Vítězem letošního léta v soutěži o výrobní zdroj elektřiny, na který je stoprocentní spoleh, se stávají uhelné elektrárny. Jaderné a vodní elektrárny totiž trpí na nedostatek vody v řekách, plynové zdroje jsou negativně ovlivněny situací v Hormuzském průlivu a slunce ani vítr nejsou schopny dodávat elektřinu nepřetržitě. Majitelé uhelných elektráren tak přepočítávají nečekané zisky a Německo termín odklonu od uhlí.
„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný,“ musí si říkat většina evropských energetiků. Jaderní inženýři letos kvůli nedostatku vody zažívají při snahách o udržení jaderných elektráren v provozu až bizarní kousky například v podobě potopení vlečných člunů, aby se zvedla hladina řeky.
Operátoři vodních elektráren pak smutně koukají na klesající výkon turbín kvůli extrémně nízkému stavu vody v řekách, jaký ani ti služebně nejstarší nepamatují.
Provozovatelé plynových elektráren se zase letos potýkají s vyššími cenami a přetrhanými dodavatelskými vazbami zemního plynu hlavně kvůli Kataru, jehož LNG terminály během války na Blízkém východě utrpěly vysoké škody, čímž se v mžiku smazala pětina světových dodávek tekutého zemního plynu.
Evropské elektrárny tak v letošním létě ztrácejí oproti normálu desítky gigawattů výkonu. A to vše se děje v době po vlně uzavírání uhelných a jaderných elektráren v Evropě, tedy stabilních zdrojů elektřiny, které nahrazují hlavně obnovitelné zdroje, tedy nestabilní zdroje.
Kvůli všemu výše popsanému Evropa právě nyní zažívá vysoký růst cen elektřiny. Zatímco do července se cena elektřiny na energetické burze v Lipsku na spotu i s dodáním v příštím roce pohybovala kolem 100 eur za megawatthodinu, dnes je na spotu o třetinu vyšší, když stojí 135 eur za megawatthodinu a termínový kontrakt pro rok 2027 dnes vychází na 115 eur.
To nejhorší v podobě topné sezony má ale teprve přijít. Už dnes je potřeba naplnit plynové zásobníky v Evropě, které jsou, jak už jsme dříve informovali, rekordně prázdné a hrozí, že velkoobchodníci v závěru „plnící“ sezony výrazně zvýší nákupy a tím i cenu plynu, ze kterého se ve finále elektřina vyrábí.
To, co netěší odběratele plynu a elektřiny, ale v letošním létě těší majitele uhelných elektráren. Cena emisní povolenky totiž neroste tak rychle jako cena elektřiny, čímž se dostávají do ziskového pásma. Letos navíc asi o dva měsíce dříve, než je obvyklé, protože ziskovost uhelek je tradičně charakteristická hlavně pro topnou sezonu.
„Česko a země regionu otevírají znovu království uhelné energetiky. Vrací se finanční ráj pro ty, kdo ještě nezavřeli a jsou schopni udržet provoz,“ komentuje současný vývoj na trhu energetický expert a investor Michal Šnobr.
Pojďme si jeho výrok rozklíčovat i pro pochopení ekonomiky uhelných elektráren. Ty české vzhledem ke svým zásobám uhlí dokáží jednu megawatthodinu elektřiny vyrobit zhruba za 25 eur. K ní ale musejí přičíst cenu povolenky, která se v minulém měsíci pohybovala na 75 eurech za kus.
Dohromady šlo tedy o 100 eur, tedy přesně tu cenu, za kterou se prodávala elektřina na lipské burze. Majitelé tak měli zaplacené náklady, ale nulové zisky.
Dnes je pro ně situace příznivější. Povolenka stojí 85 eur, což znamená, že elektrárna vyrobí megawatthodinu elektřiny za 110 eur, ovšem ta se dnes na burze prodává za 115 až 135 eur. Majitelé uhelek si tak připisují zisk až 25 eur na megawatthodinu.
Tento hrubý výpočet je navíc zkreslený tím, že uhelné elektrárny k tomu část produkce obchodují na spotovém trhu, tedy dle cen, které se mění každou minutou. Na spotovém trhu uhelky vydělávají hlavně večer, v tyto dny ale zažívají to, co už mnoho let ne – vydělávají i přes den.
„V pondělí i úterý jsou ceny elektřiny na spotu relativně vysoko i během dne, okolo 135 až 145 megawatthodin,“ všímá si energetická analytická skupina Amper Meteo.
V noci pak při současných omezeních výkonů jaderných a vodních elektráren zažívají uhelky opravdu tučné zisky, cena elektřiny na spotovém trhu letos v létě často stoupá i nad 300 eur za megawatthodinu.
Mezi ty, kdo si dnes v Česku mohou počítat uhelné zisky, jsou ČEZ, skupina Sev.en Pavla Tykače a Sokolovská uhelná, která přes svěřenský fond patří rodinnému klanu Štěpánků. Sokolovská uhelná už přitom po vypuknutí války v Íránu začala povolávat zpět do svého lomu Jiří loni propuštěné horníky.
Současný vývoj na trhu, který dle dlouhodobých kontraktů bude přetrvávat minimálně do příštího jara, tak může zamotat rozehranou šachovou partii Pavla Tykače, jehož Sev.en oznámila, že do konce příštího jara vypne dvě uhelné elektrárny v Počeradech a Chvaleticích.
Foto Michael Tomeš
Miliardář nechal na uvážení státu, zda bude elektřinu z těchto uhelných zdrojů potřebovat. Pokud je bude chtít dál udržet v provozu, musí je stát, tedy ve finále samotní občané, dotovat.
Nečekaná letní ziskovost uhelek ale tuto tezi nyní oslabuje, a je tak možné, že Sev.en uzavření uhelných elektráren v Česku posune o minimálně jeden rok, což v kuloárních debatách nevyloučily ani zdroje Forbesu z nejbližšího Tykačova okolí.
Uhelné elektrárny měly v Evropě dle původních odhadů skončit kolem roku 2030, každým dnem a zimou je však jasnější, že se bez nich starý kontinent ještě dlouho neobejde.
Jedním z dílků do tohoto příběhu může být čerstvé, už druhé posunutí termínu zveřejnění zákonem vyžadovaného hodnocení odklonu od uhlí z letošního srpna až na začátek léta 2027.
Německá vláda chce počkat na výsledky letošních kol výběrových řízení na nové plynové elektrárny a zahrnout je do inventury odchodu z uhelných elektráren, „aby mohla provést co nejrealističtější a nejrobustnější analýzu, zejména s ohledem na bezpečnost dodávek, a to zejména pro období od roku 2031,“ jak uvedlo tamní ministerstvo před týdnem.
V souhrnu se dá říct, že uhelná energetika v Evropě je dnes otloukaným, ne-li až lynčovaným hrdinou. Na jednu stranu se ji politici v rámci Green Dealu snaží zabít všemi prostředky, na druhou je to právě ona, která Evropu letos už nejen v zimě, ale i v létě zachraňuje před citelně drahou elektřinou i před blackouty.
