Jedním z pilířů energetiky Bulharska je jaderná elektrárna Kozloduj. A dnes je i jedinou stoprocentně funkční jaderkou, kterou chladí Dunaj. Zatímco v Maďarsku a Rumunsku došlo k jejich úplnému odstavení, reaktory elektrárny Kozloduj stále vyrábějí elektřinu na plný výkon.
Je jako osamělý voják v boji, jehož linie se klikatí podél evropského veletoku Dunaj. Dva další vojáci na této linii totiž byli odzbrojeni. Řeč je o jaderných elektrárnách, jež ke svému chlazení potřebují vodu z Dunaje a na kterých je závislých dohromady 5,4 gigawattu výkonu. Jenže hladina Dunaje kvůli vlnám veder a suchu klesla na minimální úrovně.
A to až na takové, že dvě jaderné elektrárny, Paks v Maďarsku a Cernavodă v Rumunsku, musely sáhnout k bezprecedentnímu kroku v podobě absolutního odstavení reaktorů. Tím jaderky na řece Dunaj smazaly 3,4 gigawattu výkonu, zbylé dva gigawatty pořád drží v provozu bulharská jaderka Kozloduj. I když minulý týden měla namále.
„Pokud hladina Dunaje v bulharském úseku klesne o dalších třicet centimetrů, bude muset být jaderná elektrárna Kozloduj odstavena,“ uvedl před týdnem bývalý předseda představenstva elektrárny a expert na jadernou energii Georgi Kasčijev.
Nestalo se tak. Operátoři bloků Kozloduje nemuseli sáhnout ani k omezení výkonu reaktorů a zabránili tak dalšímu zvýšení cen elektřiny v regionu, jemuž dnes chybějí gigawatty elektrického výkonu. Sucho však není neštěstím jen pro jaderky – na minimálních výkonech jsou dnes totiž i vodní elektrárny.
Kozloduj těží z jedné nesporné výhody: sací potrubí ženoucí vodu (která slouží jako chlazení pro reaktory) má totiž umístěné hlouběji než dvě zmiňované jaderné elektrárny. Navíc už na konci července byla v elektrárně utvořena speciální komise, jež koordinuje své kroky nejen s povodím Dunaje, ale spolupracuje také se zahraničím.
„Byl vyvinut program, který zahrnuje veškerá nezbytná opatření k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu energetických bloků elektrárny během delšího poklesu hladiny řeky,“ uvedla na přelomu měsíce elektrárna Kozloduj na svých webových stránkách.
Bulharská ministryně energetiky Iva Petrova pak navázala kontakt se srbskou stranou s cílem „usilovat o spolupráci v rámci technických možností hydroelektrárny Ðerdap s cílem udržet hladinu vody v Dunaji pod jadernou elektrárnou Kozloduj nad kritickými provozními prahy“.
Srbská vodní nádrž v oblasti Železná vrata na hranicích s Rumunskem se tak i přes minimální stav vody za poslední dekády snaží upouštět tolik vody, aby Kozloduj nemusel omezovat výkon.
Kritický minulý týden tak elektrárna dokázala přestát s plným výkonem a v současné době jí pomáhají i deště, které zastavily poklesy hladiny Dunaje.
Pro bulharskou energetiku má jaderná elektrárna Kozloduj velký význam. S celkovým výkonem dvou gigawattů zajišťuje zhruba třetinu výroby elektřiny v zemi, jež patří i k velkým evropským exportérům elektřiny. Sousedním státům ročně prodává zhruba pětinu vyrobené elektřiny.
A svou roli bude jen zvětšovat. Bulhaři totiž v jejím areálu plánují vystavět další dva bloky, tedy zdvojnásobit její výkon. „V období 2027 až 2030 se pozornost přesune na technický návrh, zadávání veřejných zakázek, přípravu infrastruktury a zahájení výstavby,“ uvádí vedení elektrárny.
K tomu Bulhaři plánují pozdější výstavbu dvou dalších bloků u obce Belene.
Bulharsko je totiž pořád závislé na výrobě elektřiny z uhlí a rozvoj jaderné energetiky ho má dovést k dekarbonizaci. Země také proto zažila v posledních letech obrovský rozvoj solárních elektráren, které už dnes mají instalovaný výkon stejný jako tři zmiňované jaderné elektrárny na Dunaji, tedy 5,5 gigawattu.
Výroba z větrných elektráren je v Bulharsku na chvostu, země se tradičně spoléhá spíše na výrobu z vodních zdrojů. Game changerem v bulharské energetice pak bude rozvoj akumulačních baterií.
Solární elektrárny totiž přes den vyrobí obrovské množství elektřiny, kterou Bulhaři nespotřebují, a kdyby si ji mohli uchovat na večerní špičky a noc, nemuseli by večer zapínat tolik uhelných kotlů.
Z dlouhodobé energetické strategie vyplývá, že Bulharsko počítá s pokračujícím využíváním uhlí do roku 2030 a následným snížením jeho využívání na nulu do roku 2038.
