Forbes a peníze k sobě neodmyslitelně patří. V rubrice Money Diaries se proto ptáme osobností, o nichž píšeme, jak se svými financemi hospodaří, za co (a jestli vůbec) utrácejí a jaký k nim mají vztah. Tuhle rundu, abychom zůstali v jeho oboru, obstará nejlepší český lihovarník Martin Žufánek.
Svoji výdělečnou kariéru jsem započal hned na základce. Tak trochu jsem přirozeně cítil, že se člověk musí živit sám a že mu zadarmo nikdo nic nedá. Až o spoustu let později mi mamka řekla, že tyhle geny mám z její strany.
Po vzoru Tam Tamu Rychlých šípů jsem od šesté třídy začal psát časopis, šestistránkový časopis s obrázky! Ale jakože opravdu psal, inkoustovou tužkou! Existovala jen jedna kopie od každého čísla, kterou jsem půjčoval spolužákům k přečtení za 50 haléřů. Když se dařilo, tak mi jedno číslo hodilo i 20 korun československých. Většinu z nich, možná úplně všechna, mám někde v archivu mezi foglarovkami a komiksy Káji Saudka. Až budu v důchodu a budu stále vyrábět alkoholy, o které bude zájem, tak je vydražím za bambilion. Takový první důchodový pilíř.
Hodnotu peněz jsem tedy poznal již velice brzy. A to díky rodičům.
Ti jsou strašně šetřiví a každý výdaj se musí dodnes logicky zdůvodnit.
Nikdy neutráceli za zbytečnosti a vždy se odkládalo na budoucnost. A díky této jejich škole nejsem nezaměstnaný, vydělávám peníze a ty vydělávají další peníze.
Investováním.
Část svého finančního portfolia jsem rozdělil do pěti investičních fondů. Ty zahrnují technologické firmy, energii, vodu a vodní hospodářství, potravinářské firmy atd. Zbylou část držím jako hotovostní rezervu. Z té financuji své koníčky a neřesti, hlavně alkohol, a především ten investiční.
Každý rok nakupuji lahve, o kterých tuším, že mají potenciál růstu. Jde hlavně o limitované edice velkých značek, ale také o historické lahve z aukcí a od dalších sběratelů. Právě alkohol dokáže mít lepší zhodnocení než jakákoli akcie. Jen letos jsem nakoupil a prodal lahve, které během necelého roku narostly o 40 procent své hodnoty. Dokázal jsem prodat své vlastní alkoholy, které se po třech letech dostaly na pětinásobek původní ceny.
Vše dělám pro sebe a rodinu, nechci být v důchodu závislý na státu a nechci, aby moje děti byly na pracovním úřadě. Ano, utrácím za neřesti typu každoročních mobilů, hodinek a cestování, ale nikdy to není víc než 15 procent ročního výdělku. Také se moc nepouštím do rizikových obchodů a extrémně volatilních investic, tedy kryptoměn. Ty jsou zároveň mým největším investičním pochybením v životě. Pamatuji start bitcoinu a jeho počáteční hodnotu pět centů. Až moc živě si pamatuji situaci, kdy jsem mohl koupit 1000 bitcoinů za 50 dolarů. Už za tu cenu mi to přišlo šílené. Když se pak jeden bitcoin dostal na 1000 dolarů, měl jsem to za známku blížícího se konce zdravého rozumu.
Většina mých utracených peněz padla za zážitky. Ty mi dávají mnohem větší smysl než fyzické věci. Rád cestuji, chodím do restaurací a barů. Je to součást mého sebevzdělávání. Poznávám nové chutě a vůně, získávám inspiraci a objevuji nové byliny a koření, které pak používám v našich destilátech. Jsem požitkář a nebojím se utrácet. Jen dalším utrácením se totiž daří celé ekonomice.
Zaznamenala Zuzana Krajíčková.
