Tolik optimismu, když jde o budoucnost, nebývá v současné době zvykem. Německý futurolog Jan Berger dobře ví, že evropský průmysl má hluboké potíže. Budoucnost ale tento muž, který založil a vede berlínský byznysový think tank Themis Foresight, nevidí černě. Hlavně když jde o Česko a další země střední a východní Evropy.
V rozhovoru pro Forbes mluví o německé a bruselské aroganci, o chybách šéfů největších německých firem i o tom, proč se nediví růstu nacionalismu ve východní Evropě. „Česká i polská ekonomika se vyvíjela a vyvíjí skvěle. Můžeme se od vás hodně učit. V Německu ani ve Francii tohle neuslyšíte, ale mělo by se to změnit,“ říká muž, který nedávno vystoupil v Praze na konferenci Německo-českého ekonomického fóra Česko-německé obchodní a průmyslové komory.
Česko má podle něj skvělý potenciál a ovládá mnoho oborů budoucnosti. „Česká ekonomika ale bude vzkvétat jen tehdy, pokud se jí podaří oslovit celý svět, nestačí jen Evropa,“ tvrdí vystudovaný historik a poradce, který pomáhá připravovat na budoucnost největší německé firmy.
Jak se stane, že historik zkoumá budoucnost?
Historii jsem studoval spíš náhodou. Vyrostl jsem v NDR a původně jsem se měl stát diplomatem. Po revoluci mě ale napadlo, že budu víc pracovat s mým původem ve východním Německu a zapsal jsem se na berlínskou Svobodnou univerzitu na východoevropská studia. Odsud jsem zamířil na studijní pobyt do Moskvy, kde ale můj obor nebyl, a tak jsem tam studoval historii a literaturu. To bylo zkraje devadesátých let, v době, kdy se celý svět otřásal v základech.
Dobře, ale jak se z vás tedy stal futurolog?
Zblízka jsem tehdy zažíval změny, které byly pro další vývoj naprosto zásadní. Rychlost a dynamika změn, které se na konci osmdesátých let rozjely ve východním bloku, kdy statisíce lidí aktivně nastartovaly svou budoucnost, mě ovlivňuje dodnes. Pracoval jsem v mediálním průmyslu, realitách a v IT, ale vždy jsem se točil okolo inovací a budoucnosti. Ptal jsem se sám sebe, jaké další trendy přijdou a to mě přivedlo až k futurologii. Ale cíl je jasný: utvářet lepší budoucnost.
Foto archiv Jana Bergera
Pomáhá tomu dobrá znalost historie?
V oblasti technologického vývoje a trendů ne, ale třeba při posuzování toho, jak silně budou sociální trendy určovat chování spotřebitelů, je to určitě výhoda. Teď jsme svědky konce amerického století. Říkám, že historie se neopakuje, ale rýmuje. A když dnes vidíme třeba vzestup Číny i Indie, myslím, že vidíme hodně z minulosti. Takže ano, v určitém směru mi znalost dějin pomáhá.
Futurologií se zabýváte dlouho. Je v poslední době obtížnější předvídat budoucnost?
Neřekl bych složitější, ale je to mnohem zajímavější.
Mluví z vás optimista?
Asi ano, ale když si vzpomenu na projekty, které jsme ve firmách vyvíjeli před pěti nebo sedmi lety, často se jednalo o velmi omezené oblasti. Řešili jsme třeba, jak se bude vyvíjet mobilita v Evropě nebo jaký dopad mají blockchainové technologie či již vyzkoušené obchodní modely.
A dnes to vypadá jak?
Dnes futurolog pracuje stále, nezkoumáme jednu budoucnost, ale její různé alternativy. Nemusíme brát v úvahu jen jednu malou oblast, technologii nebo obchodní model, ale celý globální vývoj, novou formu systémové konkurence, nové otřesy na trzích.
Jednoduché odpovědi, které jsme mohli dát před deseti lety, dnes již neexistují. Proto je to mnohem zajímavější a zajímavější jsou i projekty, které nyní pro různé firmy děláme.
S čím se na vás obracejí? Co chtějí vědět?
