „reálné“, „nemalé“ či „významné“, konkrétní ale být nechtějí a při bližším pohledu na to, jak roamingový byznys funguje, je jasné, že k vysokým cenám není žádný jiný důvod než snaha hodně vydělat.
Z technického hlediska se totiž vysoké sumy účtované zákazníkům nedají nijak obhájit. Zatímco ve velkoobchodních cenách jde u jednoho megabytu o haléře či koruny, v maloobchodě často o stokoruny. Jinými slovy jde pouze o obchodní rozhodnutí operátorů mít krásnou marži, která se počítá ve stovkách či tisícovkách procent.
Předloni prakticky skončil zpoplatněný roaming v rámci Evropské unie plus Norska, Lichtenštejnska a Islandu, tedy států patřících do Evropského hospodářského prostoru. To znamená, že v těchto zemích voláte, esemeskujete a datujete za stejné ceny, jako byste byli doma.
O to víc však teď vyniknou ceny, které Češi platí ve všech ostatních zemích světa. Stačí, abyste v rámci dovolené přejeli hranice třeba do Švýcarska, Srbska nebo Turecka, a stejné používání mobilního telefonu najednou znamená účet na tisíce korun.
Jen pro představu: když svému dítěti pustíte v Turecku sedmiminutovou pohádku na YouTube, spálíte 150 MB dat, takže vás to vyjde na 36 tisíc korun (při základních cenách roamingu u O2 mimo balíček).
Načtení stránky s tímto článkem: 2 MB = 480 korun. Deset minut brouzdání po Instagramu či Facebooku: 85 MB = 20 tisíc korun. Deset minut skypování s velmi nízkou kvalitou videa: 220 MB = 53 tisíc korun. Jeden díl seriálu House of Cards: 2 GB = 480 tisíc korun.
A kdybyste si nechtěli nechat ujít třeba finále mistrovství světa v hokeji, za dvouhodinový přenos spálíte skoro čtyři GB, což by vyšlo na téměř milion korun!
Ceny za megabyte se v roamingu mimo EU liší – podle jednotlivých zemí i operátorů – a rozptyl to může být hodně divoký. Z pohledu zákazníka v tom nelze hledat příliš velkou logiku. Vietnam u Vodafonu je za 7,7 Kč/MB, zatímco Keňa u T-Mobilu za 360 Kč/MB, a ceny za volání a SMS jsou podobně rozviklané.
Samozřejmě pokud si pořídíte datový balíček, částky za používání mobilu v zahraničí výrazně klesají, ovšem stále jsou poměrně vysoké. „Ceny roamingu bez balíčku jsou dědictvím toho, jak roaming fungoval před 20 lety,“ říká k tomu Zdeněk Brož, který má u O2 roaming na starosti, „a pokud do toho nevstoupila regulace, nebyl tlak, který by je snížil“.
Čeští operátoři se zdráhají oficiálně prozradit, za kolik 1 MB v cizině nakupují, ale z náznaků a informací z trhu lze vyčíst, že například u zmiňovaného Turecka to je tři až pět korun. A konkrétně O2 ho svým zákazníkům prodává za 240 korun (v balíčku Top Svět máte 1 GB za 1350 Kč, tedy 1 MB za 1,35 Kč). „To je obchodní rozhodnutí,“ přiznává Brož.
T-Mobile (75 Kč) i Vodafone (7,7 Kč) jsou v tomto případě levnější – ale přitom stále v mnoha případech dražší než jejich sestry patřící do stejných nadnárodních skupin. Zákazníci britského Vodafonu volají a datují z Turecka i ze Švýcarska zdarma, respektive stejně, jako kdyby byli doma.
To je obzvláště zajímavé vzhledem k tomu, že za velké telekomunikační skupiny vyjednává roamingové smlouvy jedna speciální firma. Ta díky velkému počtu zákazníků a zastoupených zemí dokáže zajistit mnohem příznivější ceny než solitérní hráči.
Pokud ale čekáte, že to jejich českým zákazníkům přinese stejné podmínky jako třeba těm britským, mýlíte se. „Benefitujeme ze síly Deutsche Telekomu, ale každý operátor ze skupiny má svoji samostatnou obchodní politiku,“ podotkla Petra Běláková, manažerka T-Mobilu zodpovědná za nové produkty a služby, když jsme předloni zkoumali důvody drahého roamingu. „Globální vyjednávání dostane cenu roamingu na určitou úroveň, ale koncová cena je specifická pro každou zemi zvlášť,“ přidal se Richard Stonavský, ředitel regulace a vnějších vztahů Vodafonu.
