Knížky se prodávají, covid necovid. Dokonce by se mohly číst ještě o něco víc, protože je na ně v lockdownu více času. Lidé ale šetří. A když škrtají ve svých rozpočtech, jdou první na řadu zbytné věci a mezi ně knihy bohužel často patří.
Vydavatelský dům Albatros Media zareagoval na nové podmínky trhu velmi rychle. Fiskální období od poloviny roku 2019 do půlky roku 2020, kam spadá první vlna pandemie, skončil s tržbami vyššími než 1,1 miliardy korun, což bylo o pět procent víc než v předešlém období. Zisk navýšil dokonce o 60 procent na bezmála 18 milionů korun.
V aktuálním fiskálním roce, do kterého se promítla druhá koronavirová vlna, nicméně zatím tržby o tři procenta klesly. Generální ředitel společnosti Václav Kadlec přesto hodnotí covidových 12 měsíců jako úspěšných. Vydavatelský dům posílil e-shop, koupil knižní divizi zkrachovalé Mladé fronty a dokázal se nákaze účinně postavit. Za celou dobu zaznamenal jediný případ přenosu nemoci mezi zaměstnanci.
„Byl to boj, ale zvládli jsme ho. Rychle jsme šlápli na brzdu a o 30 procent snížili počet nově vydávaných titulů,“ říká. To se zdá na první pohled dost, ale číslo je podle něj tak vysoké, protože rok předtím byla firma v počtu vydaných novinek na maximu. Místo více než 1500 tak vyšlo ze zdejších tiskáren loni jen přes 1100 nových knižních titulů.
Jak se dařilo prodejům vašich knih?
Když porovnám prodeje v kamenných obchodech a e-shopech s rokem 2019, čísla jsou zhruba stejná. Pokles jsme ale pocítili v exportu. Hodně jsme do zahraničních prodejů investovali, abychom mohli nabízet licence nebo se formou koedice podílet na vydávání knih pro zahraniční trh. Jenže příchod pandemie světový obchod zásadně zpomalil, zrušily se veletrhy a odpadla možnost jezdit nabídku prezentovat.
Snížila se i poptávka po B2B zakázkách, to jsou například firemní dárky, které nechá společnost vyrobit pro zaměstnance nebo obchodní partnery. Obojí jsou ale jen doplňkové kanály naší činnosti, na hlavním trhu jsme si vedli překvapivě dobře.
Od knihkupců zní, že e-shopy nestačily dorovnávat propad způsobený zavřenými kamennými prodejnami. Přitom prodej knih po síti je stále oblíbenější. Jak to tedy je?
Nákupy přicházely ve vlnách. Drtivou většinu období, kdy byly zavřené kamenné prodejny, opravdu e-shopy nebyly schopné jejich obrat nahradit. Sice prodeje po síti v absolutních číslech rostly, ale v součtu s kamennými obchody celkové tržby klesly.
Jak vypadala tradičně nejsilnější předvánoční sezona?
Měli jsme dva scénáře. V rámci prvního, horšího, jsme očekávali malý zájem o knihy. Vycházel z toho, že lidi mají obavy, nechtějí utrácet a v prvním plánu vyškrtnou nákupy toho, co nutně nepotřebují, tedy i knih. Druhý scénář, ten optimistický, zněl asi takhle: protože nemůžou kupovat pod stromeček typické dárky jako lístky na koncerty, do divadel či zájezdy nebo wellness, stane se knížka základním dárkem.
A jak to dopadlo?
Myslím, že převládl optimistický scénář. Vánoce byly mimořádně silné. Na pár týdnů se otevřela kamenná knihkupectví, ale už v říjnu a listopadu se skvěle prodávalo v e-shopech a v předvánočním období skutečně dokázaly pokrýt ztráty kamenných obchodů. Na straně nakladatelů se tak v součtu celého roku žádná tragédie nekonala, všichni zredukovali ediční plány a soustředili se na pár nejlepších titulů. U knihkupců záleželo na síle e-shopu. Kdo ho neměl nebo byl v horším stavu, dopadl špatně.
Jak jste přizpůsobili pandemii ediční plán vy?
Některé tituly jsme odložili a počítáme, že je vydáme během následujících měsíců.
Co chtějí lidé ve složité době číst?
Oddychovou četbu, prózu, romány, ale i krimi a thrillery, dobře se prodávají knížky na téma osobního rozvoje, jak být zdravý, přežít obtížné situace.
Na které tituly jste vsadili a sázka vyšla?
