Jeden spravuje největší akciový fond v Česku, druhý na burze točí bezprecedentním způsobem vlastní peníze a třetí je jedním z nejvýše postavených Čechů ve světě private equity. Jána Hájka, Jana Bartu a Jakuba Čandu jsme posadili k jednomu stolu a na něj položili hromadu investičních témat.
Praha, 32 stupňů Celsia. Před Lobkowiczkým palácem, který je součástí Pražského hradu, proudí hromady turistů, z nichž většina má výraz, jako by na světě byli první den. Pod stínem vchodu do lobkowiczkého muzea stojí naopak v naprostém klidu šéf akciového fondu Top Stocks Ján Hájek, který na místo rozhovoru dorazil první a pěšky. Gestem dává najevo, že právě přes telefon finišuje jeden z mnoha callů.
Vzápětí se z davu vynoří Jakub Čanda, který v perfektně padnoucím černém triku (o němž nezapomene zmínit, že je z Primarku) vypadá, že na rozdíl od nás právě vystoupil z klimatizovaného vozu.
„Vždy, když sem jedu, poprosím taxikáře, ať mě i přes zákaz hodí až nahoru. A většinou to vyjde,“ usměje se šestatřicetiletý investor. Po několika minutách se nakonec objevuje i Jan Barta, nesoucí v ruce jahodovou limonádu Ugo. Soudě podle výrazu také zvolil pěší cestu. „Tady je někde Senoseč, můžeme se podívat na Senoseč?“ ptá se ihned, což u zbytku výpravy vyvolá zmatené výrazy.
Na mysli má každopádně slavný obraz od Pietera Bruegela, který je součástí lobkowiczké kolekce a jehož hodnota je jen těžko vyčíslitelná, ale pokud by se o to někdo pokusil, došel by k miliardám. Bruegel každopádně počká na jindy.
Tři pozoruhodné investiční mozky jsme sem výjimečně nepozvali kvůli umění, ale kvůli diskusi o investicích, dynamice na trzích, mindsetu i o tom, jak geopolitická situace ovlivňuje jejich rozhodovací proces. Kumulovaná expertiza této trojice by jen těžko hledala v Česku konkurenci – posuďte sami.
Ján Hájek vede největší český akciový fond, jenž spravuje více než pětadvacet miliard korun a kde má peníze přes sto tisíc lidí. Jan Barta je investiční samorost, který poslední roky tráví primárně burzovními spekulacemi. Aktuálně na burze točí stovky milionů dolarů, přičemž největšími pozicemi jsou energetická RWE a britský telekomunikační gigant BT.
Jakub Čanda je investičním manažerem (oficiálně senior managing directorem) v CVC Capital Parners, což je jeden z největších private equity fondů světa, spravující aktiva za více než 160 miliard dolarů. Čanda má v CVC dokonce minoritní podíl. Zároveň je jako soukromá osoba dlouhá léta akciovým investorem, a často tak nabízí kombinovaný vhled do privátních i veřejných trhů.
Přes výše zmíněné nečekejte, laskaví čtenáři Forbesu, trojrozhovor plný investičních doporučení, byť se mezi řádky tu a tam nacházejí. Možná právě díky svým zkušenostem se každý z trojice zdráhá cokoli komukoli explicitně doporučovat. Ať už jste poučenými laiky, nebo se investicím věnujete dlouhá léta, berte následující řádky jako zcela unikátní vhled do uvažování tria investorů, za nimiž stojí neotřesitelný track record.
Pánové, do jaké míry ovlivňuje vaše investiční rozhodnutí to, co se děje ve světě? Konflikty, deglobalizace, vratká politická situace?
Jan Barta (JB): Silně. Já u toho vlastně začínám. Zkoumám strukturální trendy, vývoj jednotlivých ekonomik, geopolitickou situaci… A ten pohled, který mám na makroúrovni, manifestuju třeba v jednotlivých akciích či komoditách.
Ján Hájek (JH): Já jsem naprosto na opačné straně. Jako v Normandii chodí sběrači krabů po pláži, zvednou kámen a podívají se, jestli tam krab je, tak já tu akciovou pláž takto systematicky obcházím. Jdu firmu po firmě, dokud mě něco nezaujme. Ale stejně jako ti sběrači člověk občas tuší, odkud přijde přílivová vlna a kam to má větší šanci naplavit. Na makro se tedy dívám zejména z pohledu toho, ve které fázi cyklu jsme.
Jakub Čanda (JČ): Jak se v profesním životě pohybuju primárně na soukromém poli, jdu typicky ještě mnohem hlouběji do mikra. Soustřeďuju se na to, jestli dosahujeme plného potenciálu. Jestli je top management ten nejlepší, jaký můžeme mít. Jestli jim můžeme nějak pomoct. Jestli navyšujeme tržní podíl, nebo ztrácíme.
Do jisté míry má návaznost na makro všechno, ale primárně se snažím do fondu koupit firmy, které jsou vůči těm vlivům co nejvíce defenzivní. Na té veřejně obchodované straně se jako soukromá osoba snažím mít velmi dlouhodobý makropohled.
Co se bude dít se světovou populací? Bude světový bezpečnostní pořádek stále hlídaný Amerikou? Budu aktiva, která vlastním teď, vlastnit za padesát let, nebo se stane něco, co mi je sebere? Takže se koukám na populační křivky, vývoj armád, počty základen… Ptám se, kdo kontroluje globální trh a tak dále. To je makro, které se snažím zohlednit. Pak přeskočím všechno mezi tím a jdu hluboko do mikra a fundamentu.
JB: Podle mě tam hraje roli náš rozdílný horizont. Kluci se na to dívají optikou, jestli tu firmu chtějí vlastnit pět, deset, patnáct let. Můj průměrný investiční horizont je šest měsíců až dva roky.
JČ: Honza se snaží najít špatně naceněnou firmu a vyhraje nikoli tím, že se fundamentálně změní ta firma, ale fundament trhu změní pohled na firmu. A my se naopak snažíme kupovat firmy, kde fundament trhu je úplně jedno, protože jde jen o nějaký šum v deseti- nebo dvacetileté periodě. Obě věci fungují, ale každý děláme něco trochu jiného.
JB: A já tedy ještě říkám, že to, co dělají kluci, se během času naučila spousta lidí – Warren Buffett měl spoustu chytrých žáků. Před třiceti lety se s tím dalo dělat třicet procent ročně díky složenému úročení. Dnes je to maximálně třeba patnáct. V tom mém stylu lidé naopak ubývali, ale samozřejmě je mnohem těžší být dlouhodobě úspěšný.
JH: Ono populární pasivní investování, díky kterému se pozornost trhu soustřeďuje na stovku největších firem, způsobilo ještě jednu zajímavou věc. Čím jdete v té tržní kapitalizaci níže, i ke spodnímu spektru S&P 500, tím spíš jste schopni najít přehlíženou firmu, která vám těch deset plus procent ročně udělá. A trhu je to jedno, firma se může pořád obchodovat na nízkém multiplu.
JČ: Takže pasivní investování může odkrýt mid-caps, které jsou špatně naceněné. To je velmi zajímavé, takto jsem nad tím nepřemýšlel. Člověk se pořád učí…
Když jsme u toho, co se děje… Překvapil vás dramatický burzovní propad z pondělí 5. srpna?