Počátkem loňského roku Muskova iniciativa DOGE výrazně omezila počet zaměstnanců i rozpočty amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) a Národní meteorologické služby (NWS). To pociťují třeba americké rybářské flotily, zemědělci nebo pojišťovny.
Když Brian Ritchie vyplouvá se svou šestnáctimetrovou charterovou rybářskou lodí (tedy lodí, kterou si od něj lidé pronajmou i s kapitánem a vybavením kvůli zážitku z rybolovu) do studených a rozbouřených vod Cookova zálivu poblíž Homeru na Aljašce, kde má na palubě deset či více rybářů doufajících v úlovek halibuta tichomořského, věnuje velkou pozornost aktuálnímu počasí.
Automatická stanice Národní meteorologické služby, která poskytovala podrobné informace o místních podmínkách a rychlosti větru, je totiž mimo provoz. Fungovat by podle současných odhadů neměla nejméně do listopadu.
„Je to dlouhá sezona a už půl roku nevíme, jaký vítr vane v části zálivu, kde často rybaříme,“ řekl Ritchie. „Je to docela důležité, hlavně pokud jde o charterové plavby. Lidé, které vozím na moře, totiž rádi sledují Nejhorší úlovek (The Deadliest Catch), ale rozhodně ho nechtějí sami zažít.“
Problém s Ritchieho meteorologickou stanicí, který zatím naštěstí nevedl k žádné katastrofě, není ojedinělý. Po celé zemi klesá počet vypouštěných meteorologických balonů. Do meteorologických modelů, předpovědí požárů a počasí na moři i pro potřeby leteckého průmyslu se tak dostává méně údajů o teplotě, atmosférickém tlaku, vlhkosti nebo rychlosti a směru větru.
Také u amerického pobřeží nyní měří podmínky na moři méně bójí než v roce 2024. Zatímco na západě Spojených států zuří rozsáhlé požáry, je nedostatek specializovaných meteorologů, kteří poskytují detailní data potřebná k život zachraňujícím taktickým rozhodnutím komunit i hasičů, uvedli lidé obeznámení se situací pro americký Forbes.
Zanikl také dvacet let fungující program, který sleduje stav arktického ledu. Administrativa stopla i plány na vývoj nové generace meteorologických satelitů, které mají nahradit dva klíčové satelity, jejichž provoz by mohl začít selhávat na začátku 30. let.
Přesně tak vypadá situace, kdy vláda rozkládá rozsáhlý systém environmentálního zpravodajství země. Síť satelitů, balonů, bójí, radarových stanic a vědců, kterou NOAA budovala desítky let, tvoří základ pro fungování velké části americké ekonomiky.
Rybáři se podle ní rozhodují, zda je bezpečné vyplout na moře. Zemědělci ji využívají při rozhodování o tom, kdy zasít a sklízet. Letecké společnosti podle meteorologických dat plánují trasy letů. Pojišťovny a zajišťovny je využívají k vyhodnocování rizika škod způsobených hurikány, požáry a rozsáhlými nehodami. Energetické společnosti, stavební firmy i krizové složky se na ně spoléhají při řízení elektrických sítí, ochraně infrastruktury a záchraně lidských životů.
„Někdy jsou dopady o něco méně viditelné, pokud tedy nejste přímo zaměstnáni v některém z těchto odvětví,“ řekl Costa Samaras, ředitel Scott Institute for Energy Innovation na Carnegie Mellon University, který za Bidenovy administrativy působil jako poradce pro modernizaci infrastruktury s ohledem na oteplující se klima.
„Existují ale i úplně jednoduché otázky jako: ‚Zaplaví se moje ulice? Blíží se hurikán? Jsem v bezpečí před tornádem?‘ To jsou velmi konkrétní dopady, kterým lidé po celé zemi obvykle rozumějí,“ dodává Samaras.
Systémy NOAA svou hodnotu téměř nikdy nemusely dokazovat. Jednoduše fungovaly – dokud fungovat nepřestaly. Teď jejich selhávání přichází nenápadně: jedna nefunkční meteorologická stanice, jeden chybějící balon, jedna neaktualizovaná mapa, jeden klimatický web za druhým.