Skvěle se prodávala kniha Jana Vojáčka Umění být zdravý, která vyšla ještě před pandemií, nebyl v tom žádný geniální ďábelský plán, prostě se to tak spojilo. Do doby a toho, co chtějí lidé číst, se trefila i autorka detektivek Michaela Klevisová nebo pokračování Saturnina od Miroslava Macka. Úspěch zaznamenal i humoristický titul Sladká pomsta Jonase Jonassona a kniha Haliny Pawlowské Zážitky z karantény.
V jakém stavu je váš e-shop?
E-commerce je věc, na kterou do budoucna sázíme nejvíc. Měli jsme už dřív některé projekty rozjeté a ty se příchodem pandemie ještě urychlily. Zintenzivnili jsme propagaci a vývoj našich e-shopů. Přesměrovali jsme sem všechny marketingové rozpočty a dosáhli meziročního nárůstu o více než sto procent v porovnání s předešlým obdobím. Rozšířili jsme sortiment e-shopu palmknihy.cz, kde jsme dříve nabízeli jen e-knihy. Dnes už tu koupíte i audioknihy a tištěný sortiment. Tržby na e-shopech se dostaly skokově o úroveň výš.
Bude to tak pokračovat dál?
Očekáváme, že o něco klesnou, ale ne už na hodnoty před pandemií. Celkově jsme najeli na krizové řízení. I když se uzavře určitý zdroj příjmů, nelze se krizí proškrtat, nepovažuji takový postup za správný.
Ale nějaké škrty byly. Kde jste šetřili?
Zredukovali jsme běžné provozní věci, neinvestovali jsme do obnovy vozového parku nebo IT vybavení a zkrátili ediční plán. Naopak jsme se snažili nezasahovat do strategických věcí, o kterých předpokládáme, že nás budou do budoucna živit. Kromě zmíněné e-commerce jsme zvýšili investice do digitalizace nebo datové analýzy. A až na velmi drobné výjimky, které měly jiné důvody, jsme vůbec nepropouštěli.
Naše týmy mají předpřipravených mnoho věcí, a jakmile se otevře trh, budeme schopni je na něj hned dostat. Taky jsme dokázali zachovat zaměstnancům prémie i bonusy. Covid není jejich vina, takže po celou dobu pandemie, i v měsících, kdy neplníme plány tržeb, dostávají všichni plné pohyblivé složky mzdy.
Jak se covid odrazil v samotném chodu firmy?
Ochrana zaměstnanců byla prioritou dávno před celoplošnými nařízeními vlády. První home office jsme zaváděli ještě před tím, než stát centrálně uzavřel ekonomiku. Na vzdálené fungování jsme přepnuli během pár dní. I dnes doporučujeme lidem, aby do kanceláří nechodili, pokud to není nutné. Když už musí, je třeba, aby se zaregistrovali v časovém slotu, a hlídáme, aby jich tu nebylo najednou hodně. Rozdáváme vitaminové balíčky, roušky, respirátory.
Dá se říct, jak tenhle nový režim zhoršil vaši situaci?
Efektivita firmy nijak neutrpěla, máme výsledky, jaké jsme si přáli, a spíše se nám zdá, že zaměstnanci vloženou důvěru splácejí mimořádnými výkony. Za celou pandemii bylo ze tří stovek zaměstnanců jen 20 pozitivních a pouze v jednom případě došlo k přenosu nákazy v práci. Zbylých 19 jen nahlásilo nemoc, ale v kanceláři předtím nebyli, proto nikoho nenakazili. Před Vánoci bylo klíčové, aby do karantény nespadl sklad a logistika. Zvládli jsme to.
Loni jste usilovali o koupi knižní divize zkrachovalé Mladé fronty a po dlouhých jednáních jste ji nakonec získali. Byla motivem ke koupi hlavně nízká cena?
Za Mladou frontu jsme nakonec zaplatili 14 milionů korun. Na začátku, když jsme poprvé projevili zájem, jsme byli přesvědčení, že je to skvělé nakladatelství s renomovanou značkou, dobrým autorským týmem a zaměstnanci, kterým na něm záleží. Postupem doby se naše motivace mírnila.
Proč?
Zaměstnanci odcházeli, nedostali za čtyři měsíce zaplaceno, i když z loajality někteří ještě dlouho setrvávali i za takových podmínek. Kolik autorů nakonec zůstane, teprve zjišťujeme, řada jich vypověděla smlouvy. Ale snažíme se s nimi – musím říct docela úspěšně – jednat. Pořád si myslíme, že mělo smysl zachovat značku, která má na trhu dlouhou tradici. A samozřejmě věříme, že se zhodnotí i naše finanční investice.
