„Every little helps,“ hlásal slogan Tesca v dobách jeho největšího rozmachu v 90. letech. V Británii si teď tohle motto přetvořili, lidé si z Tesca utahují a říkají, že „every little hurts“. Tesco bojuje o svoji pověst. A bojuje o ni i na českém trhu. Tržby výrazně nerostou, poslední roky se drží kolem 45 miliard korun a oproti jiným srovnatelným řetězcům není Tesco zdaleka tak ziskové – v roce 2017 zisk činil po letech ztráty asi 1,2 miliardy korun.
I sebemenší prohřešek řetězce tak leckoho vede k úvahám o jeho budoucnosti v Česku. Jako třeba teď, když si řada zákazníků všímá prázdných regálů v českých obchodech a zásobuje svými postřehy sociální sítě.
Co se tedy momentálně v českém Tescu děje? Aktuální globální strategie Britů se dá shrnout do hesla „zjednodušit a zredukovat“. V něm se skrývá hned několik opatření, která se nevyhnula ani Česku.
Prázdné regály jsou podle firmy sezonním nedopatřením. „Došlo k přesunu, některých výrobků na prodejní ploše, právě po dobu přesunu mohl být některý regál dočasně prázdný. Obměna sortimentu se týká sezonních položek, jako je třeba školní sortiment, nebo potřeby pro zahradničení, ty mají na ploše své pevné místo právě v části sezony,“ říká k tomu mluvčí Tesca Václav Koukolíček.
Potvrzuje ale, že v Tescu probíhají razantnější změny, kterých si zákazník všimne právě při pohledu na regály. V obchodech se mění skladba dražších potravin z takzvané „finest“ řady výrobků, některé výrobky mizí. Tesco naopak potřebuje víc prostoru pro pečivo nebo čerstvě připravené jídlo.
Podle Koukolíčka také Tesco zužuje nabídku u běžných produktů, ať už jde o kečupy nebo nápoje. Netají se ani tím, že jedna značka může být dominantní. Spoustu produktů ve zmíněných kategoriích se řetězec také nově snaží začlenit pod vlastní privátní značky a chce je nabídnout levněji a bez známého brandu na obalu, čímž si zajišťuje větší marži.
Nejde o nic nového, s tímto přístupem dlouhodobě válcuje český trh německý řetězec Lidl a vykazuje rekordní zisky, naposledy přes pět miliard korun.
Tesco má ale oproti Lidlu jednu nevýhodu, a tou je množství velkých obchodů a nevyhovujících nemovitostí. Téměř polovina z asi 190 českých obchodů jsou velké hypermarkety, jejichž popularita klesá.
Hypermarkety jsou dnes na první pohled skromnější, než byly v 90. letech a po roce 2000, dokud je nezačala porážet německá konkurence. Tesco je pronajímá dalším obchodníkům a z původní skladby obřích prodejen leccos mizí. Nemá smysl tu prodávat elektroniku nebo automobilové doplňky, což byla dříve samozřejmost.
Na nadbytek prostor, které Tesco nakoupilo v dobách největší expanze, muselo ale reagovat i jinak. Řetězec sám prochází už druhý rok velkým výprodejem. Společnost postupně prodala obchodní domy či centra v pražských Letňanech, v Liberci a zbavila se řady zastaralých Priorů v krajích. Prodala také pozemky na okraji Prahy. Tím si zajistila miliardy korun na pokrytí ztrát a podle svých slov také na některé inovace a rozvoj. Kam peníze mizí? Koukolíček vysvětluje, že investice putovaly do rozvoje e-shopu, modernizace některých obchodů a dalšího rozvozu zboží nebo do rozvoje mobilních plateb.
Řetězec také uvádí, že investuje hlavně do rozvoje sítě menších prodejen s potravinami Žabka, které před necelými 10 lety koupil od investiční skupiny Penta. To je přitom při pohledu na čísla zatím podobně bolestivý byznys jako hypermarkety – počet prodejen stále osciluje kolem stovky a nově otevřené prodejny jen vykompenzovaly ty, které společnost v minulých letech zavřela. V celkových příjmech Tesca navíc hrají prodejny velmi malou roli – přinášejí přes miliardu obratu a do zisku se poprvé dostaly teprve před dvěma lety.
„Tesco si zkrátka vzalo ve střední Evropě velké sousto, a navíc má starosti samo se sebou na domácí půdě,“ říká k tomu jeden z podnikatelů v oboru, který si přál zůstat v anonymitě.
„Hubnutí“ velkých obchodů a snaha sjednotit a rozvinout ty malé by mohly být jedinou funkční cestou k reinkarnaci řetězce ve střední Evropě. Je veřejným tajemstvím, že je řetězec dlouhodobě na prodej. „Zájemce o obchody tohoto řetězce ale zatím nepřichází,“ říká dobře informovaný zdroj ze stejné sféry.
Nikdo ze stávajících obchodníků Tesco koupit nechce, protože se jim nezamlouvá roztříštěnost řetězce na různé formáty a nízká ziskovost. Mezi zájemci o koupi údajně bylo hned několik českých miliardářů, nejhlasitěji se mluvilo mimo jiné i o Agrofertu Andreje Babiše.
Tesco také dosud mělo podle zdrojů z trhu velká očekávání. Před čtyřmi lety Britové z Prahy vytvořili centrálu všech čtyř středoevropských zemí, v nichž působí (Slovensko, Maďarsko, Česko a Polsko), a vše nasvědčovalo tomu, že si Tesco připravuje půdu na prodej celého středoevropského balíku obchodů. K žádnému dealu se tím ale nepřiblížilo.
Teď se každopádně děje pravý opak. „Tesco vrací jednotlivým zemím větší autonomii,“ naznačuje Koukolíček. A podle zpráv z trhu se zatím schyluje k prodeji polských obchodů.
