Oba se věnují designu. Oba navrhují interiéry. Ona se navíc pohybuje ve světě filmu a podílela se třeba na seriálu Emily in Paris. On zase zakotvil ve světě skla. Portugalská designérka Paula Alexandra Pereira de Sousa, která založila společnosti Munna a Ginger & Jagger, a Maximilian Eicke, designový ředitel české sklářské společnosti Klimchi, se potkali na letošním DesignBloku u příležitosti akce Forbes Life: The Club 2026.
V prostorách Šlechtovy restaurace v pražské Stromovce přišla řeč i na AI a důvod, proč řemeslo nahradit nemůže.
Paula pochází z portugalského Porta. Vystudovala interiérový design a design nábytku a v roce 2008 založila společnost s jasnou vizí vytvořit identitu portugalského designu na celosvětové úrovni a uctít tamní tradice. Dnes má ve svém portfoliu dvě ikonické značky – Munnu a Jagger.
„Munna je velmi filmová, smyslná, bohémská. Velmi dobře se hodí do televizních seriálů, do filmových scén. Spolupracovali jsme na seriálu Emily in Paris, na filmu Kingsman s Julianne Moore či na seriálu Fleabag. Pomáháme většinou štábu a výtvarníkům s výpravou, scénografií i kostýmy,“ popsala designérka.
Sedmnáct let se v oboru interiérového designu úspěšně projevuje i Maximilan Eicke. Nově mu jeho zkušenosti vynesly pozici designového ředitele Klimchi. Je na ní jen krátce, už ale pár měsíců předtím vyvíjel s jejím zakladatelem Lukášem Klimčákem produkt, který teď uvedli na trh.
„Potkali jsme se v New Yorku a padli jsme si do oka. Lukášovy podnikatelské schopnosti na mě udělaly velký dojem. O měsíc později jsem navštívil jeho dílnu v Česku. Zpočátku byl mezi námi čistě obchodní vztah, kdy pro mě vytvářel nějaké návrhy,“ přiblížil Maximilian.
Společně jim ale zanedlouho došlo, že než mít dvě společnosti, vytvoří raději pozici designového ředitele, kde se snoubí Maxovy tvůrčí schopnosti a Lukášova obchodní prozíravost. Na trh pak nedávno uvedli kolekci Ghost, založenou na klasickém broušeném křišťálu, který Maximilian už dlouho obdivuje, a lomu světla.
„Použili jsme pro naše výrobky spíše průmyslový postup, díky tomu jsou cenově dostupnější, přitom vypadají luxusně a jsou vhodné pro každodenní použití,“ prohlásil designový ředitel.
Foto Roman Rudakov
Ač se oba – Paula i Maximilian – spoléhají na svůj talent a umění vytvořit krásné věci, i oni se ve své profesi setkávají s vlivem umělé inteligence. Pro Paulu, která vyučuje také na univerzitě, je to zásadní téma.
„Umělá inteligence není problém, ale neměli bychom ji používat k tvorbě. Pro ni musíme používat svoji mysl, filozofii a svoje oči. AI může být jen naším asistentem pro to, abychom udělali práci, kterou chceme udělat,“ vysvětlila Paula.
Například ji využít, aby analyzovala vizi umělce, poskytla přehled o trendech v materiálech nebo na jednotlivých trzích.
„U nás na univerzitě dělají studenti různé koláže. Vše mají trojrozměrné. Musí hodně kreslit. Vždycky říkáme, že musí myslet rukou. Neříkám, že AI není důležitá, je však třeba ji integrovat, a to takovým způsobem, který nás nevytlačí z kreativity. Aby se pak díky ní každý nepasoval do role designéra, nebo třeba lékaře. Na rozdíl od nich AI nemá duši,“ doplnila Paula.
Souhlasí s ní i Maximilian. Vzpomíná, že jako student se ve škole zaměřené na konstrukční kreslení první dva roky počítačům vyhýbali a vše se učili kreslit ručně.
