Veřejnost si ji dlouhodobě spojuje s krásou, televizí, moderováním, módou i světem značek. Iva Kubelková na Forbes Women’s Summitu mluvila především o tom, jak sama vnímá život, práci, změnu, mateřství a ženskou sílu.
Už na začátku rozhovoru odmítla představu, že by její publikum tvořili hlavně muži. „Trošku klamu tělem, všichni si myslí, jak mě sledují hodně muži, ale ono to tak není. Považuju se spíš za partnerku žen,“ řekla.
Připomněla, že její práce byla vždy úzce navázaná na společnosti a firmy, které se věnují především ženám. „Mám takový pocit, že jsem propojená vlastně celoživotně spíš s komunitou žen než s komunitou mužů,“ dodala.
Důležité pro ni je, že tato role nevznikla z ambice být symbolem nebo vzorem. „Není to závazek, protože se o to nesnažím, to vzniká organicky a přirozeně. A nesnažím se o to, být někomu vzorem, jsme si vzájemně všichni vzorem,“ prohlásila na konferenci Forbesu v pražských Holešovicích.
Jedním z témat, jemuž se v rozhovoru nešlo vyhnout, byla krása. Iva Kubelková je s ní ve veřejném prostoru spojována od začátku své kariéry.
„Vlastně bych se krásou moc nezabývala. Krása je relativní věc. Krása je o tom, kdo se na ni dívá a co si o ní člověk, který se na ni dívá, myslí. Pokud si uvědomíme, že to je naprosto relativní věc, není třeba se krásou nějak do hloubky zabývat,“ komentovala.
To však neznamená, že by pro ni veřejná pozornost byla vždy snadná. Do světa médií a showbyznysu vstoupila velmi mladá, ve svých devatenácti letech, a sama přiznává, že se s pozorností musela učit zacházet.
Pozornost je podle Kubelkové součástí profese, již si vybrala. Člověk si na ni po letech zvykne a začne ji vnímat jako okolnost, se kterou pracuje. Zároveň ale připouští, že pozornost přináší jistý tlak na to, aby se člověk snažil být co nejlepší verzí sebe samého.
Za podstatné však Iva Kubelková nepovažuje to, jak člověk působí navenek, ale jestli dělá věci, jež ho skutečně baví a naplňují. „A co s tím přichází, to musí brát jako součást,“ řekla.
Foto Jana Mensatorová
Když mluvila o tom, co naplňuje její život, uvedla přítomnost, každodennost a růst. „Když se podívám zpětně, naplňuje mě sebevývoj. Mám trošku pocit, že všechno, co se nám děje, má jenom jediný smysl, a to, abychom se posouvali vpřed,“ prohlásila Kubelková.
Právě proto podle ní nemá smysl příliš se upínat k jistotám. „Jediná věc, na kterou se člověk může v životě spolehnout, jsou změny,“ domnívá se.
Téma změny se v jejím vyprávění objevovalo opakovaně. Kubelková se v průběhu života pouštěla do různých projektů a profesních výzev, což jí okolí někdy vyčítalo. Sama to však nevnímá jako problém.
„Myslím, že to souvisí s určitým druhem temperamentu a s tím, že se nebojíte vystoupit z komfortní zóny, udělat změnu, vstoupit do něčeho, o čem nevíte, jak to dopadne, jak to bude vypadat, jestli se vám to podaří, jestli se neztrapníte, jestli se vám v okolí nebudou všichni smát,“ zmínila.
V takových chvílích se řídí především vnitřním pocitem a radostí z toho, že zkusí něco nového. Podle ní často stačí udělat první krok. „Jakmile se bojíte vytvořit tu malou kuličku, na kterou se budou nabalovat další věci, tak se na to nic nenabalí. Takže doporučuju nebát se a ten výstup z komfortní zóny si užívat,“ doporučila divákům.
Velmi osobní část rozhovoru se týkala jejích dcer a mateřství. „Nemám absolutně žádné představy o tom, kudy by se měly vydat moje děti. Důležité je pochopit, že to jsou samostatné duše, které se narodily do tohoto světa a mají svoji cestu, kterou si musejí projít, aby měly šanci se posunout,“ uvedla Iva Kubelková.
Foto Jana Mensatorová
Ačkoli uznává, že i pro ni je to občas velmi těžké. „Zvlášť když vidíte, jak se to někam sune, a vy si říkáte, že tam je zeď, tam si namelou,“ popsala. V takových chvílích podle ní nezbývá než být dítěti nablízku, dávat rady, ale zároveň přijmout, že si potomek některé věci musí prožít sám.
Kubelková dále připustila, že její dcery mají některé věci složitější právě kvůli tomu, že jsou dcerami známé matky, a jsou proto odmala v centru pozornosti.
„Já jsem ale nikdy neměla ambici je někam tlačit nebo jim něco domlouvat,“ ozřejmila. Média i firmy se na ně podle ní obracejí samy a v dospělosti už je na nich, jak se k těmto příležitostem postaví.
Jako matka zároveň odmítá představu, že děti jsou překážkou v práci. Sama svou kariéru a mateřství dlouhodobě propojovala a nikdy to nevnímala jako zásadní rozpor. „Jsem přesvědčená o tom, že je fajn, když děti vidí, že máma něco dělá, když pracuje, když se něčemu věnuje,“ dodala.
V závěru rozhovoru Kubelková připomněla také schopnost žen zvládat mnoho věcí najednou. „Jsme skvělé manažerky, jsme schopné perfektně řídit svůj čas. Pokud máme tu ambici, chceme pracovat a dělat něco, z čeho máme radost, tak děti nejsou překážka,“ uzavřela.