Tuzemští operátoři jsou členy mezinárodní lobbistické organizace GSMA, jejíž šéf Sunil Bharti Mittal předloni pro deník Financial Times prohlásil, že roaming je „neštěstí, které naše odvětví stvořilo“. Češi se ale k jeho slovům nehlásí, i když opatrně přiznávají, že jejich běžné roamingové ceny jsou drahé. Shodně se hájí tím, že mají zvýhodněné datové balíčky a aktivně je lidem nabízejí.
Proč ale nezlevní základní nabídku? Z desítek rozhovorů, které Forbes na toto téma s vedením firem i experty z oboru vedl, vyplývá, že to neudělají minimálně ze tří důvodů:
1. „Je to dané historicky,“ zní první argument operátorů a v podtextu lze přečíst i historicky vysoký výnos.
2. Plošné snížení cen by mohlo znamenat „změnu obchodních podmínek“, čímž by se zákazníkům otevřela cesta k beztrestnému odstoupení od smlouvy a úprku k jinému operátorovi.
3. Dosud nepřišel masivní tlak od zákazníků a mimo EU je k tomu nikdo zvenčí nemůže donutit.
„Češi jsou bohatí, tak proč by si měli kupovat levné věci… Šetřit? To by vypadalo, že nemáme žádnou sebeúctu,“ glosuje to ironicky Patrick Zandl, technologický expert a publicista. Jaká je tedy výše marží, kterou operátoři na roamingu mimo EU mají? Brož z O2 přiznal, že u datových balíčků je „maximálně padesátiprocentní a to rozhodně není nic zázračného – samozřejmě na tom nechceme prodělat“.
A nabízí srovnání s jinými druhy podnikání, na které běžně zákazník naráží: „Na pivu v restauraci nebo kávě ve Starbucksu je 200 procent marže a i mnohem víc, a nikoho to nevzrušuje.“ V podobných hodnotách, ne-li větších, se marže pohybuje i u základních cen roamingu mimo EU.
Platí to zejména na velkých trzích, kde je mezi operátory největší řež. Například v USA nebo Rusku se velkoobchodní ceny za megabyte dostaly na úroveň, jako je ta regulovaná EU. To znamená 0,04 eurocentu za odchozí hovor a 0,07 eurocentu za MB. A proti tomu postavte ceny pro zákazníky: 302 Kč/MB v Rusku (Vodafone) či 300 Kč/MB ve Spojených státech (O2).
Možná i proto bývalý ministr průmyslu Jan Mládek prohlásil, že roaming je záležitost pro elity. Jenže i ti nejbohatší se nad cenami operátorů podivují. V říjnu 2015 byl miliardář Václav Dejčmar v Japonsku a na svůj facebookový profil napsal: „300 000 Kč za 1 GB dat v roce 2015? Ano, lze si koupit nějaký speciální balíček, ale je to stejné jako chtít úrok 1000 % za den, když nezaplatíš včas, atd. Majitele O2 by měli promptně uvěznit za pokus o krádež a lichvu.“
Zajímavé jsou na tom tři věci: zaprvé T-Mobile měl tehdy v Japonsku ještě vyšší cenu za megabyte (360 korun).
Zadruhé teď je rok 2019 a O2 si v Japonsku stále účtuje 300 korun (v balíčku Top Svět S vyjde 150 MB na 349 korun). A zatřetí tenhle výlet měl pro Dejčmara ještě překvapivou dohru. Měl sice aktivovaný datový balíček na celý svět, v něm ale zrovna Japonsko záhadně chybělo, takže když se vrátil do Prahy, přistála mu na stole faktura na 40 tisíc korun.
Operátoři už dnes mají prevenci proti „bill šoku“. Například T-Mobile vám nedovolí využívat roaming, pokud to sami neodsouhlasíte, podobně jako O2 – buď si koupíte balíček, nebo musíte ručně deaktivovat Chytrou ochranu dat.
Přesto se každý měsíc najdou desítky lidí, kteří jsou – s balíčkem či bez něj – ze své faktury ze zahraničí zděšeni. Brož tvrdí, že každý případ reklamace se řeší individuálně, aby došlo ke snížení ceny a zároveň „byla zachována inteligentní míra výdělku“. To znamená, že operátor většinou přepočítá fakturu tak, jako by roaming běžel v rámci nejvýhodnějšího balíčku. Legenda mezi operátory praví, že historicky nejvyšší účet za roaming si před pár lety přivezla z dovolené na ostrově Mauricius Monika Babišová – na dva miliony korun. (Babišová na dotaz Forbesu nereagovala.)
