Češi neodkládají rodičovství proto, že by děti nechtěli. Často je však začínají plánovat až ve chvíli, kdy už proti nim hraje biologie. Vedoucí lékařka Pronatalu Nicole Mardešićová na letošním Forbes Business Festu vysvětlila, proč debatu o nízké porodnosti zjednodušujeme, z jakého důvodu školám chybí výuka o plodnosti a proč se asistovaná reprodukce může stát běžnou součástí života celé generace.
„Debata o nízké porodnosti je zjednodušená,“ řekla na úvod lékařka Nicole Mardešićová. Jedním z faktorů, se kterým se jako reprodukční specialistka setkává nejčastěji, je podle ní posouvání početí prvního dítěte do pozdější fáze života.
Zároveň ale zdůrazňuje, že nejde jen o ženy. „Páry, a úmyslně neříkám ženy, muži i ženy jsou v tom společně, odkládají rodičovství do stále vyššího věku,“ dodala lékařka.
Důvody nejsou pouze biologické. Mladí lidé zvažují dostupnost bydlení, finanční stabilitu i to, zda by zvládli péči o dítě v případě rozpadu vztahu. Právě tato nejistota je podle Mardešićové jedním z významných témat současnosti.
Není to tedy o tom, že by mladí lidé děti odmítali. „Protože si první miminko pořídí později, tak třeba z původního plánu dvou nebo tří dětí nakonec skončí jenom s jedním,“ podotkla Mardešićová.
V ordinacích Pronatalu už zažila nejrůznější příběhy. Někdy jde o páry, které dítě chtěly dříve, ale chyběl jim vhodný partner nebo příznivé životní okolnosti. Jindy jde o páry, které rodičovství dříve neplánovaly z osobních důvodů, jež podle ní nelze zvenčí soudit.
Jedním z fenoménů, který do tohoto tématu také vstupuje, je takzvaný educational gap. Ženy dnes častěji než v minulých dobách dosahují vyššího vzdělání a hledají podobně vzdělaného partnera. Těch ale podle Mardešićové nemusí být dost.
„To je strašně zajímavé téma, kterým se zabývá mnoho bioetiků,“ zmínila lékařka na Forbes Business Festu. V důsledku toho se takto může prodlužovat doba, po kterou žena hledá vhodného partnera, s nímž chce založit rodinu.
Právě vzdělané ženy si stále častěji nechávají preventivně zamrazit vajíčka. Podle Mardešićové by to však měly stihnout v době, kdy jsou jejich vajíčka kvalitní. „To znamená ideálně před třicátými narozeninami a nejpozději do pětatřiceti. To je doba, kdy je plodnost ještě velmi dobrá,“ upřesnila lékařka.
Za zásadní problém považuje nedostatečné vzdělávání o plodnosti. Ve školách se podle ní mluví hlavně o prevenci nechtěného těhotenství, ale méně o tom, že plodnost má své limity.
Foto Jirka Prokop
„Děti opakovaně slyší, že nemají užívat drogy a že nemají otěhotnět příliš brzy. Chybí ale druhá část sdělení. Pozor, tvoje plodnost není neomezená a to miminko zase nemůžeš odkládat do pětačtyřiceti let, to už prostě nebude fungovat,“ uvedla Mardešićová.
Reprodukční medicína se netýká jen žen. Dlouho se sice předpokládalo, že úspěšnost asistované reprodukce závisí hlavně na kvalitě vajíček, a tedy na věku ženy. „I věk muže je důležitý, zdaleka ne jako věk ženy, to je sice nefér, ale je to tak,“ sdělila lékařka.
Mardešićová v debatě na základě dotazu z publika upozornila i na endometriózu. „Způsobuje bolesti až tak výrazné, že mohou výrazně zhoršovat kvalitu života a zároveň zásadním způsobem snižuje plodnost.“
U pacientek s endometriózou je podle ní porucha plodnosti velmi častá: „Ty, které ji mají, tak skoro v padesáti procentech případů mají i poruchu plodnosti,“ řekla.
„Smíme léčit páry, ženy do 49. narozenin, to je dané legislativou České republiky,“ odpověděla dále k otázce věkové hranice rodičovství. „Přirozené těhotenství po 43. roce je velmi nepravděpodobné. A když se stane, tak velmi často skončí potratem,“ varovala.
Včasná péče
Za klíčovou považuje i prevenci a včasné informace. „Přimlouvala bych se, aby součástí výstupní pediatrické prohlídky, tedy v osmnácti letech, když je člověk předáván od pediatra k praktickému lékaři, byl u mužů součástí i spermiogram. Aby chlapec věděl, že má v ejakulátu spermie, protože ty tam vůbec být nemusí,“ řekla.
U žen by naopak dávaly smysl pravidelné konzultace plodnosti v mladé dospělosti. „Bylo by skvělé, kdyby zdravotní pojišťovna hradila takové konzultace ženám, alespoň každé tři roky, což se zatím neděje.“
Řeč přišla také na zachování plodnosti u onkologických pacientů. Onkologická léčba může poškodit reprodukční buňky, ale pacienti o tom podle Mardešićové často nevědí, ani jim není včas poskytnuta konzultace s reprodukčním specialistou.
Závěrem lékařka zmínila, že do budoucna se může stát, že asistovaná reprodukce bude běžnou součástí života mnohem větší části populace než dosud. Pokud bude pokračovat trend odkládání rodičovství, biologie se mu jednoduše nepřizpůsobí.
„Budeme-li si už standardně přát první miminko po čtyřicítce, tak to bez asistované reprodukce nepůjde,“ upozornila Mardešićová.
Asistovaná reprodukce přesto podle Mardešićové zůstává tématem, o kterém se lidé často stydí mluvit.
„Strašně mě mrzí, že je to pořád takové tabu. Někdo o tom nechce mluvit, někdo se za to stydí. Přitom je to úplně stejný obor jako každý jiný,“ prohlásila lékařka.
„Ideální by bylo nestydět se za to, úplně klidně o tom mluvit a svěřovat se,“ uzavřela Mardešićová. Ne proto, aby se lidé tlačili do rodičovství dříve, než chtějí, ale aby měli dost informací dříve, než bude pozdě.
