Mnoho privátně vlastněných firem, jejichž tržby přesahují 35 miliard dolarů (více než 700 miliard korun), na světě nenajdete. Jednou z nich je americký výrobce cukrovinek Mars, který dosud zůstává v rukou potomků zakladatelů a nehodlá na tom nic měnit.
S čím však hodlá pohnout, jsou zmiňované tržby, které by společnost vyrábějící produkty jako Mars, Snickers či M&M v následujících letech ráda zdvojnásobila.
Na to, že region, jenž se v korporátním žargonu označuje jako CE (tedy střední Evropa), dosáhne na své mety, dohlíží z pražské kanceláře Brian Ayling. „Může se zdát, že jsme dobyli svět, ale stále existuje příliš mnoho míst, kam jsme zatím signifikantně nepronikli a kde na Snickers na každém rohu rozhodně nenarazíte,“ usmívá se padesátiletý manažer, který v Marsu pracuje již 19 let a roli šéfa pro region střední a východní Evropy zastává rok.
V rámci dosažení firemních met se Mars globálně spoléhá na organický růst podpořený akvizicemi. S těmi má 108 let stará firma ostatně zkušenosti – v roce 2008 ukončila akvizici Wrigley a poté, co v roce 2016 vyplatila akcionáře Warrena Buffetta, ikonickou firmu známou díky žvýkačkám plně ovládla a značně rozšířila své portfolio.
O rok později učinila méně nákladnou, ale o to zajímavější investici do společnosti KIND, která v Americe vyrábí „zdravé“ tyčinky, jejichž primárními surovinami jsou oříšky a med. Tato investice symbolizuje první oťukávání „zdravější budoucnosti“ lemované přírodními ingrediencemi. „Budeme se vyvíjet tak, jak se budou vyvíjet naši zákazníci. Nadále se budeme snažit o snižování kalorií na porci cukrovinek a budeme propagovat princip sdílení sladkostí,“ zamýšlí se diplomaticky Ayling.
Potravinářský moloch je známý tím, že s okolním světem sdílí naprosté minimum informací. Ayling však v odpovědi otázku, co z portfolia zažívá největší růst, hbitě zmiňuje kategorii krmiv pro domácí mazlíčky – společnost totiž mimo jiné vlastní značky Pedigree a Whiskas.
„Nemůžu být konkrétní, ale mohu zmínit, že se náramně daří segmentu zvířecích krmiv. Konkrétně na českém trhu jsme lídrem této kategorie a rozhodně si do budoucna věříme. Aktuálně je pouze polovina domácích mazlíčků v ČR krmena profesionálním krmivem, což vytváří skvělou příležitost pro další růst. Spousta lidí má stále pocit, že to, co je zdravé pro ně, je zdravé pro zvířata, a tak své mazlíčky krmí zbytky od stolů. Když se nám podaří toto paradigma nabourat, můžeme zde s krmivem udělat ještě hodně muziky,“ vypočítává Ayling.
Obklopený produkty Mars doslova ze všech stran se rozhlédne po zasedačce a chvíli očima pozoruje dění v širokém open spacu. „Tohle mi dělá větší starost,“ prohodí a ukáže směrem k pracovním stolům. Mars, podobně jako všechny firmy na trhu, potřebuje další mozky a Ayling dělá všechno pro to, aby pro ně byl potravinový gigant atraktivním zaměstnavatelem.
„Začíná to meritokracií. Je jedno, kdo jste a odkud jste, o všem rozhodují vaše schopnosti,“ přemítá a jedním dechem dodává, jak v Marsu pracují s faktem, že ženy to v práci měly historicky složitější. „Muži měli vždy možnost uspět, u žen to značnou dobu neplatilo. U nás proto není problém pracovní dobu rozložit tak, aby se maminky mohly starat o děti. Obecně nám jde o to, aby ženy nebyly vystaveny volbě buď kariéra, nebo rodinný život.“
Dle Aylingových slov to nicméně v Marsu bylo normální odjakživa, prý proto, že je to přes svou velikost stále v jádru rodinná firma. „Aspekt rodiny je pro nás zásadní. Tento přístup má přes všechna sociální i PR pozitiva velké plus hlavně v byznysové rovině – chceme z našich lidí dostat to nejlepší, což se povede jen tehdy, pokud k tomu mají prostor,“ zdůrazňuje manažer, který za svou kariéru pracoval na Středním východě nebo v Africe.
Když se obratem vrátíme k tomu, zda pro mladé lidi nehledě na pohlaví není korporace zkrátka vidinou nekončící nudy a procesů, kde jsou jedinou motivací dobré peníze, Ayling se upřímně rozesměje. „Tento pohled je přežitý, podle mě to může být stejně zábavné jako pracovat pro mladý dynamický startup. Když u nás začnete v Praze, nikde není napsáno, že za rok nemůžete pracovat v Dubaji, Londýně nebo třeba v Kapském Městě. Navíc každý, kdo k nám nastoupí, musí vidět, že je zde pro něj možnost růstu. Kdybychom tohle ztratili, jsme na začátku konce.“