„Ceny za megabyte mi přijdou naprosto obscénní. Měly by být v desetnících, maximálně v korunách, ale rozhodně ne ve stokorunách,“ říká podnikatel Jan Řežáb, který půlku roku tráví na cestách a každou chvíli se na sociálních sítích pouští s operátory do křížku. Několikrát měl totiž fakturu za roaming v desetitisících korun.
Že se ceny za roaming snížit dají, názorně ukázal Vodafone o prázdninách 2017. V zóně 2, do které patří většina exponovaných zemí mimo EU, zlevnil z původních 252 Kč na 7,7 Kč za 1 MB dat. Týká se to i Švýcarska, které po zrušení EU roamingu udělalo v ceníku nejmenšího českého operátora veleskok: nejprve vzrostla cena 154krát, načež 32krát spadla. Jenže i když má nyní přijatelnou cenu, v jiných evropských státech ji mají zákazníci Vodafonu ještě přijatelnější. Britové, Nizozemci, Portugalci nebo Maďaři mají volání a datování ve Švýcarsku zdarma v rámci EU tarifů.
To naštvalo investora Michala Bláhu, jinak dlouholetého zákazníka Vodafonu, a spočítal modelový příklad člověka, který ve Švýcarsku za týden udělá 40 hovorů (půl na půl příchozí vs. odchozí), napíše 100 SMS a prodatuje 1 GB s využitím výhodného balíčku.
Zatímco maďarští či britští zákazníci Vodafonu za to neplatí nic navíc, Češi vytáhnou z peněženky 60 eur, tedy 1560 korun. (Nejhůř na tom byli Řekové, které týden pod Alpami vyšel na 485 eur.)
To ukazuje na to, že geografická vzdálenost, velikost trhu nebo směr toku turistů nehrají v koncové ceně roli. Jde pouze o obchodní rozhodnutí místních poboček. „A obchodním rozhodnutí českého Vodafonu je, že platíme za roaming až 50krát víc než srovnatelné Maďarsko,“ uvedl tehdy Bláha, jehož článek si můžete přečíst zde. „Nezazlívám jim, že chtějí vydělat peníze, to je v pořádku. Kdyby řekli: ‚Je to naše politika,‘ tak to pochopím, ale mně vadí, že ze mě dělají idiota.“
Podle jeho slov mají čeští operátoři v případě Švýcarska, které je nyní drahým roamingovým ostrovem v evropském moři, náklady v jednotkách procent oproti tomu, kolik od zákazníků inkasují. „Je to jenom ojebávání. Nechci, aby byli nejlevnější na světě, ale ať mi ten prostředníček ukážou na rovinu a nelakují to tak, že je k tomu dotlačily okolnosti na trhu. Stydí se přiznat, že odrbávají lidi,“ dodává Bláha.
Operátoři se brání tím, že nemůžou zařadit Švýcarsko na evropskou „nulovou“ úroveň, protože tam nakupují 1 MB zhruba desetkrát dráž, než je regulace v EU. „To zcela mění byznysový model, byla by ekonomická sebevražda dát je do stejné zóny,“ podotýká Brož.
Existuje ale i druhý pohled. „U evropských operátorů je dobrým zvykem mít Švýcarsko ve stejné zóně jako Evropskou unii. Ne tak u nás. Čeští operátoři vědí, že tam mohou snadno vydělat, když tam většina lidí míří za byznysem s firemním telefonem, ne na dovolenou,“ říká konzultant v telekomunikacích Rostislav Kocman. „Ani předtím to nedotovali, teď na tom jen nekřesťansky vydělávají.“
Když se českých operátorů napřímo zeptáte, proč je u nich roaming tak drahý, dostanete odpověď, kde se mísí telekomunikační newspeak s odkazy na technické a smluvní náklady.
