Danuše Siering žije v Praze a Berlíně. Je zakladatelkou Galerie Černá labuť, komunity Ayurvedic Breakfast a v rámci projektu GoFlorenc podporuje revitalizaci okolí ulice Na Poříčí.
Před pěti lety začala s cílem propojit obě metropole vydávat magazín N&N Praha/Berlin a vloni na jaře rozjela projekt reSTARTpodnikání (RSP), sdružující firmy a podniky, které potřebují podporu, a partnery, kteří ji mohou poskytnout.
Během celého krizového roku tak měla Danuše Siering přehled o vývoji situace v malém a středním podnikání. V trojici lednových komentářů pro Forbes.cz srovnává přístup a situaci v jednotlivých obchodních sektorech v Česku a Německu.
Už v roce 2015 varoval Bill Gates před globální katastrofou, která v příštích desetiletích zabije více než 10 milionů lidí. „Nebude to válka, ale s největší pravděpodobností vysoce nakažlivý virus. Ne rakety, ale mikroby,“ prohlásil tehdy v diskusním pořadu světových byznysových lídrů TED.
Náhlé a neočekávané přerušení hospodářských procesů zkraje roku 2020 způsobilo obrovský ekonomický šok. I když se průběh v mnohém shoduje se zkušenostmi a poznatky z minulých pandemií, jeden základní rozdíl existuje.
Dříve každé společenské trauma dokázalo Evropu hospodářsky ještě víc pozdvihnout nad Čínu, dnes se karta obrací. Zatímco Evropa a USA zápasí ještě stále s virem a jeho následky, asijské státy už nastavují nový kurz.
Prezident mnichovského ekonomického institutu Ifo Clemens Fuest vyslovil prognózu, podle které bude mít čínská ekonomika v roce 2022 nárůst přibližně o 10 procent vyšší, než měla před krizí.
„Američané dosáhnou úrovně před krizí počátkem roku 2022, dá se předpokládat, že jim ekonomika i o několik procent stoupne. Do té doby Evropa dosáhne pouze předkrizové úrovně, možná bude dokonce o dvě až tři procenta pod ní. Evropa tak padne na příčku až za USA a zejména za Čínu,“ konstatuje Fuest.
Velká slova, velká čísla, odvážná predikce. Co to ale znamená pro jednotlivce? Pro podnikatele a živnostníky, kteří se od začátku pandemie nemohou spolehnout na milionové podpory a sliby vlád? Jak dlouho ještě nejistota potrvá? Tyto otázky si už od března klade každý, kdo léta budoval svoji podnikatelskou existenci, na které je často závislá celá jeho rodina.
Netušíce, že se k nám březnový lockdown ještě několikrát a s větší intenzitou vrátí, spustili jsme 21. dubna na webu Noviny&Novinky iniciativu reSTARTpodnikání, na první pohled s jednoduchým a jasným cílem: do konce června bezplatně nabízet malým a středním podnikatelům a živnostníkům k dispozici naši platformu s příběhy, jak právě probíhá restart v českých podnicích, provozovnách a studiích.
V té době mimochodem spustil svůj restartový seriál i magazín Forbes a pokládala jsem jen za dobré, že se podobné myšlence věnuje více médií a organizací.
Osobně jsem byla ještě pořád „uzavřena“ v Berlíně, naši redaktoři zase roztroušeni po celé České republice, a tak rozhovory s majiteli firem vznikaly všemi možnými způsoby. Jedno však měly společné: firmy nestály o bezduché PR články o „skvělých produktech“, ale očekávaly propojení s potenciálními zákazníky přímým a autentickým způsobem.
Šéfové firem chtěli lidem bez přikrášlení říct, v jaké jsou situaci. Ve vzduchu vonělo rozkvetlé jaro a ony mnohdy smutné až šokující příběhy o přerušení výroby, propouštění a nepodpoře ze strany státu byly provázeny mírným optimismem a nadějí.
Slovo restart se stalo mantrou té doby, červen se přehoupnul do prázdnin a vypadalo to, že budeme moci s celým projektem skončit. Žádostí o rozhovory však přibývalo a z našich redaktorů se začali stávat doslova psychologové.
Začali jsme v rámci projektu oslovovat partnery, kteří by mohli klientům RSP jakkoli pomoci. Výsledkem této spolupráce pak byly mimo jiné bezplatné kurzy koučingu a mentálního zvládání situace, právnické a obchodní poradenství, podpora od influencerů nebo crowdfundigové a reklamní kampaně.
Zároveň jsme zavedli novou rubriku Podpory v Česku, kde jsme začali informovat nejen o nabídkách partnerů RSP, ale také o dalších podpůrných programech v zemi. Letní měsíce s sebou přinesly lehkost prázdnin, objevování neznámých koutů České republiky a pro někoho také pocit, že co nestihl na jaře, dožene na podzim.
Ten pocit byl však zrádný. Správný hospodář již začínal tušit, že situace opravdu není dobrá. V Česku se do dění přimíchaly volby, lockdowny se oddalovaly, neklid narůstal – a my se rozhodli v projektu pokračovat.
