Majitel sklářské společnosti Lasvit Leon Jakimič s rodinou dlouhodobě žije v Hongkongu a jeho byznys je rozkročený od Asie přes Evropu do celého světa. Proto nás zajímalo, jaká je aktuální koronavirová situace v Asii z jeho pohledu i jak to vidí s virovou nákazou do budoucna.
Z mého pohledu není takový problém samotný koronavirus, který osobně považuju za trochu silnější formu chřipky, jako spíš panika, která kolem něho panuje. Bohužel lidský mozek je takhle naprogramovaný a celé situaci často neprospívají ani média, která informace zkreslují nebo vytrhávají z kontextu, až to pak vypadá, že v Asii panuje hotová zombie apokalypsa. Jenže to rozhodně není pravda – jen na obyčejnou chřipku zde za stejnou dobu zemřelo několikanásobně víc lidí. To ale média ani lidi nezajímá.
V Číně a v Asii obecně (s výjimkou Koreje) spíš začíná panovat mírný optimismus díky tomu, že se počet nakažených přestal zvyšovat. Virus nemá moc rád teplo a tipuju, že nejpozději od května, kdy přijdou vedra, se všechno zase vrátí k normálu. Když už, pak mám v tuhle chvíli větší strach o Evropu, jednak kvůli počasí, a pak i proto, že je tam složitější v případě potřeby lidi od sebe izolovat. Na druhou stranu má Evropa vyšší hygienické standardy a zalidněnost je nižší, což je plus.
Já osobně jsem v Hongkongu, kde s rodinou žijeme, v klidu. S dětmi chodíme hrát tenis, na výlety do přírody… Rozdíl oproti normálu je pro nás jen v tom, že se děti už třetí týden učí online z domova.
Všichni v Hongkongu nosí roušky, jsem jeden z mála, kdo si je nebere. Nevidím v tom žádný smysl. Virus se totiž přenáší mnohem spíš dotekem než tím, že na vás někdo dýchne, takže když si ji jako zdravý jedinec vezmete, je spíš větší pravděpodobnost, že se nakazíte, protože si mnohem častěji budete sahat na obličej při neustálém upravování roušky. Navíc standardní rouška chrání lidi kolem vás, pokud jste vy nakažení, ale jako zdravé vás před viry neochrání vůbec.
Co se byznysu Lasvitu v Asii týče, v tuhle chvíli můžeme být rádi, že nemáme vlastní retailové obchody. Ty jsou teď v Asii lidově řečeno opravdu v háji. Shopping mally zejí prázdnotou, obrat obchodů s módou, designem, čímkoli zbytným klesl o 90 procent, prodávají se snad jen potraviny. Hotely v Hongkongu jsou vytížené asi z pěti procent celkové kapacity, Čína je na tom obdobně.
Našeho vlastního byznysu se zatím nákaza výrazně nedotkla, pokud nepočítám několik zrušených objednávek právě od našich retailových partnerů v Asii, zejména v Hongkongu a v Číně. Mnohem větší část našeho podnikání ovšem tvoří B2B, prodej developerům a zakázková výroba a tam zatím žádné projekty zrušeny ani zásadně posunuty nebyly.
Pokud jde o výrobu, veškeré naše sklo vzniká v Česku a stejně tak 80 procent naší kovovýroby, takže tam jsme žádné potíže nezaznamenali. Zbylých 20 procent máme v Šanghaji, ale tam už se továrna po krátké přestávce znovu rozeběhla a kromě několika zaměstnanců, kteří jsou v karanténě kvůli předchozím cestám, normálně funguje. Jediné problémy máme s dodavateli LED žárovek v Číně, ale i tyhle fabriky se v nejbližší době rozeběhnou.
Budoucnost samozřejmě bude záležet na tom, jak rychle se celá situace začne uklidňovat. Pokud by krize měla trvat několik dalších měsíců, ke zpomalení by pravděpodobně došlo. To by nás ovlivnilo hlavně pro další rok, protože řadu projektů už máme zadanou ve výrobě. A pokud se problémy v Itálii a Evropě prohloubí, bude to samozřejmě znamenat přerušení schůzek s designéry a architekty, kterých jen v samotném Miláně a Evropě sídlí celá řada. To by se promítlo za rok, za dva.
Opravdové obavy mám pouze v případě, že se ze severní Itálie koronavirus a s ním spojená panika rozšíří po celé Evropě a Spojených státech a Čína s Hongkongem následně zavedou zákaz vstupu Evropanů a Američanů. A kdyby se nepovedlo objevit žádný lék a lidé by zároveň nevzali koronavirus prostě jako každou další nemoc, kterých je na světě spousta, jen by pokračovala panika, pak už by se z něj stal problém snad opravdu pro každého. Jsem ale optimista a věřím, že takový katastrofický scénář nenastane.
Zaznamenala Zuzana Krajíčková.