„Jedná se o kombinaci reálných vícenákladů na realizaci roamingových služeb a marže GSM sítí, které vycházejí ze situací na jednotlivých lokálních trzích,“ tvrdí Běláková z T-Mobilu. A Stonavský z Vodafonu pokračuje: „Zahraniční operátor často nemá motivaci ceny snižovat a naše schopnost vyjednávat je malá. Jsou operátoři, kteří z roamingových příjmů dotují služby pro místní zákazníky. Je to o tom, jak mravní či nemravní operátoři jsou.“
Podle expertů je ale vysoká cena po technické stránce neobhajitelná. „Na vysoké náklady spojené s roamingem to nemůžete hodit,“ tvrdí Kocman. Cena za roaming se skládá ze dvou podstatných částí. První je cena za propojení (takzvaný interconnect).
Dříve se dělal mezi jednotlivými operátory zvlášť, ale to od jisté chvíle nešlo, tak vznikli poskytovatelé roamingu, což je zjednodušeně řečeno datové centrum, kam si všichni operátoři zavedou pevnou linku a tím se propojí navzájem.
Takových center je v Evropě několik – ta hlavní se nacházejí v Amsterdamu, Frankfurtu a Paříži – a optické kabely k nim vedou většinou pod dálnicemi či železničními koridory. Jelikož je mezi poskytovateli roamingu ostré konkurenční prostředí, ceny jsou stlačené dolů. Zde tedy „nemalé náklady“ pro operátory nevznikají.
Druhou částí je smlouva operátorů s jejich zahraničním protějškem. Jinými slovy, abyste se na dovolené mohli připojit k síti Turkcell nebo v Keni k Safaricom, musí mít s nimi váš český operátor uzavřenou přímou smlouvu.
Nemá zde cenu zacházet do technických detailů, podstatné je, že bývá dobrým zvykem cenu za originaci (započetí) a terminaci (ukončení) hovoru ve vlastní síti mít stejnou, jako budete za tutéž službu pro vaše klienty platit protistraně.
„Peníze za originaci a terminaci se nepřevádějí v reálném čase, ale jednou začas se vyúčtují. A hlavně se mezi operátory započtou navzájem. Zadruhé vlastním klientům samozřejmě natlačíte preferenci vaší dceřiné firmy či spřátelené sítě v cizině (zákazníci českého Vodafonu v Turecku volají v síti tamní pobočky Vodafonu, pozn. red.), takže započítáváte vůči sobě. A zatřetí, když máte zhruba stejně klientů jako cizí, leč spřátelená síť, tak nula od nuly pojde. Platby jsou zhruba stejné a započtou se,“ vysvětluje telekomunikační matematiku Zandl.
Takže ani zde – ve většině případů – žádné významné náklady nevznikají. „Ve skutečnosti provoz roamingu zajišťuje čtveřice zahraničních datových linek, dva počítače v datacentru se štítkem VLR a HLR a pár administrátorů, což opravňuje našeho operátora vygenerovat tisíciprocentní přirážku na službu telefonního hovoru,“ dodává Zandl.
V dnešní době už spoustě lidí na dovolené nebo pracovní cestě mimo EU nejde ani tak o volání, jako spíš o data. A tady je situace ještě jednodušší. Jde jen o vzájemnou dohodu mezi operátory, a jak již bylo řečeno, u drtivé většiny států se jedná o haléře či maximálně koruny za 1 MB.
Shrnuto a podtrženo: náklady přímo spjaté s roamingem jsou v poměru k jednomu zákazníkovi zcela minimální, a vysoké ceny jsou tak čistě rozhodnutím operátorů. Brož z O2 připouští, že za přístup do systému pro roamingové hovory, kapacitu datového tunelu a účtovací služby zaplatí „desítky milionů korun ročně“, což, rozpočítáno na jednoho zákazníka, jsou opravdu minimální náklady.
Mimochodem, u O2 tvořil podle předloňských čísel v rámci mobilních služeb šest procent z příjmů (bez výnosů z prodeje zařízení).
Čeští operátoři na tom nejsou vůbec zle. Tuzemský T-Mobile tradičně vyplatil své matce Deutsche Telekom kompletní čistý zisk za rok 2018 – celkově to dělalo 5,6 miliardy korun. Svým vlastníkům dělá dobře také O2, například v roce 2016 svým akcionářům v čele s PPF poslalo 5,27 miliardy korun, což bylo z čistého nekonsolidovaného zisku. A špatně nebude v O2 ani letos: provozní zisk EBITDA jen za první čtvrtletí vzrostl o 11 procent na 2,9 miliardy korun.