Byl to složitý proces. Firma se dostala do konkurzu, v dražbě našla kupce a v den, kdy si měl společnost přebírat, soud transakci zrušil a vše vrátil na začátek…
Sledovali jsme všechno lehce šokovaně. Byly to takové vlny. Projevili jsme zájem, s někým jsme jednali, to nedopadlo nebo se nám nikdo neozval či jsme se nakonec nedohodli. Pro podjatost byl odvolaný soudce. Vše se komplikovalo. Naše nabídka vždy směřovala k určitému stavu, ve kterém se firma nacházela. Její hodnota ale postupně klesala, a proto jsme nabídky vždy časově limitovali.
Konečná fáze jednání, od prosince do začátku března, byla už takovým posledním, vyčerpávajícím spurtem, my i insolvenční správkyně jsme jí obětovali mimo jiné Vánoce, ale odměnou nakonec byl uskutečněný obchod.
V nabídce knihkupectví je dnes tolik knih, že se v nich zákazník ztrácí. Jen vám patří 21 nakladatelství. Je vůbec šance najít a poznat kvalitní literaturu?
Nabídka je velmi široká a převládají komerční tituly. Logicky, i vydavatelé potřebují z něčeho žít. Ale jsme hluboce přesvědčení, že kdo má zájem, hodnotnou literaturu si najde. Máme několik mechanismů, jak tyto knihy uvádět na trh. Například skrze nakladatelství Vyšehrad, kde mimo jiné v poslední době vyšly rozhovory s Janem Sokolem Odvaha ke svobodě a kde připravujeme dalajlámovu knihu.
Každá naše redakce má navíc možnost vynést jednou za čas takzvanou divokou kartu, tedy vydat titul, kterému věří, ale jeho vydání nevychází ekonomicky příznivě. Na pulty se tak dostala třeba antologie dětské poezie 20. století Nebe peklo ráj nebo Příběhy dvanácti měsíců o lidových zvycích a pranostikách. Komerčně by neměly šanci vyjít, prodávají se ve stovkách kusů, ale na trh patří.
Co dnes v Česku znamená, když je kniha bestseller?
Cokoli, čeho se prodá 10 tisíc a víc kusů. Pokud najde kupce pět až šest tisíc výtisků, je to výrazně nadprůměrně prodejná knížka. Průměrné prodeje se dnes pohybují i pod dva tisíce kusů.
Objevily se v poslední době na knižním trhu nějaké výrazné trendy, jako byly před několika lety třeba knihy o životním stylu hygge nebo lykke?
Nic převratného. Jsou to trendy, které prostupují populací, jako je minimalismus, duševní hygiena, rovnováha mezi prací a soukromím. Není to rozhodně tak, že by světem běžela vlna a k nám dorazila s odstupem několika let. Svět je propojený, a cokoli vystřelí nahoru, prodává se globálně.
Dřív bylo možné pozorovat trendy na veletrzích, dnes už to neplatí. Velkou renesanci ale zažívá dětská literatura. Už několik let v řadě výrazně roste třeba ve Spojených státech nebo Velké Británii a během pandemie její obliba ještě zesílila. Konečně lidi zase začínají chápat, jak je čtení důležité pro dětský vývoj.
Jaký je váš plán pro příští období?
Máme naplánovaný nájezd zpátky na minulé hodnoty, ovšem ne na ty původní před covidem. My jsme totiž do pandemického roku vstoupili docela dobře připravení a s rezervami. Ne proto, že bychom tušili, co přijde, ale očekávali jsme už rok předem, že konjunktura nebude trvat věčně. Říkali jsme si, všechno jde nahoru, lidi utrácí, nebojí se, ale tohle jednou, a dokonce za docela krátký čas přestane.
Proto jsme plánovali pokles produkce a větší efektivitu fungování už pár měsíců před covidem. Dává vám to jistý komfort – víte, že i když se zastaví cash flow, několik měsíců vydržíte. Nějakou dobu ještě s covidem budeme žít, ale věřím, že jsme v cílové rovince, a k tomu směřuje náš scénář.
Takže jste optimista?
Od přírody. Věřím, že cesta existuje, a i když ji zrovna nevidím, nepochybuji, že tam je. To se snažíme říkat i našim zaměstnancům: Když si budete vizualizovat to lepší, potká vás lepší. Situace je samozřejmě hrozná, mnoha zaměstnanců se nákaza dotkla v rodinách a někdy i fatálně, ale z hlediska fungování firmy jsme cestu našli a díky ní neutrpěli velké šrámy.
