Irsko, evropská základna globálních technologických gigantů, bojuje s nedostatkem elektřiny. Rozvoj datových center a závod ve vývoji umělé inteligence nutí zemi přehodnotit zákon z roku 1999, který zakazuje provoz jaderných elektráren. Krok by mohl prolomit letité jaderné tabu a otevřít cestu jaderné renesanci.
Nízké daně a anglickojazyčné prostředí do Irska v uplynulých letech přilákaly velké technologické hráče, jako jsou Google, Apple, Microsoft či Meta. Tyto firmy sice představují zlatý důl pro irskou státní pokladnu, ale infrastruktura stojící za těmito zisky přivádí tamní elektrickou síť na pokraj kolapsu.
Datová centra minulý rok spotřebovala téměř čtvrtinu veškeré elektřiny země. V Irsku jich je v provozu okolo stovky. Spotřeba technologických gigantů navíc meziročně stoupla o deset procent, zatímco spotřeba zbytku země rostla jen o dvě procenta. Státní provozovatel elektrické přenosové soustavy v Irsku, EirGrid, varuje, že tímhle tempem velké firmy do roku 2032 obsadí třicet procent z celkového energetického spotřebního koláče.
Irsko se s problémem navíc nepotýká první den. Už v roce 2021 musela tamní vláda vyhlásit dočasný zákaz výstavby nových datových center, protože již tehdy hrozil kolaps infrastruktury. Energetický hlad je však o pět let později znovu aktuální a vrací do hry myšlenku na štěpení jádra.
Irsko zpečetilo osud jádra už v sedmdesátých letech minulého století, když masy lidí vyšly do ulic a protestovaly proti plánovanému otevření jaderné elektrárny v Carnsore Pointu. Tento plán definitivně pohřbila děsivá havárie amerického reaktoru Three Mile Island v roce 1979. Strach se přetavil v oficiální zákon, jímž bylo jádro v roce 1999 definitivně zakázáno. Dnes je to ale paradoxně právě Three Mile Island, který Microsoft za miliardy dolarů znovu oživuje pro svou umělou inteligenci.
Doba se však mění a s ní by se podle irských politiků mělo měnit také Irsko. Ceny elektřiny ohrožují irskou konkurenceschopnost. Irský premiér Micheál Martin nedávno pronesl větu, jež by ještě před pár lety mezi irskou veřejností vyvolala vlnu nespokojenosti: „Jsme tomu (jádru) otevřeni.“
Změnu postoje podporuje i veřejnost. Podle dubnových průzkumů veřejného mínění si zrušení zákazu přeje 43 procent respondentů, zatímco 28 procent je proti. Zbytek dotazovaných se nestaví ani na jednu stranu.
Kde bere Irsko elektřinu?
Irská produkce se podle dat Mezinárodní energetické agentury opírá ze 48 procent o zemní plyn. Obnovitelné zdroje, jako je vítr, slunce či voda, hrají v celkovém energetickém mixu stále větší roli. Samotné větrné elektrárny pokrývají 37 procent a voda se sluncem dalších sedm procent. Zbývající malou část doplňují uhlí a alternativní zdroje.
Energetický systém je navíc silně provázán se zahraničními sítěmi, odkud pravidelně dorovnává část spotřeby. Jak uvádí provozovatel EirGrid, reálný měsíční dovoz elektřiny se v Irsku běžně pohybuje v rozmezí dvanáct až dvacet procent, přičemž největší díl tohoto dovozu proudí ze sousední Velké Británie.
„Důvodem, proč máme jádro opět na pořadu dne, je uspokojení obrovských energetických nároků nadnárodního sektoru a datových center,“ shrnuje současnou realitu výzkumník Seán Fearon z Autonomní univerzity v Barceloně ve veřejném prohlášení k vydání své nové zprávy.
Proč zrovna Irsko?
Proměna Irska v digitální kolébku Evropy nestojí pouze na nízkých daních, ale na unikátní kombinaci geografie, klimatu a politických výhod.
Pro americké giganty představuje tento ostrov hlavní anglicky mluvící vstupní bránu na evropský trh a také legislativní štít. Fyzické uložení dat na území EU jim usnadňuje plnění evropských pravidel, čímž se firmy vyhýbají složitému právnímu sporu o mezinárodních transferech dat.
Důležitým aspektem je také místní chladnější klima. Irské počasí umožňuje nahánět okolní vzduch přímo do budov, což eliminuje potřebu drahých klimatizací. „Je to vzácný případ, kdy je irské počasí důvodem k oslavování,“ poznamenal v minulosti na toto konto trefně bývalý viceprezident Googlu John Herlihy.
Hnutí pro znovuzavedení či otevření nových jaderných elektráren není ve světě technologických gigantů a umělé inteligence ojedinělé. Firmy po celém světě uzavírají smlouvy s dodavateli energií, ale pozornost se upírá k novým malým modulárním reaktorům (SMR), což jsou sériově vyráběné jaderné zdroje, které lze oproti klasickým reaktorům lehce a rychle sestavit a především stojí jen zlomek ceny.
Ve Spojených státech už tento trend běží naplno. Microsoft, Amazon či Google investují do jaderné energie, aby pokryly své energetické náklady. Vidinou do budoucna je, že by SMR mohly stát přímo v areálech datových center. Podle prognózy Irské akademie strojírenství by flotila SMR mohla do roku 2050 zajistit Irsku téměř polovinu výroby elektřiny.