„To byla neuvěřitelná zkušenost, protože člověk opravdu musel dělat všechno sám a vše si představit bez jakýchkoli dalších nástrojů. Po vysoké škole jsem ještě absolvoval učňovskou přípravu v oboru kovovýroby a pracoval v továrně, protože mě vždycky bavilo vytvářet větší řemeslné výtvory vlastníma rukama. Pak jsem procestoval svět a našel dílnu řemeslníka, který za mě dělal všechnu tu práci, kterou jsem si sám vymyslel, protože moje dovednosti se omezovaly už jen na design,“ popsal.
I z toho důvodu byl ve své vlastní praxi tvrdým odpůrcem AI, to se však zhruba před půl rokem změnilo. Jeho kamarád, s nímž nedávno spolupracoval na zakázce pro Nike, ho naučil, jak AI využít ve svůj prospěch k urychlení procesu prezentací, oslovování dalších zákazníků pomocí mailů, zkrátka udělat rutinní práci a uvolnit mysl pro kreativitu.
Právě talent a řemeslo je to, na co oba kladou ve svých profesích velký důraz. Maximilian přiznal, že to, co jej obecně přitáhlo do České republiky, bylo, že tradice a řemeslné umění jsou zde srovnatelné, ba dokonce převyšují ty na Západě. „Je zde úžasná historie zakořeněná v kvalitě. Dobrý design závisí hlavně na řemeslné zručnosti,“ zmínil Maximilian.
Je to podstatné i pro Paulu, která si zakládá na výrobě, jež probíhá přímo v Portugalsku. Pocházejí odtud třeba některé produkty pro Hermès nebo Lush. Spolupráce mezi designérem a řemeslníkem je pro ni důležitá hlavně v tom, že mohou vzniknout i bláznivé nápady, které si designér vymyslí a řemeslník je splní. „Vidíte jejich oči, vždycky jim září, když něco takového tvoří,“ zmiňuje Paula.
Oba se shodují v tom, že ač AI zasahuje do životů možná víc, než bychom chtěli, vkus zásadně nemění. Podle Maximiliana jen může za větší přístup k informacím, podle nichž si lidé vybírají.
„Vyrostl jsem v rodině uměleckých řemeslníků. Můj otec se zabýval uměním a starožitnostmi. Asi třicet let jsme provozovali galerii. Když se poprvé objevila online tržiště, mysleli jsme si, že to náš byznys úplně zničí. Museli jsme se prostě přeorientovat. Pak přišel Pinterest a Instagram. Zase jsme si mysleli, že nás to zničí, a zase jsme se trhu museli přizpůsobit,“ upozornil.
Přesto by si lidé měli zachovat svůj vlastní styl a nenechat se příliš unášet trendy a kopírováním ostatních. Přesně o tom je totiž luxus – znamená autentičnost. „Pokud chcete být luxusní, nesledujete trendy. Máte svou vlastní identitu. Musíte hledat věci, které se vám opravdu líbí. Cítit, že jste sami sebou,“ radila Paula.
Občas je to ale složité, protože luxus se často definuje buď podle toho, kolik daný výrobek stojí, nebo podle subjektivního vnímání. Pro některé tak mohou být luxusem pantofle od Hermès, pro dalšího pláž za svitu měsíce, na níž jsou úplně sami, bez lidí.
„Když vytvářím značku, nikdy si neříkám, že chci, aby moje značka byla luxusní. To nedělám. Prostě pracuju na kvalitě. Musíte být posedlí kvalitou a dobrými službami a milovat lidi. Pak si spotřebitelé řeknou: To je luxus. Lidé nás vyhledávají, protože mají pocit, že mají luxusní produkty. A co je luxus? Jsou to kvalitní produkty, které vyvolávají emoce, produkty, které jsou jedinečné. Krása je luxus a vždy záleží na zpracování a na emocích, které ve vás konkrétní výrobek vyvolává,“ uzavřela Paula.
