Rok 2023 přinesl do energetiky hlavně uklidnění trhů a pozvolný pokles cen, přestože i v něm výrobci energií počítali své bohaté zisky. Bohatý byl i na státní podpory, které s příchodem Nového roku končí. Co vše můžeme očekávat v české energetické branži v příštím roce?
Končí vládní stropy
S příchodem nového roku končí firmám a domácnostem jistota v podobě vládních stropů u energií. Ty vláda zavedla loni na podzim v reakci na prudký růst cen na energetických burzách. Současné nabídkové ceny dodavatelů jsou ale už často pod stropem, který byl stanovený na pět tisíc korun bez DPH u elektřiny a 2500 korun bez DPH u plynu.
Další poklesy ceníkových tarifů se vzhledem k pozitivnímu vývoji na českém energetickém trhu dají očekávat.
Ceny na burzách tajou
Pohled na vývoj cen na energetických burzách je na konci roku příjemný. Ceny energií se dostaly na dvouletá minima, přičemž cena elektřiny klesla pod sto eur za megawatthodinu, cena plynu pod čtyřicet eur za megawatthodinu.
Vývoj cen MWh ročního kontraktu elektřin. | Zdroj Kurzy.cz
Podle mnohých analytiků může propad cen v evropských povolenkách poukazovat na blížící se pokles globální ekonomické aktivity. Kdyby se to potvrdilo, ceny energií by v příštím roce pokračovaly v dalším poklesu.
Tuto domněnku potvrzuje i vývoj na trzích s ropou, jejíž cena obvykle kopíruje vývoj světové ekonomiky. Hodnota ropy přitom od září trendově klesá a pohybuje se nejníže v tomto roce. A s ní i ceny na čerpacích stanicích.
Vývoj ceny litru benzinu a nafty v Česku | Zdroj Kurzy.cz
Vzroste regulovaná složka
Pokles cen energií na burzách ale bude přetlačovat růst cen regulované složky, která se ze čtyřiceti procent podílí na konečných účtech za energie, které spotřebitelé vidí na fakturách.
Energetický regulační úřad ji od Nového roku zvyšuje o 65,7 procenta u elektřiny, o 38,8 procenta u plynu. V přepočtu na peníze to pro jednu rodinu v domácnosti činí u elektřiny zhruba 1080 korun navíc za megawatthodinu, u plynu asi o 125 korun.
Důvodem je kromě návratu poplatku za obnovitelné zdroje (OZE) i potřeba investovat v příštích letech až stovky miliard korun do rozvoje přenosové soustavy, tedy do elektrického vedení i transformátorů.
A to kvůli rozvoji obnovitelných zdrojů, na které česká síť není stavěná. Růst regulované složky se vzhledem k tomu dá očekávat i v příštích letech, což vyplynulo i z rozhovoru Forbesu se šéfem ERÚ Stanislavem Trávníčkem.
Konec WFT?
Vlivem poklesu cen na trzích se očekává, že vláda ohlásí i konec daně z mimořádných zisků, tzv. windfall tax.
Na ní vláda letos oproti původním předpokladům vybere pouhých čtyřicet miliard korun, hlavním platícím bude přitom ČEZ, který do rozpočtu v rámci windfall tax pošle až 32 miliard korun. Bankovní sektor se přitom této dani prakticky zcela vyhnul.
Důvod pro mimořádné zdanění ale při současném vývoji na trhu v podstatě pominul. Ministr financí Zbyněk Stanjura se už v létě vyjádřil, že tato daň je zbytečná. Vláda ji ale doposud nezrušila.
Rozhodneme, kdo dostaví Dukovany
Podle platného harmonogramu by měl v roce 2036 začít do sítě dodávat elektřinu nový jaderný blok v Dukovanech. Do tendru o historicky největší zakázku za stovky miliard korun se přihlásili a na podzim své závazné nabídky poslali tři uchazeči – americký Westinghouse, francouzská EDF a jihokorejská KHNP.
Desítky tisíc stran nabídek teď pečlivě zkoumají specialisté ČEZ, jehož vedení by mělo už v první polovině roku předat vládě vyjádření k nabídkám s doporučením, kdo by se měl stát vítězem. Konečné rozhodnutí pak bude na vládě, která by měla do konce roku podepsat smlouvu s vítězem.
Vyjasnění kolem plynovodu Stork II
Rok 2024 by měl přinést i vyjasnění kolem plynovodu Stork II, který má navázat na kapacitně nedostačující Stork I a plně propojit Českou republiku s polskou plynovou soustavou a jeho LNG terminály na severu země.
Česká vláda společně se svým polským protějškem požádala Evropskou unii o spolufinancování projektu, Poláci si ovšem kladli podmínku, že česká strana si rezervuje kapacitu v některém z polských terminálů.
To se doposud nestalo, naopak ČEZ ztratil zájem o jeden z nich, jak v listopadu zjistil Forbes. Je tedy otázkou, zda Poláci neztratí o spolupráci ve výstavbě zájem a zdali by vláda byla do projektu ochotná jít sama.
Prodej Gasnetu
Vláda letos udělala dvě významné investice do plynové infrastruktury. Na přelomu léta a podzimu nejdříve koupila od německé skupiny RWE podzemní zásobníky v Česku, o pár týdnů později už ohlašovala nákup páteřních plynovodů NET4GAS. V obchodu za miliardy korun přetlačila EPH Daniela Křetínského.
Otazník od té doby visí i nad provozovatelem navazujících plynovodů Gasnet, kterého ovládá konsorcium investorů Macquarie Asset Management a o kterého se zajímá ČEZ. Důvody, proč je plynárenská soustava tak atraktivní pro českou vládu, jsme popsali v článku „Na plný plyn“.
Aktualizovaná energetická koncepce
Vláda otálí s aktualizací takzvané Státní energetické koncepce. Dokument má načrtnout strategii v energetické politice státu a říct, na jaké zdroje se při výrobě elektřiny a tepla budeme spoléhat.
Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo novou koncepci předložit vládě původně do poloviny letošního roku, poté termín prodloužilo až do jeho konce. Zatím se ale tak nestalo.
Z dnešního rozložení karet v energetice i vyjádření politiků se dá usuzovat, že budoucnost Česka je v jádru a obnovitelných zdrojích. Svou nezastupitelnou roli bude ale v tomto i příštím desetiletí hrát také plyn.
Derby energetických „S“
V příštím roce můžeme očekávat i pokračující vysoký investiční apetit českých energetických miliardářů. Těm se totiž daří bezezbytku.
Zisky se v posledním roce více než zdvojnásobily všem zúčastněným – jak známým jménům uhelného byznysu jako Daniel Křetínský, Pavel Tykač, Petr Paukner či Sokolovská uhelná, za kterou stojí rodina Štěpánků, tak i například králi české vodní energetiky Jaromíru Tesařovi. Ten se nově investičně rozhlíží například v Brazílii.
Nejaktivnějšími investory za hranicemi jsou ale prvně zmiňovaní Daniel Křetínský a Pavel Tykač, kteří zisky z energetiky investují i do jiných oborů.
Třeba do sportu, kdy Pavel Tykač stane proti Křetínskému, který je majitelem Sparty, jako majitel Slavie z Vršovic, kde má i sám vilu. Slavné derby pražských „S“ tak dostane i tento byznysový podtext.
