Božena Řežábová strávila roky v Googlu. Ve firmě, odkud se neodchází, jak slyšela od svého šéfa poté, co dala výpověď. Dala přednost vlastní cestě, když před víc než dekádou založila platformu na hraní jednoduchých her v mobilním telefonu bez toho, aby si člověk musel stahovat další aplikace. Pojmenovala ji Gamee.
Jsou to jen dva příspěvky na Instagramu Boženy Řežábové. Ten první je z roku 2014, tedy krátce poté, co uzavřela kapitolu tříleté práce pro Google, jemuž ve čtrnácti evropských zemích pomáhala rozjet začínající videoplatformu YouTube. Tehdy s rodinou žila ve Spojených státech. A právě z říjnového New Yorku je i ona fotografie.
Její autorka k ní anglicky napsala: „V New Yorku se ochlazuje. Je na čase jet brzy domů!“ A jak řekla, tak udělala. Navíc se vracela s velkým nápadem. V následujícím roce totiž s dalšími čtyřmi společníky založila platformu pro mobilní hry, která dostala název Gamee.
Ta samá firma se čtyřicítkou zaměstnanců má v současné době po světě 120 milionů hráčů, a ačkoliv si jednou prošla něčím, co se klidně může nazvat klinickou smrtí, uspěla. Pomohlo jí k tomu i zhruba sto milionů korun získaných od investorů, mezi nimiž se objevil i její manžel Jan Řežáb.
Gamee má ale za sebou především dvě akvizice, navíc na dvou zásadně odlišných trzích. V roce 2020 Gamee za víc než 130 milionů korun koupila čínská společnost Animoca Brands. Letos v březnu pak americká firma AlphaTON Capital v přepočtu za 230 milionů korun dolarů získala v Gamee šedesátiprocentní podíl.
Ale ještě jednou zpátky k Instagramu. Na zatím poslední fotografii na profilu Boženy Řežábové je totiž plaz. A u něj popisek, který odhaluje, jak nedávno objevila něco nového, čemu naprosto propadla: hledání hadů a plazů ve volné přírodě. Obávaných, krásných a fascinujících tvorů.
„Zavedlo mě to hluboko do Amazonie, džungle Sumatry a naposledy na Madagaskar,“ píše podnikatelka, díky které autor tohoto textu, jehož vztah k hadům se dá popsat jako „velmi zdrženlivý“, a který si s Boženou Řežábovou díky pár společným semestrům na vysoké škole tyká, konečně alespoň ví, co, respektive kdo, se skrývá za výrazem „herper“.
Proč plazy vlastně vůbec zmiňovat? Božena Řežábová si totiž cesty za nimi může konečně časově dovolit. Ačkoliv v Gameee, nebo možná ještě lépe v Animoca Brands a nově i v AlphaTON Capital dál zůstává aktivní, před dvěma lety předala žezlo a opustila v Gamee pozici CEO.
„Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat,“ říká matka dvou teenagerů, která se v posledním roce ještě pustila do podcastu věnovaného umělé inteligenci a pojmenovaného Chytrá a umělá.
Foto Markéta Musialková, grafika Forbes Česko
Jaké to je, pracovat pro firmu, kde se střetávají majitelé z Číny a USA?
Hongkong sice není typická Čína, ale je tam spousta lidí z pevninské části Číny, kteří jsou extrémně, opravdu extrémně pracovití a velmi inteligentní. A Američané jsou zase velmi sebevědomí a každou věc umí udělat tak, že zní lépe.
A my Češi jsme teď mezi nimi takoví ti nejvíc zdravě skeptičtí. Ale vlastně to celé dohromady nějak funguje. A vlastně to celé dohromady nějak funguje kulturně i byznysově, což je strašně zajímavé.
Pak se taky děje to, že lidi z Asie málokdy na něco řeknou, že ne. To spíš přestanou odpovídat, takže když se snažíš něčeho dosáhnout nebo se dobrat k nějakému rozhodnutí a oni přestanou odpovídat, tak to znamená, že to neprojde. Naproti tomu Američan ti to „ne“ řekne rovnou. Takže komunikace je velmi přímá versus velmi nepřímá.
A Češi jsou v téhle disciplíně kde?
My jsme někde napůl.
Není to balancování únavné?
Mně to přijde zábavné.