Zajímá je jediná otázka: Jak můžu úspěšně podnikat i v budoucnu? Lidé a firmy, kteří k nám přicházejí, se dělí do dvou skupin. Jedni si uvědomují, že jejich obchodní model naráží na své limity, že potřebují inovovat, pracují na tom, ale ve velké firmě je spousta názorů a není snadné najít odpověď na otázku, jaký udat směr?
Druhou skupinou jsou společnosti, které dnes mají velmi silnou pozici na trhu, ale kladou si otázku, jak ji uhájí. Jsou v defenzivě a chtějí své pozice udržet.
Jaké máte konkrétní projekty?
Můžu říct jen to, že pracujeme s řadou firem z indexu DAX40 včetně některých, které působí i v Česku. V diskusích s nimi hraje velkou roli přesun sil mezi ekonomickými světovými bloky, vzestup globálního jihu a otázka bezpečnosti amerického trhu.
Z jakých oborů pocházejí vaši zákazníci?
Intenzivně pracujeme v energetickém sektoru, dopravě a máme i zákazníky z potravinářského průmyslu. Vedle toho pracujeme pro hodně firem ze strojírenství, kteří patří ve svém oboru mezi nejlepší na světě.
Máte nějaký konkrétní příklad vaší práce?
Ano, třeba využívání vodíku v ThyssenKrupp při výrobě oceli byl náš projekt. Navrhli jsme vedení firmy řešení a přesvědčili je, že náš návrh dává smysl. A skutečně se osvědčil.
Jak taková zakázka probíhá? Kolik to stojí?
Buď chce firma hloubkovou studii budoucnosti s dopadem na její fungování a byznys, taková práce trvá až osm měsíců a stojí ke dvěma stům tisícům eur. Ale pak máme i spoustu menších projektů, kde například firmy chtějí zhodnotit dopady určité technologie na jejich byznys. To je pak rychlejší i levnější.
Koncerny totiž často ani nemají přehled, jaké technologie už mají, protože komunikace mezi vedením a jejich IT nefunguje dobře, nerozumějí si. Pak nás žádají o pomoc a analýzu. Většinou nás oslovují přímo CEO firem nebo někdo z nejvyššího vedení.
Jaké hlavní problémy tyhle velké společnosti trápí?
Pro firmy, které jsou aktivní v Číně, je velké téma snižování rizika při působení na tamním trhu. Velký problém, který se týká evropských společností, je zmenšující se počet obyvatel Evropy a tím i zmenšující se evropský trh pro odbyt jejich zboží.
Proti tomu podle prognóz OECD vzroste indická ekonomika do roku 2050 o téměř tři sta procent a tamní ekonomika dožene USA ještě před polovinou století. Evropské průmyslové podniky mají přirozeně velkou chuť přenášet své zkušenosti do těchto regionů. Zároveň si však uvědomují, že potřeby indických spotřebitelů se velmi liší od potřeb v Evropě.
U jakých firem to vidíte nejvíc?
Výrazné je to třeba u farmaceutických společností. Farmaprůmysl byl vždy historicky orientovaný na bohatý globální Západ. A přesun na nové trhy není tak jednoduchý, protože genetické typy nemocí v Číně, Indii i Africe se výrazně liší od severoamerických a evropských. Pokud tedy chcete proniknout na tyto trhy, musíte inovovat. Výrobky a ekonomické modely, které vyvinul evropský průmysl, zde často nejsou vůbec vhodné.
Často tedy pro firmy pracujeme na tom, jak mohou v budoucnu fungovat v nových trzích a závodech.
Máte nějakou univerzální radu?
Víte, ještě před deseti lety byli generální ředitelé německých podniků pevně přesvědčeni o tom, že Číňané prostě okopírují vše, co od nás dostanou. Ve skutečnosti ale byla Čína už v roce 2014 v technologiích daleko před Německem, zejména v digitálním sektoru. Mnozí z těchto podnikatelů si to ale tehdy neuvědomovali a dneska se probouzejí do reality.
Moje rada tedy je, že představa, že celé regiony světa budou závislé na evropských nebo amerických technologiích, je přežitá. Naopak se teď musíme my učit od jiných. A to platí i pro vztahy v Evropě.
Jak to myslíte?
