Když věnujete ze svého 200 milionů korun na filantropii, jste nejspíš buď Petr Kellner, nebo Karel Komárek. I na nejbohatší Čechy je už taková částka hodně velká. Jenže Hanu Dvořákovou na seznamu miliardářů nenajdete – přesto patří k nejštědřejším dárcům v Česku.
„Udělali jsme si s manželem radost, ale když máte na účtu tolik peněz, velmi rychle pochopíte, že vám štěstí stejně nepřinesou. Chtěli jsme je proto utratit nějak bohulibě, takže to pro nás nebylo vůbec složité rozhodování,“ říká skromně drobná dáma.
Její jméno vám nejspíš nic neřekne, přitom její práce už několik let zachraňuje životy milionů lidí po celém světě a také pomáhá k lepší kariéře desítkám talentovaných českých vědců.
Pětašedesátiletá vědkyně patřila v letech 1986 až 1996 mezi tři nejbližší spolupracovníky profesora Antonína Holého, který je podepsaný pod největším úspěchem české vědy. Tedy objevem antivirotik, která dnes patří k nejpoužívanějším lékům proti AIDS a která dokážou v lidském těle zastavit šíření viru HIV. „Měla jsem štěstí, byla jsem ve správnou dobu na správném místě,“ usmívá se Dvořáková.
Díky podílu na příjmech z patentů Hana Dvořáková se svým manželem Dalimilem založila v roce 2013 Nadaci Experientia, která dosud rozdala na podporu mladých chemiků 16,5 milionu korun. Teď se však rozhodla šlápnout na plyn a do své nadace vložila dalších 200 milionů.
Rekordní suma by měla v příštích 20 letech umožnit 40 chemikům vycestovat na roční stáže na prestižní univerzity a také založit až 20 nezávislých výzkumných skupin na tuzemských pracovištích, což odpovídá přibližně třetině všech skupin, které se dnes v Česku chemií zabývají. Mladí vědci budou mít díky tomu jistotu, že budou schopni první tři roky financovat provoz své skupiny, což je pro kariéru vědce klíčové.
Mimochodem, tak velká suma z Experientie udělá jednu z deseti největších soukromých nadací v Česku a vůbec největší, která podporuje výhradně chemii. „Věda na tom není špatně, ale podpory není nikdy dost. Chtěli jsme navíc, aby se část peněz vrátila tam, odkud pochází,“ říká Dvořáková.
Díky objevům profesora Holého přiteklo do Ústavu organické chemie a biochemie, kde působil, od roku 1997 už přes 15 miliard korun čistého. Menší část z toho připadla vynálezcům, 90 procent z nich získal Holý a zbytek se rozděloval mezi trojici jeho spolupracovníků.
Přesnou sumu Dvořáková tají, ale mohlo jít celkem o nižší stovky milionů korun. Tedy dost na to, aby si s manželem dali nohy na stůl a začali si užívat život. Jenže místo toho oba dodnes pracují na pražské VŠCHT a vydělané peníze pro ně byly spíš přítěží.
„Když naší rodině začaly po roce 2000 přicházet na účet velké částky plynoucí z licenčních poplatků, došlo nám s manželem, že při našem stylu života a prioritách ani nejsme schopni takové částky smysluplně utratit. Daly nám svobodu, můžeme se věnovat svým koníčkům, jenže my toho jinak moc nepotřebujeme,“ krčí rameny Dvořáková.
Začali proto finančně pomáhat České filharmonii, Člověku v tísni, peníze posílali na vzdělávání dětí z vyloučených lokalit, ale pak jim došlo, že největší smysl budou mít tam, čemu rozumí nejvíc – v chemii. Nechali si proto poradit od Nadačního fondu Via Clarita, který se věnuje filantropickému poradenství, a celou nadaci Experientia zprofesionalizovali.
„Tím, že jsme do nadace vložili takovou sumu, chceme vyslat vědcům jasný signál, že jsme tady a že tady budeme určitě dalších 20 let,“ říká Dalimil Dvořák.
Podle Kateřiny Ronovské z fondu Via Clarita jde o neobvyklý počin, který zatím nemá v Česku moc obdoby. „Když někdo chce darovat peníze, většinou jde o nějaký podnět z vnějšku. Třeba když dojde k nějaké živelní katastrofě. Ale tohle je skutečná filantropie, manželé Dvořákovi mají cíl, vědí, čeho chtějí dosáhnout. Poslední dobou i v Česku přibývá podobných filantropů, kteří cítí zodpovědnost za svět, ve kterém žijí. A s tím, jak se život kolem nás zrychluje, zrychlují se i jejich úvahy, takže už neodkazují peníze v závěti, ale chtějí výsledek své pomoci vidět,“ dodává Ronovská.