Ve středu britská vláda převzala kontrolu nad společností British Steel. Tím sice odvrátila bezprostřední kolaps, ale samotnou krizi ocelářství nevyřešila. Kabinet premiéra Keira Starmera přistoupil k radikálnímu kroku poté, co v patové situaci definitivně zkrachovala jednání s dosavadním čínským majitelem, skupinou Jingye.
Jádrem sporu byl plán na nahrazení zastaralých provozů dvěma nízkoemisními elektrickými pecemi za zhruba jednu miliardu liber. Neschopnost dohody o financování hrozila okamžitým vyhasnutím stávajících pecí, což by paralyzovalo celý domácí průmysl.
Čínská skupina Jingye, která firmu koupila v roce 2020, tvrdí, že do ní investovala přes 1,2 miliardy liber, a vyčíslila své denní provozní ztráty na 700 tisíc liber. Britský národní kontrolní úřad v březnu po důkladném auditu zjistil, že je částka až dvojnásobná. I tak se Británie rozhodla pro znárodnění: argumentuje přitom i ochranou kritické infrastruktury.
„Rozhodnutí zajišťuje budoucnost výroby oceli ve Velké Británii, chrání kvalifikovaná pracovní místa a zachovává klíčovou národní kapacitu,“ vysvětluje premiér Keir Starmer. Díky tomuto kroku si práci udrží zhruba 2700 pracovníků a bude podpořen region Severní Lincolnshire, kde je ocelářství absolutně vitální pro většinu okolních podniků.
„Pokud tento průmysl zanikne, ztratíme v naší zemi schopnost primární výroby oceli a staneme se zcela závislými na globálních dodávkách,“ říká státní tajemník pro obchod Peter Kyle pro BBC. Opoziční kritika od stínového ministra Andrewa Griffitha, který ostře kritizuje tento krok. „Státní vlastnictví nijak nezlevní výrobu ani astronomické ceny energií.“
Skupina Jingye oznámila, že zahájila svůj proces k získání odškodnění. Britská vláda však uvedla, že by kompenzace mohla být částečně omezena nebo úplně zamítnuta. Vládě totiž nahrává fakt, že zástupci britského průmyslu obvinili čínského majitele ze záměrné sabotáže infrastruktury, což může napřímo ovlivnit rozuzlení celého procesu.
Převzetím British Steel si vláda nekoupila vyřešení krize, ale pouze čas navíc. Jak totiž upozorňuje opozice, změna na postu majitele nijak nesnižuje likvidační ceny energií, které britské ocelářství dlouhodobě dusí. V konečném důsledku padá vše přímo na bedra britských daňových poplatníků.