Například polská, ale i česká ekonomika se mimořádně vyvíjela a vyvíjí. Můžeme se učit i z toho, jaký vývoj má za sebou rumunská ekonomika. Jenže to jsou věci, které v Německu ani ve Francii neuslyšíte, ale mělo by se to změnit. Jen si vezměte, že bývalý generální ředitel společnosti Metro Rumunsko nyní vyvíjí nové koncepty prodejen pro celou organizaci Metro, které už vyzkoušel v Rumunsku.
Inovace, které začaly ve východní Evropě, jsou přenositelné do globálních společností. Není náhoda, že tyto malé trhy, které ignorovala západní nebo německá arogance, měly relativní svobodu zkoušet nové věci a experimentovat. Navíc je poháněl hlad po inovacích a zájem o ně.
Foto archiv Jana Bergera
Máte na mysli nějakou konkrétní oblast?
Německá ekonomika se z toho, co se děje například v Česku zejména v digitálním nebo IT ekosystému, může hodně učit. Češi jsou v tomto mnohem dál než německý průmysl. Totéž lze říci o Polsku, kde je digitální ekonomika na vzestupu, platí to i pro pobaltské státy, kde jsou v čele Estonsko a Lotyšsko.
V těchto ekonomikách je mnohem více průkopnického ducha proti starým, tradičním ekonomikám zemí jako Německo a Francie.
Slyšet o německé aroganci z úst poradce německého průmyslu není běžné. Rezonuje to i u vás?
Věřím, že ano a doufám, že se mainstreamový pohled na střední a východní Evropu změní. Když se vrátím o 35 let zpátky k pádu Berlínské zdi, byl to moment, kdy se otevřely nové trhy v Evropě. Český průmysl byl považován tím německým za prodlouženou výrobní linku.
Podobné prvky se daly sledovat i v převzetí Škodovky Volkswagenem, ale Škoda byla prostě chytrá a staví lepší auta než VW. Navíc Škoda hrála klíčovou roli při expanzi koncernu Volkswagen na trhy, jako je ten indický. Málokdo si to uvědomuje, ale velkou roli v té expanzi sehrála právě Mladá Boleslav. Navíc digitální aktivity Škoda Auta jsou velmi působivé.
Myslím, že se toho už hodně otočilo a doufám, že země jako Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Česko a Slovensko dokážou i v rámci Unie a ekonomiky být brzy mnohem sebevědomější, protože to, co už dokázaly, zatím mnozí nevidí. Ekonomika tady byla v roce 1990 na dně, ale nejenže se modernizovala a postavila na nohy, ale taky je dnes motorem inovací.
Přesto právě výzkum a vývoj jsou oblasti, do kterých se stále investuje málo.
Víte, loni jsem byl několikrát v Brně a byl jsem ohromen tím, co se tam děje v oblasti výzkumu a vývoje. Vzdělání inženýrů a strojařů je tady fantastické. Jezdí tam studovat Číňané, Indové, Pákistánci i Rusové. Mnoho z nich stále jezdí i do Ingolstadtu a Stuttgartu, ale Brno má lepší hodnocení.
Znám několik manažerů v německém průmyslu, kteří začali studovat strojírenství nebo IT v České republice a nyní jsou technickými řediteli extrémně úspěšných firem německého průmyslu.
Čím to je?
Lidé se necítí být tolik svázáni minulostí a zděděnými problémy, ale naopak usilují o pokrok a zkoumají, kde mohu vymýšlet nové postupy. Proto bych u nás rád viděl více českých, polských a maďarských manažerů, kteří by dokázali překonat setrvačnost 75 let úspěchu německého průmyslu.
Bude Německo ještě vůbec potřebovat montovny v Evropě?
Musíme přehodnotit, co se kde vyrábí. Hlavní světové trhy, které rostou, nejsou v Evropě. Indie poroste, podobně i Čína. Extrémně rychle rostoucí ekonomiky jsou Vietnam, Thajsko, Indonésie a další. Vedle toho se dynamicky rozvíjí Afrika.
Do roku 2050 bude Afrika kontinentem s největším populačním přírůstkem na světě. Z dnešních 1,5 miliardy lidí tam stoupne populace na 2,4 miliardy a i prognózy hospodářského růstu vypadají pro Afriku jako celek velmi dobře.
Nepovede to spíš k velké migraci do Evropy?