Drahé služby mobilních operátorů se v posledních letech staly předmětem politických půtek a populistických prohlášení, v nichž vynikal zejména premiér Andrej Babiš. Před prázdninami se na trhu objevily první tarify s neomezenými daty (ač v nich je ukrytých několik háčků), ovšem samotný roaming stále zůstává trochu stranou politického i veřejného tlaku na snížení cen. I to se ale může změnit s tím, jak lidé po konci placeného roamingu v EU začínají mobil v zahraničí aktivněji používat.
Jakmile vyjedete mimo Evropskou unii, je třeba si na ceny volání i využívání internetu dávat velký pozor. I v Evropě je nachystaných pár nenápadných pastí. Stačí na dovolené přejet hranice z Chorvatska do Srbska, z Rakouska do Švýcarska nebo z Francie do Monaka… o vzdálenějších destinacích jako Egypt nebo Dubaj nemluvě.
„V některých zemích má poplatek za ukončení hovoru v síti cílového operátora vzestupnou tendenci, což se projevuje i ve zvýšených nákladech na roaming. Týká se to nejen exotických ostrovních destinací, ale i postsovětských republik a dalších zemí s malou lokální konkurencí. Obecně v zemích, kde převládá provoz turistů nad vlastním roamingem, je snaha mít poplatky vyšší, jelikož tvoří významnou část výnosů operátora,“ tvrdí Stonavský. „Nemáme radost poslat zákazníkovi fakturu, která je sestavená z příjmů někoho jiného.“
Rozklíčovat jednotlivé státy a jejich ceny ale nikdo z operátorů nechce. Je to skrytá magie, v níž mají velký prostor ke kreativitě v rámci dvojího mixování cen. Nejprve vytvoří cenu pro jednotlivé země podle nároků tamních operátorů. A podruhé s cenami zamíchají při sdružování zemí do roamingových zón. „Dělat roaming zemi po zemi logisticky nejde, a když je spojíte do zóny, tak pro vás průměr musí být ekonomicky zajímavý,“ komentuje to Brož.
Český telekomunikační úřad nemá žádné páky, jak operátory k rozumnějším cenám donutit. Mluvčí úřadu vzkázal, že „ceny roamingu mimo EU nepodléhají regulaci a každý operátor si je nastavuje podle svého obchodního rozhodnutí“.
Ale abychom byli fér: na světě jsou země, kde čeští operátoři na roamingu prodělávají. Většinou jde o státy, kde panuje monopol a tamní operátor, často ve státním vlastnictví, bere příchozí roaming jako dojnou krávu. Typicky se jedná o tropické destinace, jako jsou Seychelly nebo Fidži, ale také několik států v Latinské Americe či třeba Nepál. Ten údajně českým operátorům účtuje dvojnásobek toho, co oni účtují svým zákazníkům. U O2 to znamená, že jeden velkoobchodní megabyte vyjde na 600 korun, zatímco našinec za něj zaplatí polovinu.
„Ano, jsou země, kde proděláváme na každém zákazníkovi, který tam vyrazí,“ přitakává Brož s tím, že čas od času se u tuzemských operátorů objeví myšlenka takovou zemi radši vypnout.
Možná se to nezdá, ale roaming je v dějinách telekomunikace poměrně nová věc – je mu teprve 27 let.
První smlouvu o možnosti využívat telefon v zahraničí podepsaly tehdejší finský Telecom a britský Vodafone už v roce 1992, tedy v mobilním pravěku. To zajímavé ale nastalo až o pět let později, kdy asociace GSMA navrhla standardizovat dohody mezi operátory, což mělo vést mimo jiné ke snížení nákladů a k snazšímu domlouvání roamingových smluv.
Mělo to jeden problém – z hlediska evropského práva šlo o zakázanou dohodu, protože omezovala vstup na trh. Nicméně Evropská komise přivřela oči a obdobně se zachovala i o dva roky později v případě tzv. „mezioperátorských tarifů“, které nahradily dříve používané schéma účtování.
Tvůrci tohoto mechanismu si od toho slibovali snížení koncových cen, ovšem nastal naprostý opak. Podle zprávy vypracované pro Evropskou komisi z roku 2000 se cena průměrně zvedla o 212 procent. Vysoké velkoobchodní ceny totiž neslouží jenom k tomu, že jimi pak operátoři mohou omlouvat vysoké ceny pro koncové zákazníky. Slouží také velmi dobře ke škrcení menší konkurence. Soupeři, kteří nejsou členy nadnárodních skupin, nebo začínající operátoři si totiž nemohou započítávat provoz mezi jednotlivými pobočkami, navíc u nich nekončí roamingoví zákazníci.
