skip to main content

Buď padnou, nebo doběhnou. Čokoládovna překonává těžké časy a otevírá další obchod

Kolem prodejny v pražském Slovanském domě bez zastavení neprojdete. Už jen ze zvědavosti ji nelze minout. Na podsvícených poličkách vystavené čokolády, v mističkách pak pralinky na ochutnání. Třeba mandle nebo kávová zrna máčená v čokoládě, pro ty odvážnější v ní obalené i kuličky pepře.

Pražská čokoláda otevřela pod značkou Steiner & Kovarik další obchod, aby byla ještě blíž svým zákazníkům. A to v době, kdy se pomalu sbírá ze dna. Nabídku mít prodejnu právě tady přijali její zakladatelé hlavně proto, že budou v dobré společnosti dalších podniků, které zaručí „přísun“ platících hostů.

„Je tu restaurace Kogo nebo vinný obchod Advivum, květinářství, které dodává pro Cartier, pro nějž také děláme firemní zakázky. Takže se to všechno tak hezky doplňuje. Všichni máme podobnou klientelu a obsluhujeme stejné lidi,“ podotýká spolumajitel firmy Petr Kovařík.

Do nové prodejny investovali spolu s partnerkou Silvií Steinerovou kolem půl milionu korun. Na rozdíl od dalších šesti obchodů, z nichž některé jsou v centru Prahy, kde jdou měsíční náklady do statisíců, tady je nájemné přece jen o trochu nižší.

Expanze přitom přichází v postcovidovém čase, kdy podnikání partnerů prochází tvrdou zkouškou a obrat spadl během roku 2020 o pětaosmdesát procent, z osmdesáti milionů korun na pouhých dvanáct.

„A i těch dvanáct bylo jen díky tomu, že nás zachránily zakázky pro firmy na konci roku,“ podotýká Petr Kovařík. Pandemie covidu a s ním spojená opatření uzavřely prodejny a vyhnaly z Prahy turisty. A sázka na online prodej nevyšla. Ten se příliš nedaří. „Možná je to i moje chyba, dlouho jsem nechtěl naši čokoládu propagovat třeba na sociálních sítích, ale i tohle médium má velkou sílu,“ říká.

Firma, která ještě před dvěma lety zaměstnávala padesát lidí, musela začít propouštět. Majitelé se rozloučili s pětatřiceti zaměstnanci. Aby jim mohli vyplatit odstupné a nehodili je bez záchranného kruhu přes palubu, vzali si třímilionovou půjčku.

„Splatili jsme osm set tisíc za ingredience na výrobu čokolády, dva miliony vyplatili na odstupném a zbylo nás ve firmě patnáct. Každý jsme měl tak deset tisíc měsíčně a takhle jsme živořili celý rok,“ doplňuje Kovařík.

V loňském roce už šel obrat zase vzhůru, na necelých třicet milionů korun, a letos ho spolumajitel očekává kolem padesáti milionů. Jediné, v čem spatřuje výhodu i nevýhodu, byla koupě bývalého dealerství motorek u Zličína, do které ještě před covidem nainvestovali osm milionů korun a přebudovali na čokoládovou výrobu.

Naneštěstí ale za čtyři měsíce přišel covid a jim zbylo na skladě zboží za dvacet milionů korun. „Něco málo jsme prodali za výrobní ceny, většinu rozdali do nemocnic. Jediné, co nás těší, je fakt, že cena nemovitostí šla nahoru a ten náš dům teď stojí tak jeden a půl násobek toho, co předtím. Takže jsme vlastně na nule,“ podotýká.

Reklama

I když je teď čokoládové podnikání těžké a náročné, neznamená to, že prohráli. Sami sebe vidí spíš v cílové rovince a buď padnou, nebo doběhnou. Jejich zboží kupovali hlavně zahraniční turisté.

Ti se sice do Prahy pomalu vracejí, stále jich tu je pouze polovina z doby před covidem. A nižší je i jejich kupní síla. Nejsou mezi nimi totiž lidé z asijských zemí, ani Američani a v neposlední řadě ani Rusové, kteří byli v hlavním městě ochotni peníze utrácet. „Jsme tak na pětadvaceti procentech obratu než před covidem,“ zmiňuje Petr Kovařík.

Firmu tak drží zakázková výroba čokolády. Jsou soběstační, dokážou čokoládu nejen vyrobit, ale také ji zabalit. Mají lasery, CNC, řezačky, tiskárnu, jsou tak schopní svým zákazníkům vyrobit téměř jakýkoli design. Dodávají třeba Microsoftu, ale i velkým automobilkám, jako je Mercedes nebo Audi. Jejich čokoládu nabízejí také v hotelech Four Season nebo Zlatá studna.

Začali spolupracovat též s televizní stanicí Prima, pro kterou vyrábějí čokoládu s motivy zvířat jako reklamu na seriál Zoo. „Díky tomu můžeme širší veřejnosti představit naši čokoládu, která se vyrábí tradičně od bobů – takzvaně bean to bar. Celý bob se tedy drtí v melanžeru několik dní. Neseparuje se z něj industriálně kakaové máslo, jako to dělají velké čokoládovny, které ho pak prodávají do kosmetiky a farmacie.“

Prodejna ve Slovanském domě je v pořadí osmým obchodem. Ty další sídlí třeba na Letišti Václava Havla nebo v Nerudově ulici. V roce 2017 otevřeli také pobočku v Ománu a o rok později už se stali výhradním dodavatelem čokolády na stůl sultána.

Spolupracují též s Magdou Hornovou, která pod značkou Datlea dováží do Čech datle z Blízkého východu a její plody obalují ve své hořké čokoládě. S firmou Pepper Field zase dražují do čokolády pepř z Kambodže.

„Nechceme jít cestou velkovýroby, raději budeme podporovat datle z Palestiny než ze Saúdské Arábie, nebo pepř z Kambodži. Kakaové boby nebudeme dovážet z Afriky, kde kvůli nim otročí za minimální mzdy miliony lidí, ale raději je nakoupíme o devět dolarů dráž v Kolumbii,“ vysvětluje a dodává, že pokud odebírají již hotové rozemleté boby z Afriky, pak od výrobce, který garantuje fair trade.

Značku Steiner & Kovarik znají i za hranicemi. Kromě Ománu ji dovážejí do dalších zemí světa. Mezi oblíbené patří třeba v Japonsku, kde oceňují hlavně obal s motivy známých budov Prahy, kterou Japonci milují. Tak trochu i kvůli nim jsou jedním z jejich produktů mandle máčené v sakuře.

Kromě osvěty vyracejí podnikatelé i mýty, že čím více hořká čokoláda je, tím musí být tmavší, nejlépe až černá. Podle Kovaříka je to ale nesmysl, který šíří velké firmy, jež chtějí na výrobě co nejvíc ušetřit. „Kakaové boby jsou hnědé, musí být tedy logicky hnědá i čokoláda,“ uzavírá.