Vždycky se říká, že když v Africe exploduje počet obyvatel, dochází k masové migraci Afričanů do Evropy. Když dojde k válkám nebo klimatickým katastrofám, může se to stát. Ale zároveň jsou ekonomické signály v zásadě mnohem pozitivnější, než si v Evropě uvědomujeme. A i to může být pro Evropu nová příležitost.
Navíc už dneska vidíme, že například v kovoprůmyslu se stále víc výroby přesouvá z východní Evropy do Egypta. Co se dřív vyrábělo v Polsku nebo Rumunsku, pochází dnes z Egypta. Průmysl bude dál potřebovat výrobu mimo své domácí trhy, právě na severu Afriky vidí mnoho firem zajímavé příležitosti.
Říkáte, že zvolením Donalda Trumpa skončilo americké století, co to podle vás znamená pro Evropu?
Fakt, že Amerika už nebude chtít přebírat tolik zodpovědnosti ve světě jako dřív, má zajímavé vedlejší účinky. Možná končí dominance západního světa, západních technologií i finančních modelů. Ale otázka je, co se objevuje nového a jaké to může přinášet příležitosti.
Evropa nikdy nebyla tak svobodná ve výběru alternativ jako dnes. I když si evropští politici stěžují na transatlantickou jednotu, jde spíš o určitou setrvačnost. Nezaniká globální obchod, ale vidíme velmi silnou regionalizaci globální ekonomiky. Budoucnost ekonomiky nebude probíhat jen v konkurenci mezi USA a Čínou, ale bude bude mnohem víc rozčleněná do různých regionů.
Co to znamená pro evropský průmysl?
Bude se mnohem víc vyrábět v menších závodech pro dané regionální trhy. V Evropě tak nejspíš bude potřeba méně lidí ve výrobě, ale nepůjde to tak rychle a navíc v Německu stejně jako v Česku si ekonomika stěžuje na nedostatek pracovních sil.
Jak vidíte budoucnost automobilového průmyslu v Německu, protože ten je samozřejmě nesmírně důležitý pro Českou republiku. Začíná konec německého automobilového průmyslu?
Ne, proboha! Automobilový průmysl má samozřejmě velké problémy. Příliš pozdě začal řešit velké trendy, elektromobilitu a digitalizaci. Kdyby se do toho pustili dřív, udělali by to chytřeji a evropská elektroauta by byla za stejné ceny jako spalovací vozy.
Ještě důležitější téma je ale digitalizace samotného vozu. Ačkoli se tady dlouho mluví o autonomním řízení, ve vývoji vlastních operačních systémů evropské automobilky zaspaly. Ačkoli i Volkswagen do toho začal investovat už před lety a do vývoje dal miliardy eur, stále nemá operační systém.
Vedení nepochopilo, co digitální procesy pro vývoj nových typů aut znamenají. Teď to vidí a uvědomují si, jak je to naléhavé. Sice je to pozdě, ale přece. Za deset let budeme diskutovat úplně jinak.
Jak v tomhle směru vnímáte cla na čínská auta v Evropě?
Je to věc, která se mi nelíbí. Měli bychom být upřímnější. Čínské automobilky mají v současnosti lepší auta než my. Ale proč by sem neměli být vpuštěni? Budoucnost automobilového průmyslu se z velké části píše v Číně a my bychom se mohli inspirovat tamním modelem.
Když tam před dvaceti lety šly naše automobilky, čínská vláda to povolila, jen pokud šlo o joint venture s místními firmami. Něco takového by teď mohla udělat i Evropa a místní automobilky by se mohly hodně naučit o čínských inovacích. Zároveň by to uvolnilo naše obchodní vztahy s Čínou a my bychom se dál řídili myšlenkou volného trhu. Prospěch by z toho měli všichni.
Foto archiv Jana Bergera
Je Německo nemocným mužem Evropy?
To je přehnané, ačkoli německá ekonomika trpí v různých oblastech. V posledních třiceti letech panoval relativní klid, byly levné energie, levné zboží z Číny i levné bankovní úvěry. Zároveň jsme měli technologický náskok a mohli jsme vyvážet za vysoké ceny. Ale dnes už žádný z těchto pilířů neplatí.
Začali jsme inovovat příliš pozdě, ale není to problém jen Německa. Vidíme to i ve Francii, v Itálii a dalších zemích. V Německu jsou navíc přehnané regulace a byrokracie. Tu musíme nutně snížit a naopak podpořit flexibilitu, jak v tradičních průmyslových odvětvích, tak i v digitálním průmyslu. Velký problém je ale i absence jednotného evropského kapitálového trhu.