Celkem jsme zveřejnili přes 100 příběhů českých firem, firmiček, podnikatelů a živnostníků, kteří stáli či stojí na restartu svého byznysu. Nejčastěji jsou zastoupeni menší výrobci, řemeslníci a maloobchod, stejně velký zájem byl z oblastí gastra a cestování. Sport a wellness trpí spolu s kulturou a uměním dodnes, tady je situace v Česku a Německu identická.
Zatímco ale v Česku penziony, hotely, hospody a restaurace často a rychle mění majitele, u našich západních sousedů existuje generační kontinuita, která těmto podnikům dodává nejen tradici a rodinnou atmosféru, ale také jistotu a finanční rezervu.
V kombinaci s podpůrnými programy státu tak nebylo toto podnikání při prvním lockdownu zásadně ohroženo. Majitelé měli často naspořené prostředky na to, aby co nejefektivněji využili čas „bez lidí“. Jenže pak přišly lockdowny další.
Gastro, hoteliérství a cestování patří v době koronavirové krize bezesporu k nejvíce postiženým odvětvím. Německá TUI, největší cestovní kancelář na světě, i přes dotaci čtyř miliard eur propustila více než třetinu zaměstnanců. A nestačil ani devítimiliardový záchranný balíček pro Lufthansu – propuštěn byl každý pátý zaměstnanec.
Jak dlouho ještě celé odvětví ustojí agonii? Norbert Fiebig, prezident Německého cestovního sdružení, vypočítává, že v roce 2021 dosáhne cestovatelská branže 50 až 60 procent předkrizových prodejů roku 2019.
„Lidé chtějí znovu cestovat,“ konstatuje. To je určitě pravda, ale jenom chtít nestačí. Nejistota nutí lidi šetřit a své o tom vědí i v gastronomii. Marže jsou po uplynulém roce tak nízké, že i výše zmíněné finanční rezervy zavedených podniků rychle slábnou. A v české gastronomii slábnou ještě rychleji, pokud vůbec nějaké zbývají…
Státní podpora v gastronomii byla vypsána pro všechny podniky stejně, ale dosáhl na ni jen málokdo. Že je potřeba podporovat gastronomy také jinak, potvrdil i Sylvio Spohr, majitel slovutné pražské kavárny Louvre.
„Jsme obětí vlastního úspěchu. Dlouhá léta byla naše kavárna zaplněna českými zákazníky. Pak začala doba sdílení informací prostřednictvím Tripadvisoru a Facebooku, najednou začalo chodit víc a víc turistů a cizinci postupně vytlačovali českou klientelu.“
A česká klientela, obzvlášť ta pražská, i když zrovna není lockdown, se do turistického centra příliš nehrne. I berlínští gastronomové na jaře obratem pochopili, že jejich živobytí může jít rychle ke dnu. Už 23. března napsali starostovi otevřený dopis, kde požadovali nouzový fond pro řešení nedostatku likvidity, okamžité krytí hrubých mezd a záruky za závazky z pronájmu.
Rychlá a nebyrokratická podpora přišla ve formě takzvané Soforthilfe I, okamžité pomoci. O osm měsíců později žádají restauratéři už o pomoc s číslicí III, a to kvůli lockdownu z 2. listopadu, kvůli kterému museli opět zavřít své provozy.
Už v květnu 2020 zveřejnil tým mezinárodních špičkových poradců pro gastronomii F&B Heroes z Frankfurtu prognózu, v niž tehdy nevěřili ani největší pesimisté. V některých svých bodech se však začíná povážlivě naplňovat.
„Individualita zmizí, tržní podíl gastrořetězců poroste. Počet malých a středních gastronomických podniků se sníží asi o čtvrtinu. Financované silné společnosti a mezinárodní řetězce využijí slabosti trhu pro svoji expanzi a nové uspořádání.“
Podle prognózy mají šanci malé rodinné podniky s nízkým kapitálem, ale velkým osobním nadšením a přístupem. Co je průměrné, to zmizí. Konzumenti se přesunou spíš domů nebo do intimních míst pro malé kruhy a networking mimo veřejnost a vítězem koronakrize budou různá „take away“ zařízení.
Jak je vidět, v Česku i Německu přežije ten, kdo se co nejrychleji přizpůsobí domácímu trhu – což platí obzvláště pro jejich hlavní města, kde doposud dominovali turisté. V Berlíně na jednoho obyvatele připadali čtyři návštěvníci ročně, v Praze téměř dvojnásobek.
V září jsme na toto téma mluvili v rozhovoru s food blogerem Lukášem Hejlíkem. Na otázku, co může zachránit českou otřesenou kulinární scénu, tehdy odpověděl: „Podniky by měly bojovat za to, aby si našly českého zákazníka a vybudovaly si v něm štamgasta, který je bude mít rád a bude se k nim vracet.“
Je pravda, že mnoho malých podniků ono „velké osobní nadšení a přístup“ ještě neztratilo. Přístup vlád jak v Berlíně, tak v Praze jim ale zatím v optimismu příliš nepomáhá a domácí návštěvníci zatím také ne. Všichni zjevně pochopili, že vláda a její podpora nedokážou gastronomii spasit.
„Mnoho malých lidí, kteří dělají na mnoha malých místech spoustu malých věcí, může změnit tvář světa,“ hlásá nápis neznámého autora na budově East Side Gallery v Berlíně. A může být inspirací nejen v Německu, ale i tady.
