Zpravodajské služby po celém světě stále spoléhají na osvědčenou metodu „volavek“. Jejich poslední obětí se pravděpodobně stal i muž v čele Nvidie Jensen Huang. Jak snadno dokáže romantický zájem zlomit i ty nejmocnější muže a ženy planety?
Podobně pikantní story hýbala světem asi naposledy v lednu 1998, kdy naplno praskla aféra mezi Billem Clintonem a mladou stážistkou Monicou Lewinskou. Tehdejší prezident USA se následně kvůli křivé výpovědi pod přísahou stal jednou ze tří amerických hlav státu, které byly ústavně obžalované. Co se však stane s Jensenem Huangem, nejmocnějším mužem v nejhodnotnější firmě světa, to se teprve uvidí.
Šéf Nvidie měl mít podle deníku The New York Times poměr s čínskou špiónkou, což kromě tajných služeb přirozeně zajímá i správní radu amerického výrobce čipů. O možná nejprestižnější manažerský post na planetě tak může Huang brzy přijít. A rozhodně by nebyl prvním mocným člověkem, kolem kterého se bez jeho vědomí ovinula chapadla za romancí skryté špionáže.
Praxe využívání takzvaných „volavek“ představuje osvědčenou zpravodajskou strategii. Je ve své podstatě prostá, čistě účelová a v jejím čele stojí zranitelný člověk. Tento postup spoléhá na nasazení atraktivních operativců, kteří prostřednictvím promyšleného lichocení a tělesných svodů lákají z vytipovaných obětí vojenská a technologická tajemství, případně si tímto způsobem budují politický vliv.
Americké bezpečnostní složky už dlouhá léta bijí na poplach právě z tohoto důvodu. Důrazně varují před tím, že zahraniční rozvědky – s výraznou dominancí Ruska a Číny – cíleně infiltrují americké akademické instituce, analytická centra a velké korporace. Agenti přitom volí velmi nenápadné krytí, kdy se na území Spojených států vydávají za řadové studenty, vědecké pracovníky či běžné zaměstnance.
Jejich úkol po úspěšném proniknutí za brány organizace je zřejmý: verbovat spolupracovníky z řad personálu, manipulovat s interní firemní strategií, vynášet přísně střežená data a v neposlední řadě otevírat pomyslná zadní vrátka pro kybernetické útoky. Zobchodování sexu zůstává i v dnešní digitalizované době jedním z nejefektivnějších způsobů, jak dosáhnout svého.
Špionka z Tinderu
John Rogers si užíval čerstvého, leč mrazivého vzduchu, zatímco před ním poskakovala na vodítku kokršpanělka jeho rodiny Prada. Byl únor 2025 a Rogers, bývalý vysoce postavený muž americké centrální banky Fed, měl už za pár dní odcestovat se svou ženou a dcerou do Číny.
Neodcestoval. Toho chladného rána jej totiž přímo na ulici zadrželi agenti FBI s velmi vážným obviněním: spiknutí za účelem spáchání hospodářské špionáže.
Celá story se četla jako špionážní thriller z červené knihovny. „Došlo na sex. Byly v tom peníze, manipulace, tajná setkání s pochybnými osobami v Číně, falešné identity, lži a klamání,“ popsal u soudu žalobce Nicholas Hunter.
Rogers se už v roce 2013 na konferenci v Šanghaji seznámil s mužem vystupujícím pod jménem Hummin Lee (podle FBI šlo o čínského agenta Ťin Čchuana). Čínská strana přesně odhadla ekonomovu slabinu: byl osamělý a jeho dospělé děti už žily vlastní život. Když začal hledat partnerku na seznamce AsianDating.com a poznal tam o čtyřiadvacet let mladší Šanghajanku Yu Yu, agent Lee se mu okamžitě nabídl jako nepostradatelný pomocník.
Rogers a Yu Yu se dokonce vzali a Lee se dokonale vetřel do Rogersova soukromí – pomáhal organizovat jejich svatbu a pár dokonce osobně vezl do porodnice.
Nakonec Lee začal z Rogerse mámit všemožné utajované informace a ten mu dokonce některé materiály Fedu sám poskytl. Po roce, když se mu manželství s Yu Yu rozpadlo, se Rogers ještě k online randění vrátil a navzdory vyzdvihovanému analytickému uvažování posílal cizím lidem své nahé fotky. Z pracovního telefonu. A přímo z centrály Fedu. Právě kvůli fotkám začalo vydírání, které odstartovalo zmíněné vyšetřování ze strany FBI.
Rogerse nakonec soudy nejvážnějších obvinění zprostily, přesto se ale za mříže federálního vězení podíval na 38 měsíců za lživou výpověď.
Romeo 007
Pokud jste si ovšem mysleli, že tajné informace získávají výhradně kurtizány, východoněmecká Stasi vás ochotně vyvede z omylu. Program jejího někdejšího legendárního šéfa Markuse Wolfa totiž postavil do hlavní role muže.
Východní Německo se rozhodlo pod Wolfovou taktovkou vybírat pohledné muže, kterým se přezdívalo Romeo, a vysílat je do zemí západní Evropy, aby se pokusili navázat vztah s osamělými a často přehlíženými ženami: sekretářkami, úřednicemi, tlumočnicemi a analytičkami, které pracovaly s citlivými materiály.
„Myšlenka na špiony typu Romeo vznikla z praktických důvodů. Tyto špioni představovali nákladově efektivní způsob, jak získat tajné informace. Wolf byl přesvědčen, že jedna žena s odpovídajícím přístupem a motivací může poskytnout více zpravodajských informací než deset mužských diplomatů,“ píše na svých stránkách samotná CIA.
Řadu špionážních milenců nakonec odhalila drobnost: armádně, krátce střižené vlasy. To bylo pro mladé muže na Západě v té době značně netypické, a tak se na podezřelého Romea často přichytila kontrarozvědka a sebrala ho při první chybě, kterou v poli udělal.
Nejznámější případy zahrnují „ulovení“ sekretářky ze západoněmeckého kancléřského úřadu, překladatelky na americké ambasádě či na centrále NATO, sekretářky z ministerstva zahraniční či nejvýše postavené ženy zahraniční rozvědky v západním Německu.
