skip to main content
Brno Talks

Česká vlajka by potřebovala redesign. Pomohl by pětiúhelník a svěží barvy, říká designér Novague

Brno Talks je seriál odlehčených rozhovorů s osobnostmi brněnského byznysu a podnikání. Moravská metropole je plná inspirativních lidí, pod jejichž taktovkou vyrostl nejeden úspěšný velký i malý byznys. A také těch, kteří celý region zvedají svými činy v tichosti a zpovzdálí.

Designér Petr Novague je jednou z nejvýraznějších osobností průmyslového designu u nás. Přesto svou práci nepovažuje za český design, ale za globální, jehož měřítkem kvality mohou být pouze celosvětové soutěže.

Jeho design kartáčku Spokar převálcoval konkurenci na trhu, stejně tak trend určují i dveře bez kliky, které navrhl pro značku Sapeli. S oblibou říká, že design nepotřebuje překlad do žádného jazyka a to ho nejvíc baví.

Jak je na tom český design?

Český design na tom není nijak, protože neexistuje. Design je globální. A i designéři jsou a musí být, jinak by se v Česku omezili na tři procenta firem, pro které se dá navrhovat a které potřebují vytvářet design svých výrobků. Pokud tedy dělají průmyslový design pro sériově vyráběné produkty jako já.

Naštěstí design nepotřebuje překlad do žádného jazyka a vysvětlování, jediné jeho měřítko je, jestli uspěje na trhu. Ale český design s českým rukopisem je pryč, ani italský design už nepoznáš. Ani v autech, už neřekneš tohle je Pininfarina, tohle je Bengel. Tenhle svět zmizel. 

Reklama

Čím to je?

Je to globalizací, všichni potřebují uspět především na globálním trhu.

Je pro firmy výhodné oslovovat známé designéry?

Otázka je, co je známé? Každý výrobek má design, neexistuje výrobek bez designu. Může být škaredý, nebo obyčejný, anebo krásný. Často se také říká sofistikovaný. Ale ten od designéra většinou poznat jde. Vždy je otázka, kdo ho navrhuje, jestli designér in house, externí designér, nebo konstruktér s citem. 

Někoho ale firma oslovit musí, jinak to nevykouzlí. V designu se ale děje to, co ve všech oborech. Devalvace proběhla i zde a každý si myslí, že mu rozumí. Jako fotografii, psaní…

Posíláš své věci hodně na soutěž designu Red Dot. Je to pro tebe jediné možné relevantní ohodnocení výrobku?

Ano, jedině světovým srovnáním produktů zjistím, jestli mají šanci uspět na globálním trhu. Design je vysoce srovnávací, furt se porovnává. Například světová design studia už ani na svých webových stránkách nemají fotky produktů, ale pouze množství získaných ocenění a třeba počet realizovaných designů do série.

Mezinárodní designová ocenění navíc získává jen ten daný produkt, výrobce a designér tam jsou sice uvedeni, ale nejsou tím hlavním. To mě hrozně baví, stejně jako to, že cenu vyhraje tak jedno procento z přihlášených. Jsou zde přesně definovaná kritéria, jedině pak je to srozumitelné. 

Jako obal Kapří paštiky?

Ta získala cenu v kategorii design balení. Což je vtipný, ne? Pobavil mě článek někde v novinách, že Češi ovládli Red Dot, což je samozřejmě blbost. Nic jsme neovládli. Jestli v tom množství přihlášených byli tři nebo deset Čechů, je vlastně trochu jedno.

Patrik Hácha

Tvůj návrh kartáčku pro Spokar je bestseller. Jak je těžké vytřískat něco nového z kartáčku na zuby?

No je to strašný, fakt těžký. Byl oříšek pojmout kartáček tak, aby byl inovativní. Musel jsem pracovat s hmotou, jeho držením, tvarem. Konkurence rozehrála hru s barvami a nebylo lehké to už dnes vymyslet úplně jinak, zaměřil jsem se proto na ergonomii držení.

Reklama

To se ukázalo jako dobrý směr pro další vývoj celé produktové řady. Díky tomu teď Spokar určuje směr, velmi jsme zapracovali i na designu balení, takže je velmi dobře rozeznatelné v té široké nabídce. 