Výsledkem je to, že roaming dostal nálepku prémiové služby a stal se zdrojem tučných zisků. Zvlášť u velkých skupin, jako je Vodafone a T-Mobile, je s podivem, že plošně nenabídly panevropský tarif, který by dokázal využít jejich sílu. Z předchozích vyjádření manažerů Vodafonu totiž vyplývá, že skupina dokáže efektivně směřovat 90 procent roamingového provozu do svojí sítě nebo do sítí partnerů.
Do té doby, než se k tomu některý z velkých operátorů rozhoupe, má zákazník několik jiných možností, jak v zahraničí ušetřit. Může si na letišti koupit místní SIM kartu, což se vzhledem ke stoupajícímu počtu dvousimkových telefonů zdá jako nejschůdnější varianta, nebo vyzkoušet některou z alternativních služeb, jako je třeba Project fi od Googlu nebo mezinárodní 4G modem Skyroam Hotspot.
Od českých operátorů se ovšem zásadní zlevnění čekat nedá. „Zkuste si namodelovat tržní situaci, která by bez regulačního zásahu vedla ke snížení roamingových cen. Zjistíte, že v podstatě neexistuje. Pozice velkých operátorů je tak klíčová, že se ji ostatním konkurentům nemůže podařit v dohledné době narušit,“ odhaduje Zandl.
I Běláková z T-Mobilu jasně říká, že „žádné jednoduché řešení neexistuje“. To by se dalo přeložit i tak, že českým operátorům současný stav vyhovuje. „Museli by se výrazně ozvat zákazníci, aby se něco změnilo,“ podotýká analytik Kocman. „Ale tak je to se vším: dokud nezatlačíte, oni sami si svůj zisk neseberou.“
Kolik stojí roaming ve vybraných destinacích
Turecko
O2 | 240 Kč za MB (v balíčku je např. 300 MB za 495 Kč) |
Index Máša a medvěd | 36 tisíc Kč |
T-Mobile | 75 Kč za MB (v balíčku 250 MB za 399 Kč) |
Index Máša a medvěd | 11 tisíc Kč |
Vodafone | 7,7 Kč za MB (v balíčku za 199 Kč na den datujete stejně jako v EU) |
Index Máša a medvěd | 1150 Kč |
USA
O2 | 300 Kč za MB (v balíčku např. 1 GB za 1350 Kč) |
Index Máša a medvěd | 45 tisíc Kč |
T-Mobile | 75 Kč za MB (v balíčku např. 500 MB za 699 Kč) |
Index Máša a medvěd | 11 tisíc Kč |
Vodafone | 7,7 Kč za MB (v balíčku za 199 Kč na den datujete stejně jako v EU) |
Index Máša a medvěd | 1150 Kč |
Egypt
O2 | 300 Kč za MB (v balíčku např. 300 MB za 599 Kč) |
Index Máša a medvěd | 45 tisíc Kč |
T-Mobile | 75 Kč za MB (v balíčku např. 250 MB za 399 Kč) |
Index Máša a medvěd | 11 tisíc Kč |
Vodafone | 7,7 Kč za MB (v balíčku za 199 Kč na den datujete stejně jako v EU) |
Index Máša a medvěd | 1150 Kč |
Thajsko
O2 | 300 Kč za 1 MB (v balíčku např. 3 GB za 3500 Kč) |
Index Máša a medvěd | 45 tisíc Kč |
T-Mobile | 360 Kč za MB (v balíčku např. 100 MB za 199 Kč) |
Index Máša a medvěd | 54 tisíc Kč |
Vodafone | 302 Kč za MB (v balíčku za 199 Kč na den datujete stejně jako v EU) |
Index Máša a medvěd | 45 tisíc Kč |
Pozn. 1: Uvedené ceny mimo balíček podléhají u O2 vypnutí Chytré ochrany dat.
Pozn. 2: Co vyjadřuje Index Máša a medvěd: pokud byste ve výše uvedených zemích chtěli svému dítěti pustit na YouTube sedmiminutovou pohádku Máša a medvěd, spotřebujete zhruba 150 MB. Index Máša a medvěd udává, kolik by vás puštění jednoho videa stálo při základních roamingových cenách v jednotlivých zemích.
Text původně vyšel ve Forbesu 08/2017. Údaje a ceny za roaming jsou aktualizované, kupodivu se za uplynulé dva roky prakticky nezměnily.