Téměř 39 milionů pasažérů a tržby přesahující sedmdesát miliard dolarů ročně. Průmysl výletních lodí zažívá po útlumu z dob pandemie vzkříšení, za kterým stojí zájem mladých i těch úplně nejstarších. Ne vše je ale na mořských plavbách tak idylické, jak by se mohlo zdát.
Předloni 34,6 milionu, loni 37,2 a letos podle odhadů až 38,9 milionu. Tak vypadají počty pasažérů, kteří se v posledních letech rozhodli pro plavbu na výletních lodích, vyplývá z dat Cruise Lines International Association.
Organizace přitom neočekává, že by měl brzy zájem opadnout – podle jejích výpočtů by lodě měly do roku 2030 každoročně přilákat na čtyřicet milionů lidí, přičemž už za poslední rok společnosti provozující tuto zábavu vydělaly dohromady přes jeden a půl bilionu korun.
Plachty tohoto průmyslu napíná několik důvodů najednou. Zaprvé se na lodích mnohdy daří nabízet levnější all-inclusive pobyt než na pevnině, společnosti masivně investují do nových a lepších plavidel a na dosud nejvyšších hodnotách je i ochota pasažérů si takovou dovolenou zopakovat.
Nejdůležitější však pro společnosti je, že došlo ke změně věkového složení zájemců o plavby, takže už je mladí nevnímají jen jako aktivitu pro staré.
Zábava pro mladé i domov důchodců
Zaujmout i generaci Z se podařilo například tím, že zákazníci nemusejí věnovat plavbě týden, ale mohou se proplout třeba jen o víkendu. Společnosti zainvestovaly také do lepšího pokrytí wi-fi, nabídek pro sólové cestovatele či více zábavních zařízení na palubě.
Tento styl cestování je pro mladé zajímavý i proto, že se stává více flexibiliním. Podle zprávy společnosti Deloitte mají tyto generace zájem o vyšší míru personalizace, v reakci na což lodě přidávají stále více volitelných prvků.
Průměrný věk pasažérů tak díky sílícímu zájmu mladých klesl podle reportu asociace Cruise Lines International Association na 46 let. „Pokud jde o budoucnost zákaznické zkušenosti, málokterý obor stojí za pozornost více než odvětví výletních plaveb,“ souhlasí zpráva Deloitte.
Přestože toto číslo padá, rozhodně za tím nestojí úbytek starších pasažérů – naopak výletní lodě někteří z nich milují natolik, že je preferují nad domovy důchodců. To přitom není rozhodnutí jednotek nadšenců, ale stále častější alternativa k běžným způsobům trávení stáří.
Podle studie publikované v americké Národní knihovně medicíny na nich lidé mnohdy mají lepší životní úroveň, pracuje na nich více zaměstnanců, kteří v případě problému mohou pomoci, a k tomu se přidává fakt, že tato zařízení mají doktory přítomné 24 hodin denně, přičemž ti jsou navíc připraveni pomoci i s některými vážnými zdravotními problémy.
Jídlo i zábava jsou také nesrovnatelné s domovy pro seniory a zastánci lodí zmiňují jako plus i to, že se staří nemusejí starat o úklid nebo údržbu domácnosti a mají obstaranou i komunitu – kdykoli mohou vylézt z místnosti a potkat se se stejně smýšlejícími dobrodruhy.
Co se ale udává za největší pozitivum, je to, že za stejný pokoj s postelí mohou dát důchodci na lodi mnohdy méně než v pečovatelském domově. To ale platí pouze pro Američany, kteří za takový pobyt běžně platí přes sto tisíc korun měsíčně – v Česku jsou ceny za místa v pečovatelských zařízeních mnohem nižší.
K tomu je potřeba započíst i to, že pojištění pro starší lidi v mezinárodních vodách bývá značně nákladné a na lodích nebývají experti, kteří zvládnout řešit problémy s demencí a dalšími dlouhodobými onemocněními.
45 tisíc korun na pasažéra
Když ale Čechovi stačí strávit na takové lodi pouze kratší dobu, o tolik dražší oproti běžným dovoleným plavba není. Lístek na ty nejlevnější masové linky od společností jako Royal Caribbean nebo Carnival vychází zhruba na osm až čtyřicet tisíc korun za týden.
Když se zákazník rozhodne pro větší komfort prémiových lodí s lepší gastronomií a větší posádkou, cena už je vyšší a zaplatí i osmdesát tisíc korun za týden. Ty nejluxusnější linky pak startují na sto tisících korunách za týden a šplhají klidně i nad tři sta tisíc.
Specifikem těch nejdražších výletů však je, že počáteční cena zahrnuje všechny myslitelné náklady – od prémiového alkoholu přes každodenní pobřežní exkurze s průvodcem až po osobního sluhu.
Fungují tak odlišně než ty nejlevnější, jejichž byznysový model stojí na „skrytém prodeji“. Vstupní částka je sice stravitelná, na palubě si ovšem turista musí zaplatit alkohol, lepší jídlo či dokonce i internet a některé linky účtují také každodenní povinné spropitné.
Pasažéři si též mohou zaplatit za wellness balíčky a nezanedbatelnou součástí byznysu s výletními loděmi je i gambling. Alespoň jedno kasino má většina těchto plavidel a na těch největších bývají hrací automaty, blackjack, ruleta, craps a baccarat, přičemž mnohdy organizují také hry typu bingo.