Nastala někdy situace, kdy by to opravdu drhlo?
Jde o byznys, tak vůbec nikdo nemluví o politice. Prostě se to vůbec nevytahuje. Narazili jsme na to jen jednou. Když Rusko v roce 2022 zaútočilo na Ukrajinu, udělali jsme herní postavičku, které jsme dali ukrajinskou vlajku a dali jsme to na sociální sítě.
Poměrně rychle mi pak z Hongkongu přišel e-mail, kde bylo asi dvacet lidí z vyšších pozic na kopii, ve kterém stálo, že tohle nemůžeme udělat, protože je to politicky laděné prohlášení. Že si to můžu myslet, ale že to za firmu nemůžu zveřejnit. Ne, že by si mysleli, že to je špatně, nebo dobře, ale že prostě politiku do byznysu nepouštíme.
Foto Martin Svoboda
Jedna firma vlastnící Gamee je teď v Hongkongu, druhá má sídlo v New Yorku. Kde jsi ty?
Já jsem v Praze, protože to vychází celkem příjemně tak, že můžu ráno zavolat s Hongkongem a večer s New Yorkem. Ale samozřejmě cestuju, i když už ne tak moc jako dřív. Mám dva kluky, kteří potřebují dohled a péči. Navíc tady se žije dobře.
Jakmile člověk hodně cestuje a vidí všechna ta velkoměsta, začne si Prahy a Česka víc vážit. Máme tady klid, bezpečí, krásné prostředí, je to tu inspirativní, historie na tebe kouká z každého rohu. Když to vidíš denně, tolik to nevnímáš, ale kdo se někdy na delší dobu ocitnul v zahraničí, víc si toho váží.
Jak bys někomu vysvětlila, co dělá Gamee?
Dnes už stačí jenom říct, že dělá hry pro mobilní telefony, které hraje 120 milionů lidí po celém světě. Takhle jednoduché to je.
Kde se myšlenka na vznik Gamee před dvanácti lety objevila?
Byla to kombinace několika věcí. Pracovala jsem pro Google, kterému jsem v Evropě pomáhala rozjet YouTube a přišlo mi neuvěřitelný, jakým způsobem jeden takový produkt změní svět, jakkoliv to dnes možná zní jako dávná minulost, protože všem nám přijde úplně normální, že se videa sdílí tímto způsobem.
Co ale bylo hlavní, že kolem videí vznikaly komunity. Já, coby gamerka, spolu s Honzou (Řežábem – pozn. red.), taky gamerem, plus dalšími společníky koukali a v hlavě nám vznikl koncept, jak stejný princip využít pro hry, čímž odpadne to, že je nikde nemusíš stahovat, nosit na cédéčkách a podobně.
Prostě klikneš a hra se objeví v mobilu. Navíc k hraní nemusíš zvát kámoše, protože už je tam máš a jste propojení. Sociální síť plná her. To bylo to, s čím jsme Gamee rozjeli.
Jak rychle se ukázalo, že ta myšlenka je životaschopná?
Docela rychle. Za rok jsme měli milion hráčů a měli jsme investory. Bylo to super a čísla nám rostla. Pak mi ale jednoho dne zavolali z Googlu a řekli, že když si zákazníci stahují Gamee se spoustou her v jedné aplikaci, oni přicházejí o byznys, protože uživatelé už nemusí v App Storu tolik stahovat jiné hry.
Takže naši aplikaci stahují z nabídky.
Co se dělo?
Krize, panika v týmu, panika mezi investory a debaty, co budeme dělat. Vymysleli jsme nový koncept, ale neměli jsme dost dost peněz na to, abychom ho dotáhli do konce.
Radila jsem se o tom s jednou kamarádkou, která mi řekla, že musím do Asie, kde je jiné uvažování, jiní lidé, jiné myšlenky. Tak jsem si v létě roku 2019 koupila letenku a vyrazila do Hongkongu, kde jsem nikoho neznala.
Byla tam gamingová konference, jejíž součástí byla část věnovaná blockchainu. V jednom sále stál chlapík, který byl strašně charismatický a všichni ho poslouchali. Ten samý člověk pak za půl roku Gamee koupil. Teď je to šest let od akvizice a já a jeden spoluzakladatel jsme pořád součástí týmu, a funguje to skvěle.