V desítkách rozhovorů se současnými i bývalými zaměstnanci NOAA a zástupci odvětví závislých na jejích datech Forbes zjistil, že s tím, jak americký systém environmentálního zpravodajství postupně přestává fungovat, rostou rizika pro životy a majetek a nové náklady se přenášejí na firmy i spotřebitele.
Samotné systémy a škrty, které je zasáhly, mohou působit vzdáleně a technicky. Účet za ně ale bude velmi konkrétní.
Kořeny problému sahají k programu DOGE Elona Muska, který na začátku roku 2025 napříč federálními úřady drasticky omezil počet pracovních míst, rozpočty i jednotlivé programy.
V Národním úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), pod který spadá Národní meteorologická služba a který zajišťuje klíčová data o počasí a klimatických vzorcích, začaly změny desetiprocentním rozpočtovým škrtem a zrušením zhruba sedmnácti procent pracovních míst.
Celkem odešlo přibližně 2 500 lidí. Ještě větším problémem bylo, že mezi nimi byly stovky zkušených výzkumníků NOAA a NWS, kteří využili nabídky předčasného odchodu do důchodu.
„DOGE agenturu roztrhal na kusy,“ řekl Craig McLean, dlouholetý výzkumník NOAA a bývalý hlavní vědecký pracovník, který po více než čtyřech dekádách v úřadu odešel do důchodu v roce 2022. „Celkem z NOAA do dubna loňského roku odešlo 27 tisíc let zkušeností.“
Kongres hlubší škrty zastavil. Trumpova administrativa však usiluje o další, tentokrát 27procentní snížení rozpočtu pro fiskální rok 2027. Od letoška by tak chtěla rozpočet zkrátit ze 6,17 miliardy dolarů (asi 132,65 miliardy korun) na zhruba 4,4 miliardy (94,60 miliardy korun). Kritici varují, že takový krok by měl ještě rozsáhlejší dopady.
„Ještě ničivější je to, že nejde jen o omezení budoucích služeb, ale také o přerušení aktualizace informačních produktů, které postupně zastarávají napříč celým systémem,“ řekl Stephen Volz, fyzik, který v červnu odešel z NOAA z pozice zástupce administrátora. „Právě tady se projevuje těch tisíc drobných škrtů, které vedou k informační nevědomosti.“
Národní meteorologická služba podle svého mluvčího Christophera Vaccara od konce loňského roku nabírá nové zaměstnance. Přijala 321 meteorologů, hydrologů, elektrotechnických techniků a fyziků.
Vaccaro neuvedl podrobnosti o celkovém počtu zaměstnanců NOAA. Dodal však, že všech 122 místních předpovědních pracovišť NWS má dostatek lidí na to, aby zajišťovala nepřetržitý provoz předpovědní služby 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.
Rachel Hager z NOAA Fisheries uvedla, že úřad nekomentuje „personální ani interní manažerské záležitosti“ a soustředí se na co nejefektivnější využití dostupných zdrojů.
Nefunkční meteorologická stanice v Homeru na Aljašce je jen jedním z příkladů toho, jak data shromažďovaná NOAA podporují nejen aplikace s předpovědí počasí, ale také plánování lodních tras, modely pojišťoven nebo rozhodování zemědělců o plodinách.
Využívají je také architekti, stavitelé silnic a městští inženýři při rozhodování o podobě staveb a infrastruktury a na jejich základě se spouštějí varování před přírodními katastrofami.
Povětrnostní podmínky ovlivňují až šest procent amerického HDP, což odpovídá částce až 1,34 bilionu dolarů ročně (skoro třicet bilionů korun). Národní meteorologická služba v roce 2024 odhadla, že z každého dolaru investovaného do jejího fungování se daňovým poplatníkům vrátí hodnota 73 dolarů, asi 1500 korun.
„Snad žádný jiný federální úřad nepodporuje větší objem ekonomické a obchodní aktivity než NOAA a její zdroje dat,“ řekl Kongresu v roce 2025 Frank Nutter, bývalý prezident Reinsurance Association of America (RAA), tedy organizace zastupující finanční sektor, který poskytuje zajištění pojišťovnám. Nutter tehdy lobboval za obnovení financování NOAA, které chtěl DOGE omezit.