Spokar má tedy nakročeno k českému lovebrandu?

Ano. Všechno se začíná více sobě podobat, protože firmy mají strach. A přijít s něčím novým, co poměrně srozumitelně komunikuje s trhem a vymezuje se proti konkurenci, umí právě jen lovebrandy, nad kterýma už nic víc není. Prémiové značky, které udávají směry, protože si to léty tvrdě odpracovaly a nebojí se. A ostatní značky se jim musí buď přiblížit, nebo se nějak vymezit.

Spokar mě oslovil právě proto, že chce jít výš, chce být značka, která udává směr. Pomalu se jí to myslím daří. Je samozřejmě velmi těžké mít za konkurenty švýcarské značky, mají výhodu švýcarského kříže, který je v Čechách velmi oblíbený, nevím, jestli by stejně rádi lidi kupovali produkt třeba s českou vlajkou.

Tak Česká vlajka taky není sexy, že jo…

No ta by strašně chtěla redesign. 

Jak by se dala proměnit a je to vůbec možné?

Podle mě má řadu chyb. Je udělaná narychlo, moc se v rozích potkávají hrany a tři linie. To nejde vyhrát. Je třeba s tím mírně hnout, posunout to, udělat takový malý pětiúhelník. A pak ty barvy chtějí posunout do jiného, svěžejšího odstínu, v současné podobě je vlajka trochu nudná a prázdná. Prostě old school.

Musela by se ale otevřít diskuse, kterou by moderovalo třeba ministerstvo vnitra a ptalo se, co je chtěno, a z toho vyjít. Zkrátka vydiskutovat to, protože zrovna vlajka je jasná vizitka republiky. 

Navrhl jsi i novou podobu dříve slavné Škody 200RS, pod názvem HN R200…

Ano. V roce 2016 a je poklonou závodní verzi slavného „erka“. Mám úchylku na české značky, které nikdo nezvedl tak, aby měly opět slávu. Jsem postižený autama a chtěl jsem oživit jediné signifikantní auto, co tady kdy bylo. Dali jsme se dohromady s karosárnou Hoffman a udělali nové R200.

Je ručně montované, má 430 koní, taková specialitka. Momentálně jsou na světě čtyři kusy a celé auto je možné ihned začít sériově vyrábět. Jediné, co chybí, je mezinárodní přesah a kapitál, jinak je to auto připravené a máme s ním stále nějaké plány. 

Jak jsou na tom tedy české firmy se snahou o dobrý design svých výrobků?

V Česku jsou jen tři procenta firem, které mají vlastní finální produkt a mohou tak řešit jeho design. Vyrábí se zde produkty hlavně pro ostatní, ale firem, které by zajišťovaly produkt od výkresu pro retail, je opravdu málo. Nesoustředíme se tady na finalizaci výrobku. Nevlastníme ho, a tudíž ho nemáme pod kontrolou, taky abychom mohli tvořit jeho design.

Vlastník je tedy pro mě jako průmyslového designéra klíčový. Musíš tu věc mít pod kontrolou, musí to být tvoje. I když ji třeba nevyrobíš od A do Z.

Pro koho bys chtěl pracovat?

Chtěl bych pracovat pro nějaký velký koncern, který má dovednost snadno umisťovat výrobky na trh, ale nevím, jak moc je to reálné. Zatím se soustředím na na firmy, které postupně rostou a pracují na své značce.

Jsi taky ambasadorem Porsche. Co to znamená?

Měl jsem vždy BMW, ale už je jejich design na mě moc ostentativní. Porsche je zodpovědné ke své historii. Designu je na něm na první pohled strašně málo a to mě baví. Hledali někoho, kdo si Porsche kupuje a má ho rád. Mají po celém světě různé ambasadory, u nás hledali z řad architektů a designérů.

Jsem rád, že si mě vybrali. Znamená to pro mě poměrně málo povinností, třeba dělat přednášky o designu pro klienty na Porsche akcích, ale za to jsem si mohl koupit jejich nový elektrický model jako jeden z úplně prvních.

Reklama
Reklama