Foto Martin Svoboda
Jedním z andělských investorů byl tvůj manžel Jan Řežáb, v té době už úspěšný startupista. Jak moc ti to při budování Gamee pomohlo?
Otevřel nám spoustu dalších dveří přes svou tenkrát už existující síť kontaktů. Přišel, řekl, že tomu věří, a dal do toho svoje peníze. Takhle má správný andělský investor fungovat.
Před Gamee jsi byla tři roky v Googlu. Jaký byl život v korporátu?
Dnes to zní asi divně, ale Google v té době nebyl tak velký korporát. Měla jsem možnost se věnovat videoplatformě YouTube, která v Česku byla úplně na začátku. Začínali jsme vlastně z nuly. Takový startup ve firmě. Bylo to motivační, bavilo mě to.
Když jsem pak odcházela, už jsem měla pocit, že to dál není kam posunout a kariéra, kdy se pak už jen posouváš v rámci firmy, mě moc neoslovovala. Chyběla mi motivace, proto jsem šla pryč.
Můj regionální šéf mi tehdy řekl: „Tak, a teď máš rok na to, abys něco dokázala, aby si lidi nemysleli, že jsme tě vyhodili, protože z Googlu se neodchází.“ Samozřejmě jsem nad tím mávla rukou, ale byla to věta, kterou z hlavy dostaneš těžko.
V tu dobu už bylo prakticky jasné, že tvůj manžel vydělá obrovské peníze díky SocialBakers. Měli jste malé kluky a ty jsi nemusela pracovat vůbec. Potřebovala jsi dělat kariéru?
Mě kariéra vlastně moc nezajímá. A teď to bude znít hloupě, ale mě vlastně nezajímají ani ty peníze, které kolem toho jsou. Mě baví něco dělat, něco vytvářet. To je to hlavní, ten hlavní drive. Mě baví ta cesta. Každý snad potřebujeme nějakou náplň a pocit, že k něčemu jsme, ne?
Gamee dělalo mobilní hru například pro NASA nebo fotbalový klub Manchester City. Tu pak hrálo šestnáct milionů lidí. Jak se k tomu dostali?
Udělali jsme si seznam asi deseti vysněných brandů, pro které bychom hru chtěli udělat, které jsme pak oslovili.
Napsali jste jim e-mail?
I to, ale většinou jsme to zkoušeli přes kontakty skrze naše investory a partnery. Následně jsem se sebrala a za těmi lidmi odletěla. Samozřejmě už jsem v ruce měla ukázku, jak by hra speciálně pro ně mohla vypadat. A oni častokrát řekli prostě: „Tak jo.“
Fungovalo to jako skvělá motivace týmu, otevíralo nám to dveře k dalším brandům a pak to taky Gamee přineslo spousty nových hráčů.
Byla nějaká značka, u které jste neuspěli?
Moc jsem chtěla, abychom dělali pro Tamagotchi, ale japonská firma Bandai Namco, které to patří, nás odmítla. Přitom jsme pro ně měli připravený fakt krásný koncept. Nespíš je zkusím oslovit ještě jednou.
Proč jsi v Gamee zůstala i po první akvizici?
Kvůli lidem. Zakladatel firmy, která Gamee koupila, je obrovsky inspirativní člověk, který mi při prvním setkání ukázal, že je tady další prostor, další hřiště, kam se můžeme vydat. Byl to impuls, aby Gamee začalo používat blockchain, kterému rozuměli oni, ale u nás ve firmě jsme o tom nevěděli vůbec nic.
Vysvětlil mi, že když my to nějakým způsobem dokážeme využít v našich hrách, domluvíme se na dealu. Já pak cestou domů začala googlit všechno, co se týkalo blockchainu, co jsou NFTčka, jak to funguje a proč to vůbec je. Prostě rok 2019. Do té doby jsme jeli čistý gaming.
Foto Martin Svoboda
Takže jsi se do toho ponořila.
Naprosto, a přineslo to výsledek. A teď se vlastně to samé opakuje s druhým obchodním partnerem, který kupuje majoritu v Gamee. Ten se věnuje umělé inteligenci a ochraně dat, a já mám zase co řešit. Stačí mi nahodit udičku, na které je něco nového, a já po tom skáču.
Není už NFT mrtvé?