Právě proto NOAA spadá pod ministerstvo obchodu. „Počasí tak či onak ovlivňuje v zásadě dvě třetiny naší ekonomiky,“ řekl John Morales, bývalý meteorolog NWS a zakladatel poradenské společnosti ClimaData Corp.
„A v ohrožení je dnes více věcí. To je bezpochyby jeden z faktorů, který přispívá k nárůstu katastrof se škodami v hodnotě miliard dolarů.“
Nejistotu v některých odvětvích vyvolává například omezení počtu meteorologických balonů a oceánských bójí nebo nejistý osud budoucích meteorologických satelitů.
„Pozorování přírodních rizik a přístup k těmto datům patří mezi základní povinnosti federální vlády a představují kritickou schopnost země, která slouží každému Američanovi,“ uvedla Karalee Morell, výkonná viceprezidentka a generální právní zástupkyně RAA.
Zvlášť ji znepokojuje nedostatek zaměstnanců a jeho dopad na schopnost NOAA shromažďovat data, která následně vstupují do meteorologických modelů a předpovědí. Ty jsou přitom zásadní pro odvětví jako stavebnictví, realitní trh, letectví nebo pojišťovnictví, která do amerického HDP každoročně přispívají stovkami miliard dolarů.
Už nyní se přitom meteorologové v některých případech nechali počasím zaskočit. V centrálním Kansasu letos na jaře nikdo nepředpověděl dvě tornáda, která oblast zasáhla, zřejmě kvůli nedostatku personálu.
Výpadky v pokrytí meteorologickými balony, které rovněž souvisejí s nižším počtem zaměstnanců NOAA, vedly loni v říjnu k méně přesným předpovědím intenzity a dráhy tajfunu Halong na západě Aljašky.
Modelování Alana Gerarda, bývalého meteorologa NWS, navíc ukazuje, že mezi lety 2024 a 2025 klesla přesnost globálního meteorologického modelu NWS.
Po úderu „hurikánu DOGE“ vedly stížnosti průmyslových organizací a jednotlivých států k nadstranickým snahám obnovit financování NOAA. Například po ničivých povodních v Texasu loni v létě dostala NWS povolení přijmout 450 nových zaměstnanců. Do konce letošního června jich však podle všeho přijala jen zhruba 275.
Většina nově příchozích má navíc méně zkušeností než zaměstnanci, kteří loni přijali nabídku na odchod z úřadu s finančním odstupným, jak řekla Margaret Cooney, specialistka na energetickou a klimatickou politiku z levicově orientovaného think-tanku Center for American Progress.
„Do letošní sezony extrémního počasí vstoupili s nedostatkem zhruba 300 zaměstnanců a s menší mírou institucionálních znalostí, než měli před DOGE,“ uvedla. „Kvůli menšímu množství zdrojů a zaměstnanců jsou současní pracovníci přetížení a nemají nástroje, které potřebují k tomu, aby mohli svou práci dlouhodobě odvádět dobře.“
Podle zaměstnance NOAA, který si přál zůstat v anonymitě, dnes výzkumníci úřadu často nedostávají povolení cestovat k dlouhodobým měřicím stanovištím, jako je meteorologická stanice v Homeru na Aljašce, aby tam prováděli kalibraci a údržbu.
Za posledních osmnáct měsíců přestala fungovat řada datových zdrojů NOAA, mimo jiné Climate.gov, databáze Billion Dollar Weather and Climate Disasters, Radar Next nebo regionální databáze o počasí na moři a klimatu.
Některá data a výzkum sice nadále udržují externí dobrovolníci na nevládních webech, ale původní systémy byly vypnuty.
„Poslední rok byl pořádný kolotoč,“ řekl Chad Berginnis, výkonný ředitel Association of State Floodplain Managers. Jeho organizace se při navrhování infrastruktury, jako jsou propustky, kanalizace nebo odvodňovací kanály, spoléhá na data NOAA, aby dokázala zohlednit riziko intenzivních srážek a povodní.