Proč je to problém?
Máme země jako Německo, Nizozemsko a Švédsko s velmi vysokou mírou úspor. A pak tu jsou země jako Řecko, Španělsko a do jisté míry i Portugalsko s nízkou mírou úspor.
Kdybychom měli jednotný evropský kapitálový trh, bylo by snadné vložit kapitál do rozumných investic v jiných evropských zemích, kde je míra úspor nižší. Zároveň by tam mohl vzniknout nový průmysl a celé ekonomiky by fungovaly lépe. A investoři by dosáhli lepších výnosů, než když jejich peníze nepracují.
V čem vidíte investiční příležitost budoucnosti?
Velké téma je určitě obrana. Ochota Spojených států dávat peníze do transatlantické aliance pravděpodobně končí. Zároveň ale vidíme hrubou sílu, s níž se prosazuje Rusko. Obrana je tedy velice aktuální a například Polsko, které už má největší stálou armádu v Evropě, je v tomto směru velmi aktivní.
Je směšné, že Německo dává na obranu jen asi 1,3 procenta svého rozpočtu. Musí se to výrazně navýšit. V Evropě potřebujeme nový obranný průmysl. Mimochodem Česko drží v tomhle směru velmi dobré karty.
Jaké další obory mají zelenou?
Farmacie a energetika. Chemický průmysl pracuje na vývoji zeleného vodíku, který pokud se podaří zajistit, bude to pro průmysl zásadní průlom. Stejně tak zásadní budou bateriové technologie, protože bez možnosti skladování není zelená energie tak zajímavá.
Vesmírné technologie budou mít obrovský význam. Svět naléhavě potřebuje nové globální satelitní sítě. Jinak budeme závislí na jednom oligarchovi, a to nechceme. Evropa se musí pohnout, aby dosáhla větší datové suverenity. Velkou budoucnost ale vidím i v tradičnějších oblastech, jako je rozvoj leteckého průmyslu. Bez letectví se neobejdeme, pevně v něj věřím.
Takže by Evropa měla investovat do leteckého průmyslu?
Určitě ano, jen se podívejte, jak je v tomhle směru aktivní Čína. Oproti tomu německá vláda tak zvedla zdanění letecké dopravy a zvýšila požadavky na udržitelná letecká paliva, že například Ryanair uzavřel v Německu za poslední dva roky přes šedesát procent svého byznysu.
Jak vidíte budoucnost České republiky a střední Evropy?
Pozitivně. Česko má skvělý potenciál. Velmi rychle se tady podařilo překlenout ohromnou mezeru po období komunismu. Česká republika má nejlepší inženýry v Evropě. O tom jsem pevně přesvědčen. Ovládáte strojírenství, výrobu automobilů, máte výborné inženýry v oblasti filtrací, skvělé chemiky, což jsou všechno obory budoucnosti.
Tyhle tradiční obory se propojují s digitalizací a v tom má Česko určitě lepší pozici než třeba Německo. Ale česká ekonomika bude vzkvétat jen tehdy, pokud se jí podaří oslovit celý svět, nestačí jen Evropa.
Celkově vidím velmi pozitivně i celý východoevropský region v rámci Unie. Svůj potenciál ale bude moct naplno rozvinout, jen pokud získá silnější hlas v rámci Unie.
Zatím to tak ale nevypadá, ne?
To je pravda, ale není to chyba jen východních států, nýbrž některých bruselských a západních politiků, kteří jednají s novými členskými státy jako s občany druhé kategorie. Mluvil jsem o německé aroganci, vidět je to ale i na evropské úrovni. Pak se nemůžeme moc divit silnému nacionalismu v některých východních zemích.
Vnímáte pořád rozdíl mezi východem a západem i v rámci Německa?
Ano, i 35 let po pádu berlínské zdi. Nedávno jsem vystupoval na jedné konferenci o kapitálovém trhu, pak za mnou přišel jeden muž a řekl mi, že východní Němci jsou buď nacisté, nebo komunisté. Tak jsem se ho zeptal, do jaké skupiny tedy patřím já. Byl v rozpacích a hned odešel.