NFT zažívá útlum, ale to, že trávíš čas v digitálním světě, něco ti tam patří a má to nějakou jedinečnost, kterou potřebuješ prokazovat, to je koncept, který je na internetu strašně potřeba. Když s něčím trávíš čas, vytváříš obsah, máš digitální persony, chceš dokázat, že ti to patří.
Tím spíš, že AI dnes umožňuje udělat kopie všeho během sekundy. A blockchain ti umožní na internetu prokázat, co komu patří a kolik toho je. Ta technologie absolutně dává smysl.
Mark Zuckerberg si ten termín metaverzum trošku přivlastnil. Tím, kolik do toho dal peněz, že přejmenoval Facebook na Meta a tak dál. Ten jeho koncept virtuálního světa se ale nepovedl. Nicméně, co si já představuju pod slovem metaverzum, je digitální svět, který stejně existuje už teď. A je rozhodně decentralizovaný.
Není to tak, že jedna firma vlastní metaverzum, kam se připojíš. Těch metaverz je spousta, například Fortnite. To je virtuální svět, kde máš nějakou identitu, potkáváš tam další lidi, můžeš si udělat přátele a něco tam vlastníš a zažíváš. Nemyslím si, že potřebujeme jeden megasystém.
Dalo by se dnes Gamee rozjet znovu z Česka?
Asi dalo, ale bylo by to velmi těžké, protože gaming je velmi kompetitivní odvětví. Ale pokud by někdo našel novou oblast, například by propojil gaming a nějakou formu AI a zapojení agentů ve hře, což by ji udělalo zajímavější tím, že se postavy v ní učí, pamatují si interakce s hráčem. Celé to musí být udělané víc na míru hráči. Takových her je ještě málo. Tam je rozhodně prostor prorazit.
Vy hry na Gamee vytváříte, nebo je kupujete?
Vytváříme. Všechny jsou z Gamee.
Nebylo by levnější je nakupovat?
Jenže nás ten vývoj baví. Ozývají se nám tvůrci her, ale většinou je to tak, že když má někdo hodně dobrou hru, jde s ní na trh sám.
Už nejsi CEO Gamee. Nepřemýšlíš nad novým vlastním startupem?
Nemám to tak, že přemýšlím, jakou firmu bych mohla založit. Přemýšlím nad tím, jakým tématům se chci věnovat. A já na to zatím mám prostor i finance v Gamee a dalších skupinách v rámci obou firem, které stojí nade mnou. Když si řeknu, že chci udělat konkrétní projekt, podporu dostanu.
Nad jakými tématy přemýšlíš?
Umělá inteligence a blockchain. Nad ničím jiným se v rámci IT dnes přemýšlet nedá. Bohužel. Já osobně to mám stažené na oblast gamingu a entertainmentu.
A dá se tedy ještě vymyslet něco unikátního?
Ano. Protože AI se týká úplně všeho.
Na Instagramu jsem viděl, že po světě cestuješ za hady. Jak se k tomu člověk dostane?
Slyšela jsem podcast s člověkem, který žije v amazonské džungli v Peru a věnuje se vykupování pralesa. Lidem, kteří tam kácejí dřevo, pak místo toho nabízí práci ochránců. Mně se ten koncept strašně líbil, tak jsem to začala podporovat, ale chtěla jsem to vidět osobně.
Takže jsme letěli s manželem do Peru a s tímhle člověkem jsme se vydali do džungle, kde nám kromě jiného začal ukazovat i hady. Ani jsem do té doby nevěděla, že se lidem, co hledají a fotí hady, říká herper. Musela jsem si to slovo vygooglit.
Většina lidí se ale hadům spíš vyhýbá.
My je hledáme. Ale ono je strašně těžké je najít. Jdeš pralesem, navíc často v noci, a slyšíš všechny ty zvuky. Hudba pralesa je neuvěřitelná. A teď vidíš všechny ty oči a ty barvy těch očí. Všechno na tebe kouká, protože jsi tam v tu chvíli navíc, a v tom obrovském světě kolem hledáš něco, čeho je málo. Hledáš hada, který není moc vidět, protože se maskuje.
Obvykle se při tom pohybujeme na odlehlých místech, kam nedává smysl jen tak si zajít na procházku, takže hledání hadů je pak něco jako mise, při které se dá neuvěřitelně vyčistit hlava. A možná i proto to lidi baví. A baví to i mě.