Po personálních škrtech se na několik měsíců přestaly zveřejňovat zprávy o stavu důležité aktualizace této databáze, známé jako Atlas-15. Práce na ní už ale znovu pokračují podle plánu.
Podobně je tomu i u meteorologických satelitů, jejichž příprava a vývoj trvají roky. Ty současné stále fungují, budoucí modernizace se ale v tuto chvíli neuskutečňují, uvedl Volz, bývalý zástupce administrátora NOAA.
„Programy satelitů se budují dlouho. Jde o generační vesmírné systémy – jejich modernizace probíhá v cyklech jednou za deset až dvacet let. A u satelitů na nízké oběžné dráze jsme zhruba v polovině, možná ve dvou třetinách současné fáze jejich zavádění,“ řekl. Plánování náhrad za stávající satelity se ale loni na jaře po příchodu týmu DOGE zastavilo.
„Nejvíc mě znepokojuje, že nebudou připravené… v roce 2032, kdy je budeme potřebovat,“ doplnil Volz.
Ne všude jsou ale dopady škrtů patrné. Carolyn Olson, která v Cottonwoodu v Minnesotě pěstuje organickou kukuřici, sóju, pšenici a vojtěšku a zároveň je viceprezidentkou Minnesota Farmers Bureau, uvedla, že desetidenní předpovědi NWS, podle nichž se rozhoduje, kdy zasít, zatím rozpočtové ani personální škrty neovlivnily.
Stanice NWS v Sioux Falls v Jižní Dakotě, která tyto předpovědi vytváří, navíc letos v létě „prošla obrovskou modernizací radaru“, řekla.
„Možná mám větší štěstí než někteří lidé v jiných oblastech,“ uvedla Olson, která se označuje za nadšenkyni do počasí. NWS ji vyškolila jako pozorovatelku bouří a ze své farmy každý den poskytuje NOAA údaje o srážkách prostřednictvím sítě CoCoRaHS.
Další škrty
Navzdory významu NOAA pro americkou ekonomiku chce Trumpova administrativa v rozpočtových a personálních škrtech zahájených DOGE pokračovat. Ještě předtím, než se Russell Vought stal ředitelem Úřadu pro řízení a rozpočet (OMB), byl hlavním architektem projektu Project 2025 – kontroverzního souboru návrhů pro druhé Trumpovo prezidentské období.
Trump během předvolební kampaně opakovaně tvrdil, že s projektem nemá nic společného, jeho doporučením se však jako prezident do značné míry řídí.
NOAA podle něj „měla být rozpuštěna a řada jejích funkcí zrušena, převedena na jiné úřady, privatizována nebo svěřena jednotlivým státům a teritoriím“. K tomu za Muskovy éry nedošlo, Vought se o to však stále snaží prostřednictvím návrhu rozpočtu na fiskální rok 2027, který v dubnu předložil Kongresu.
Návrh počítá se snížením rozpočtu NOAA o 1,6 miliardy dolarů (asi 34,40 miliardy korun) a zároveň s navýšením výdajů na obranu o 500 miliard (skoro jedenáct bilionů korun) na 1,5 bilionu dolarů (asi 32,3 bilionu korun) ve fiskálním roce 2027.
Zároveň by zrušil to, co Vought označuje za „programy Green New Scamu na NOAA“, například vzdělávací granty, které podle něj „opakovaně financovaly snahy radikalizovat studenty proti tržní ekonomice, prosazovat DEI a šířit nepodložené ekologické poplašné zprávy“.
Odmítání klimatické vědy ze strany administrativy znamená, že zbývající zaměstnanci NOAA musejí překonávat i jazykové překážky.
„Museli jsme věnovat více času tomu, abychom se vyhýbali slovu ‚klima‘,“ uvedli anonymně zaměstnanci úřadu v komentářích, které získal Forbes. Při žádostech o financování výzkumu to například znamená nahrazovat slovo „klima“ výrazy jako „měnící se ekosystémy“ nebo „sezonní změny“, uvedli lidé obeznámení se situací.