Ve finále vyjde celková průměrná útrata jednoho cestovatele na necelých pětačtyřicet tisíc korun, tedy 5200 korun denně.
Kromě společností provozujících lodě však na tomto průmyslu vydělávají také podniky, které lodě vyrábějí. Těch v posledních letech přibývají desítky ročně a v současnosti se jejich celkový počet pohybuje kolem čtyř stovek.
Dobrá zpráva je to hlavně pro Evropu – naprostá většina výletních lodí na světě pochází ze zdejších loděnic. Těm dominují společnosti Fincantieri v Itálii, Meyer Group v Německu a Finsku a Chantiers de l’Atlantique ve Francii.
Časté problémy
I když jsou lidé ochotni dát za plavbu desítky tisíc korun, nemají žádnou jistotu, že pro ně výlet neskončí špatně. Dnes jsou v médiích tyto lodě zmiňovány hlavně kvůli nemocem – na plavidle MV Hondius se rozšířil hantavirus, na Caribbean Princess zase 115 lidí chytlo norovirus.
Problém tisíců pasažérů na malém prostoru tak jakýkoli problém znásobuje. Například v roce 2013 požár ve strojovně vyřadil pohon lodi, která na téměř pět dní uvízla na moři. Přes čtyři tisíce cestujících a členů posádky nemělo klimatizaci, funkční výtahy ani teplé jídlo.
Ještě horší ale bylo, že kvůli výpadku proudu přestalo fungovat vakuové kanalizační potrubí. Jelikož se znečištěné odpadní vody valily do kajut a chodeb, cestující tak museli spát ve stanech na horních palubách.
Velmi tragická jsou pak jakákoli potopení lodí. Ať už šlo o slavný Titanic nebo loď Costa Concordia v roce 2012, záchrana lidí při takových problémech bývá složitá.
Vražedné dopady
Neméně nebezpečné je i spojení alkoholu a výšky lodí. Přestože jsou zabezpečeny proti náhodným uklouznutím, případy, kdy někdo pod vlivem alkoholu upadne – ať už na palubě, nebo přes ni – jsou časté.
Problémem je i tolik výdělečný gambling – být zavřený v jednom prostoru s takovým pokušením pro cestovatele mnohdy nekončí dobře. Například minulý rok z paluby lodi společnosti Royal Caribbean skočil muž, který prohrál přes 330 tisíc korun.
Podařilo se ho zachránit, ne vždy to ale dopadne tak šťastně. Například minulý týden zemřel pasažér poté, co skočil z lodi společnosti Carnival Cruise, což není první případ tohoto roku, kdy se někdo na výletním plavidle zabil.
Dlouhodobá přítomnost ve stísněných prostorech, extrémní samota a i čtrnáctihodinové směny každý den mají zase negativní vliv na zaměstnance. Z toho důvodu se oběsil dvaadvacetiletý srbský pracovník Nikola Arnautović poté, co si stěžoval na deprese a vyčerpání.
Vraždy a sebevraždy jsou dokonce tak časté, že podle studie z roku 2020 představovaly necelou třetinu všech úmrtí členů posádky, tedy o deset procent více než u pasažérů.
K tomu má přispívat i to, že pro pracovníky taková práce mnohdy představuje jednu z mála možností, jak zajistit rodinu, takže se cítí nuceni pokračovat i přes duševní problémy. S těmi se navíc nemohou svěřit ani přítomné psychiatrické pomoci kvůli obavám z případného propuštění.
Tyto problémy se ještě prohloubily během pandemie covidu, kdy v roce 2020 zemřeli čtyři pracovníci během deseti dní. Už tak izolovaným lidem tehdy zaměstnavatelé nepovolili vrátit se domů, což vedlo k vlně sebevražd a protestních hladovek.
Hotely na lodi i nová technika
Pandemie je ale pryč, lidé se o výletní lodě opět zajímají a společnosti soupeří o to, kdo zájemců získá nejvíc. Z lodí se tak stále častěji stávají zábavní parky, které nabízejí kromě bazénů také dráhy pro motokáry, větrné tunely pro seskoky padákem, obrovské aquaparky a vícepodlažní suché skluzavky.
Pro prémiové zákazníky pak otevírají soukromé butikové hotely uvnitř lodí, kde mají přístup k soukromým bazénům a slunečním terasám, takže se nemusejí dělit s tisíci dalších lidí. Vznikají také luxusní restaurace, které zaštiťují například slavní šéfkuchaři a restauratéři Marco Pierre White, Thomas Keller nebo Guy Fieri.
Aby zaujaly, často společnosti vymýšlejí i nová technická řešení. Například na lodích Princess Cruises nosí cestující sledovací zařízení o velikosti mince, které jim odemkne dveře, jakmile se k nim přiblíží, umožňuje jim objednat si nápoje přímo na místo, kde se právě nacházejí, a v reálném čase sleduje polohu jejich dětí.
Royal Caribbean zase nabízí „bionický bar“, kde dvě robotické paže naprogramované inženýry z MIT míchají a podávají koktejly na zakázku. Ve snaze zpříjemnit pobyt firmy také promítají obrázky zvenčí na obrazovky uvnitř kajut.