„Snažíme se dělat stejnou práci související s klimatem (byť s menším počtem lidí), ale musíme našlapovat po špičkách, abychom zůstali pod radarem,“ uvedl jeden ze zaměstnanců.
Tento odpor ke klimatické problematice navíc zasáhl i projekty, které se samotnou klimatickou vědou nijak nesouvisejí. Bill Dewey, mluvčí akvakulturní společnosti Taylor Seafood, který zároveň provozuje vlastní farmu na měkkýše u pobřeží státu Washington, uvedl, že jeho farma byla součástí grantu NOAA zaměřeného na sběr řas a jejich následný přesun na pevninu, kde měly obohatit půdu.
„Protože se ale projekt jmenoval ‚Blue Carbon to Green Fields‘, administrativa ho zrušila,“ řekl. Grant NOAA ve výši pět milionů dolarů (asi 107 milionů korun) měl financovat výzkum Washingtonské univerzity, jenž měl zjistit, zda jsou řasy pro pěstované plodiny prospěšné. Financování projektu se nakonec podařilo částečně obnovit, peníze na samotný vědecký výzkum ale chybějí.
„Dají mi trochu peněz na to, abych sklidil mořské řasy a předal je některým zemědělcům,“ řekl Dewey. „Doufejme, že se nám podaří provést alespoň nějaký výzkum, abychom zjistili, jestli to má skutečně nějaký přínos, nebo ne.“
Problémy NOAA dopadají také na společnost Taylor Seafood, která z pobřeží státu Washington ročně prodá ústřice, škeble, slávky a geoduky v hodnotě osmdesát milionů dolarů (asi 1,7 miliardy korun). Dewey uvedl, že výzkum NOAA týkající se okyselování oceánů, které poškozuje jejich chovy, pravděpodobně zachránil 136 let starou firmu už v roce 2009.
Nový plán výzkumu obnovy mořských stanovišť, který Taylor předložila NOAA, se však nyní neposouvá tak rychle, jak společnost doufala. Zřejmě kvůli menším kapacitám úřadu v oblasti vědeckého výzkumu.
„Jsme z toho, jak pomalu to postupuje, frustrovaní,“ řekl.
Soukromá data
Voughtův plán na zásadní zeštíhlení NOAA je částečně založený na představě, že by některé funkce úřadu měly být privatizovány. Manažeři povodňových rizik, jako je Berginnis, ale také stavební inženýři či urbanisté se obávají, že by to vedlo k vyšším nákladům a méně spolehlivým datům.
Města a jednotlivé státy by podle Marshi Anderson Bomar, prezidentky American Society of Civil Engineers a dlouholeté inženýrky města Atlanta a jeho dopravního podniku, musely za informace, které dosud financují federální daně, začít platit soukromým datovým společnostem. Ona i Berginnis se zároveň obávají, že soukromé firmy nebudou stejně otevřené ohledně metod, kterými svá data získávají a zpracovávají, což by mohlo snížit jejich důvěryhodnost.
„Jakou máte jistotu, že mají odborníky, kteří zajistí, že budeme mít správná data ve správné podobě a že budou přesná, ověřená a validovaná? Všechny ty věci, které jsou pro inženýry důležité,“ řekla pro Forbes. „Protože pokud použiji zdroj dat, u kterého si nejsem jistá, že byl ověřen, můžu se zásadně mýlit. K tomu, aby se něco úplně pokazilo, stačí malá chyba v rané fázi výpočtu.“
Musk ani Vought možná práci NOAA nepřikládají takovou hodnotu, její široký záběr je ale prioritou pro řadu různých odvětví.
„Shromažďování základních dat není sexy, takže to příliš nezaujme veřejnost. Ale garantuji vám, že je to základ nejen pro naše úsilí o snižování rizik, ale podle mě i pro samotný úspěch naší země,“ řekl Berginnis, který se zabývá řízením povodňových rizik.
„Když máme kvalitní a spolehlivá vědecká data, můžeme na nich stavět programy, politiky a všechno ostatní. Když tenhle základ odstraníte, mám velké obavy, kam nás to může zavést.“
